8. 8. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
8. 8. 2005

Ropa:

Ze zámoří přicházejí znepokojivé zprávy

Dne 15. července 2005 se v New York Times a v řadě dalších amerických novin objevil následující text zveřejněný jako komerční inzerát. [1]

Americká strategie národní bezpečnosti TÉMA BL

DOKUMENT

Trvalo nám 125 let, než jsme spotřebovali první bilion barelů ropy.

Další bilion spotřebujeme za 30 let.

Tak proč byste si měli dělat starosti?

David J. O'Reilly
generální ředitel a předseda představenstva Chevron Corporation

Energie bude v tomto století jedním z rozhodujících problémů. Jedna věc je jasná: Éra levné ropy skončila. To, co všichni budeme dělat od nynějška, rozhodne o tom, jak dobře naplníme potřeby energie pro celý svět v tomto století i později.

Poptávka stoupá jako nikdy předtím. S růstem populace a ekonomiky se milióny lidí v rozvojových zemích těší z výhod způsobu života, který vyžaduje rostoucí množství energie. Ve skutečnosti někteří říkají, že za 20 let svět spotřebuje o 40% ropy více než dnes. Zároveň vrcholí těžba na mnoha světových ropných a plynových polích. A nové zdroje se většinou objevují na místech, kde je těžké jejich dobývání - z důvodů fyzikálních, ekonomických i politických. Když rostoucí poptávka narazí na omezení dodávek, výsledkem bude více soupeření o tytéž zdroje.

Můžeme počkat, až nás krize donutí něco dělat. Nebo se můžeme angažovat ve společné práci a začít si pokládat nepohodlné otázky: Jak budeme naplňovat energetické potřeby rozvojových zemí i průmyslových národů? Jakou roli sehrají obnovitelné a alternativní zdroje energie? Jaký je nejlepší způsob ochrany našeho životního prostředí? Jak urychlit naše úsilí o úspory? Ať podnikneme cokoli, musíme brát v úvahu ne příští rok, ale příštích 50 let

. V Chevronu věříme, že inovace, spolupráce a úspory jsou základními kameny, na nichž postavíme tento nový svět. Nemůžeme to dokázat sami. Obchodní společnosti, vlády a každý občan naší planety musí být součástí tohoto řešení stejně tak, jako jsou součástí tohoto problému. Apelujeme na vědce a pedagogy, politiky, ekology, průmyslníky a na každého z vás, abyste se zúčastnili reformy nastávající éry energie.

Podepsán

Dave

Americká strategie národní bezpečnosti a Projekt pro nové americké století ZDE

Strategie národní bezpečnosti USA DOKUMENT

Tento přípis pochopitelně nezůstal bez odezvy na webu From the Wilderness, kde na něj nám již dobře známý Dale Allen Pfeiffer [2] reagoval dosti jedovatou replikou. [3] Určitě jde o nejodvážnější potvrzení ropného zlomu z úst momentálně sloužícího šéfa ropné společnosti a ti, jak známo, obvykle nebývají tak upřímní.

První - možná poněkud cynickou, avšak přirozenou - reakcí komentátora je domněnka, že si pan O'Reilly preventivně chrání svou kůži. Nevraživost vůči ropným společnostem v USA roste s rostoucími cenami benzínu u tamních čerpadel. [4] Pan O'Reilly si jistě dovede živě představit chvíli, kdy bude předvolán před vyšetřovací výbor Kongresu Spojených států a tam bude dotázán, proč nevaroval veřejnost dříve.

Tento inzerát je pro něho výhodné alibi. Může tvrdit, že on varoval ve chvíli, kdy si uvědomil závažnost situace, a určitě dříve, než ty státní instituce, které by takové varování měly mít v popisu práce a místo toho lakovaly skutečnost na růžovo - třeba Geologický průzkum Spojených států nebo Energetický informační úřad (EIA), který je agenturou ministerstva energetiky. Třeba je zveřejněný dopis počátkem reklamní kampaně velkých ropných korporací, které - světe, div se - začnou v televizi nabádat své zákazníky k šetření benzínem a nabídnou se, že nás bezpečně a šťastně převedou do zářných zítřků éry po ropném zlomu.

