Podobně fanaticky Vaníček pronásleduje i další nositele odlišných názorů, než jsou ty jeho se správným odstínem zelené barvy. Například našeho předního odborníka na genetiku, profesora Karlovy univerzity Jaroslava Drobníka, se pokusil zostudit a bez důkazů ho nařkl z korupce.

Vaníček mně cyklicky obviňuje z diletantismu, z publikování nesmyslů a pitomostí, z paranoidního vidění světa? Označuje mně ze ?bulvárního novináře? a ve své snaze mně za každou cenu očernit se nezastavuje ani před lží. Mezi ?periodiky nevalné úrovně?, pro které prý píšu, totiž uvádí časopis Duo. V žádném periodiku tohoto jména jsem přitom nikdy nepracoval a pokud vím, na českém trhu ani žádné takové periodikum nepůsobí.

Jako novou zbraň své diskreditační protibrezinovské kampaně teď Vaníček použil tvrzení, že prý jsem v minulosti dělal PR pro firmu ČEZ. Když už si mně vybral jako vtěleného satana, jehož je třeba dnem i nocí potírat ohněm a mečem, mohl být aspoň originální. Takhle jen trapně opakuje becherovkovou lež Miloše Zemana, kterou vyvrátily tři nezávislé soudy a etická komise Syndikátu novinářů ČR. Že jsou mé názory na jadernou energetiku shodou okolností podobné jako názory ČEZu? Vaníček sám v Britských listech nápadně často publikuje články papouškující tiskové zprávy Greenpeace. Ve svém posledním článku například argumentuje výstavou fotografií z ruského Majaku, aniž by však uvedl, že jejím pořadatelem je právě tato nátlaková skupina. Bez důkazů by mně ale nikdy nenapadlo napsat, že Vaníček dělá pro Greenpeace public relations.

Stejně jak já se na jadernou energetiku dívá například jeden z největších guru ekologického hnutí, britský profesor James Lovelock (autor teorie Gaia). V květnu 2004 své zelené kolegy vyzval, aby ukončili neopodstatnělé námitky k jaderné energetice. Prohlásil, že na využívání obnovovitelných zdrojů není čas a že globální oteplování může zastavit pouze masívní nasazení jaderné energie. Ekologické hnutí se podle Lovelocka chová podobně jako levicové hnutí před druhou světovou válkou, které chtělo válku odvrátit chybnými výzvami k odzbrojení. Obavy o jadernou bezpečnost jsou podle něj iracionální a vycházejí jen z hollywoodských filmů a médií.

Ale možná je Lovelock stejně jako já podplacen firmou ČEZ...

Zastávám názor, že osobní útoky, urážky a nedoložená obvinění do věcné polemiky nepatří. Měly by v ní zaznít jen věcné informace, doložené přesnými odkazy na zdroje. Neptám se proto, zda Karel Vaníček byl před listopadem 1989 členem KSČ a nehledám jeho jméno v registru agentů Státní bezpečnosti. Nezajímá mně, jestli se ve školce pral ani jestli náhodou neměl židovskou babičku. Rozebírání Vaníčkovy osobnosti je prostě pod mou úroveň. Zajímá mně jen kvalita jeho argumentů, a ta je dost tristní. Jaderná energetika je totiž podle něj "ve stadiu klinické smrti". Že je to nesmysl dokazuje poslední vývoj ve světě (viz rámeček Atom je zpátky ve hře pod textem článku).

Karel Vaníček uvádí, že atomový průmysl krmí veřejnost od doby, co existuje "sladkými sliby" o nové generaci bezpečnějších reaktorů. Prozrazuje tím na sebe jen to, že o jaderné energetice neví vůbec nic. Kdyby si prostudoval aspoň základní fakta, nemusel se blamovat. Věděl by totiž například, že mezi grafitem moderovaným "černobylským" reaktorem RBMK a vodou moderovaným "temelínským" reaktorem VVER je už v důsledku prostých fyzikálních zákonů bezpečnostní rozdíl několika řádů.

Pokud nás přitom někdo už řadu let krmí "sladkými sliby", pak to jsou propagátoři obnovitelných zdrojů energie (OZE). Kolikrát jsme jen slyšeli, že už už budou spolehlivé a ekonomicky výhodné? Kolikrát už jsme slyšeli že už už budou schopné konkurence s klasickými zdroji?

Není také příliš jasné, co Vaníček myslí "celosvětovým boomem", který OZE údajně zažívají. Má to snad být fakt, že se v několika málo zemích EU jejich podíl zvýšil řádově o několik procent? Spotřeba energie roste rychleji než příspěvek OZE, takže reálně jejich podíl klesá. OZE se přitom udržují při životě jen a pouze díky masívním dotacím z kapes spotřebitelů ? na volném trhu by vůbec neměly šanci přežít. Vaníčkův "boom" tedy připomíná naivní aplaus podvádějícímu běžci, který se drží na čele skupiny jen díky dopingu.

Urážkou začal svůj polemický příspěvek také Milan Grus, který mně označil za "odstrašující příklad českého ekoteroristy". A zase jsme u fatální neznalosti. Termín "ekoterorismus" je totiž v české i světové mediální krajině i v odborných textech vyhrazen k popisu kriminálních činů, motivovaných snahami o ochranu přírody

Pokud vím, nikdy jsem nepotápěl velrybářské lodi, neničil dřevařská zařízení či pokusná pole a neposílal dopisní bomby. Pan Grus by si tedy měl nejdřív vyjasnit základní pojmy.

Jeho článek se vyznačuje především naprostou absencí hodnověrných zdrojů. Autor se k této ledabylosti dokonce hrdě přiznává, když píše, že se snažím čtenáře "utlouct pytlem argumentů a faktů". Není prý třeba zabředávat do konkrétností a brát si na pomoc čísla. Jenže je to přesně naopak - v seriózní odborné diskusi je konkrétnost a exaktnost zcela základními požadavky. Diskusi nelze postavit na pouhých dojmech (jak pan Grus dělá), protože pak nejde o diskusi, ale jen o jalové hospodské plácání. V jeho duchu je také celý Grusův článek napsán. Můžeme se v něm dočíst třeba ničím nedoložené tvrzení, že moje zdroje jsou "značně poplatné" a že mezi nimi autor našel jen "málo nezávislých" a "bez podpory odborné studie". Kdyby Grus napsal, že zdroj XY není nezávislý proto a proto a mnou citovanou studii A že vyvrací studie B, posunul by věcnou polemiku dál. Takhle jde o pouhé ničím nedoložené názory, které zakrývají buď Grusovu neznalost, nebo lenost prostudovat prameny.

Některé autorovy informační zdroje jsou vskutku úsměvné. Například v případě vyčerpání fosilních paliv se Grus odvolává na "sledování zpravodajství". Nejspíš netuší, že mediální obraz je třeba brát s rezervou už proto, že novináři jsou placeni za vytváření katastrofických vizí. Fosilní paliva lidstvu cyklicky "docházejí" od doby, kdy jsme je začali těžit. Například v roce 1914 americký důlní úřad varoval, že zásoby ropy vystačí jen na deset let a v roce 1939 americké ministerstvo vnitra předvídalo, že dojdou během třinácti let.

Dánský statistik Bjorn Lomborg v knize The skeptical environmentalist (Cambridge University Press 2001) přesnými čísly přesvědčivě ukazuje, že ve skutečnosti máme paradoxně k dispozici víc fosilních paliv než kdykoli v minulosti. Tak například objevené zásoby zemního plynu se od začátku 70. let zdvojnásobily. Podle dnes známých zásob máme uhlí na 230 let, podle odhadů dosud neobjevených zásob dokonce na 1500 let (str. 127). Celkové zásoby všech fosilních paliv by měly lidstvu při dnešním tempu spotřeby vystačit na 5000 let (str. 128). Připomeňme, že přes celou řadu pokusů se data uvedená v Lomborgově knize dosud nepodařilo zpochybnit

Už jenom třešničkou na dortu je pak Grusovo odmítnutí jaderné fúze coby technologické utopie. Došlo k úsměvné shodě náhod: přesně ve stejný den jako Grusův článek byl zveřejněn také názor italského jaderného vědce Carla Rubii. Nositel Nobelovy ceny fúzi označuje za "životaschopné řešení" a je přesvědčen, že fúzní jaderné elektrárny úplně nahradí štěpné.

O pouhý den později se objevila zpráva, že se ve Francii začne stavět první fúzní reaktor.

Jedinou otázkou, ve které se lze místo přesně odzdrojovaných věcných argumentů spolehnout na pouhé osobní názory, tak zůstává dobrovolná skromnost. Pan Grus píše, že by se "s radostí vzdal" nadstandardního komfortu v podobě svícení a topení i v případě, že venku právě nefouká vítr a nesvítí slunce. Nikdo mu v tom přece nebrání. Nikdo mu nezakazuje odstřihnout se od elektrické sítě zásobované převážně klasickými zdroji a spolehnout se jen na zdroje obnovitelné. Zbývá jen maličkost: aby o tom přesvědčil také 99,9 % veřejnosti, která chce svítit když je tma a topit když je zima.

Diskuse s panem Grusem mně ale přesto naplňuje optimismem. V článku uvádí, že je student. Své argumentační, metodologické a věcné mezery proto ještě může zaplnit pilným studiem.

ATOM JE ZPÁTKY VE HŘE

Shrnuto s klasikem: pánové Karel Vaníček a Milan Grus sice mohou proti jaderné energii protestovat a psát rozhořčené články, ale to je asi tak všechno, co mohou dělat. Svět půjde jadernou cestou bez ohledu na jejich soukromá přání a laické názory.