Žádná ze Sedmi sester [5] zajisté neměla tendenci vidět svět ropy růžovými brýlemi a jejich veskrze poctivé manažery jistě ani náhodou nenapadlo zkreslovat hlášení o zásobách, z nichž těžily, třeba za účelem dosažení lepších hodnot jejich akcií a vyšších prebend pro jejich šéfíky. [6]

Podobná prohlášení jako je toto by mohla preventivně posloužit k uklidňování veřejnosti, která by si měla pomalu začít zvykat na to, že USA nemusí být imunní proti dalším plošným výpadkům energetických sítí podobným tomu, jako byl v srpnu 2003 [7], a potížím se zásobováním benzínových pump. Podobná prohlášení jako je toto by dokonce mohla být i počátkem tréninku občanů na možné přídělové hospodaření s pohonnými hmotami a na používání směrnice [8][9], kterou potichu vydal Pentagon v červnu 2005 a která by mohla být dobrým nástrojem, kdyby nedejbože bylo nutno v případě nějakých nepokojů - třeba způsobených problémy se zásobováním maloobchodu - v USA vyhlásit stanné právo.

Ale dost obviňování ropných korporací. Vina je na nás všech, nikdo nám po celá desetiletí nestál za zády s bičem a nepopoháněl nás, abychom nakupovali až do zblbnutí. Spíše než co prohlášení říká se pojďme raději podívat na to, co zamlčuje.

Trvalo nám 125 let, než jsme spotřebovali první bilión barelů ropy. Další bilión spotřebujeme za 30 let.

Je vysoce pravděpodobné, že ten druhý bilión už nejspíš celý nespotřebujeme. Až poletí ceny ropy nahoru spolu se stále rychlejším tempem poklesu těžby, málokdo si je bude moci dovolit zaplatit a ropou poháněná civilizace nakonec zkolabuje dávno dřív, než poslední vytěžený barel z toho druhého biliónu spatří denní světlo.

Ve skutečnosti někteří říkají, že za 20 let svět spotřebuje o 40% ropy více než dnes.

Podobná námitka. Jaký asi bude vliv rostoucích cen na poptávku? V článku [2] jsem citoval Matta Simmonse, který za rovnovážnou cenu, při níž je možno teprve nějak začít regulovat poptávku, považuje 182 USD/barel. Uvidíme dále, že v horizontu několika let se k takovým cenám možná opravdu dopracujeme. V takovém případě ovšem výrok pana O'Reillyho o růstu spotřeby o 40% za 20 let není nic než bezmyšlenkovité tvrzení ekonoma o možné extrapolaci křivek nekonečného růstu čehokoli do jakkoli vzdálené budoucnosti. Přinejmenším nebere na vědomí, že takové země jako Čína určitě nenechají USA v klidu konzumovat jako dnes 30% světové těžby ubývající existenčně důležité suroviny. A - mimochodem - kdo že je to největším věřitelem Spojených států? (4) A co když začne vybírat své pohledávky?

Můžeme počkat, až nás krize donutí něco dělat. Nebo se můžeme angažovat ve společné práci a začít si pokládat nepohodlné otázky: Jak budeme naplňovat energetické potřeby rozvojových zemí i průmyslových národů? Jakou roli sehrají obnovitelné a alternativní zdroje energie? Jaký je nejlepší způsob ochrany našeho životního prostředí? Jak urychlit naše úsilí o úspory? Ať podnikneme cokoli, musíme brát v úvahu ne příští rok, ale příštích 50 let.

Tak pod toto se podepíšu oběma rukama. Malý problém je v tom, že různí aktivisté říkají různými slovy skoro totéž už od 70. let 20. století. Kde byli a co říkali tehdejší kolegové pana O'Reillyho, když v roce 1972 vyšla první zpráva Římského klubu [10][11]?

V Chevronu věříme, že inovace, spolupráce a úspory jsou základními kameny, na nichž postavíme tento nový svět. Nemůžeme to dokázat sami. Obchodní společnosti, vlády a každý občan naší planety musí být součástí tohoto řešení stejně tak, jako jsou součástí tohoto problému. Apelujeme na vědce a pedagogy, politiky, ekology, průmyslníky a na každého z vás, abyste se zúčastnili reformy nastávající éry energie.

Ale tohle už není nic než pokrytectví. Dokud to šlo, pan O'Reilly a jemu podobní profitovali z nadbytku. Dnes, kdy již nelze nadále zastírat nadcházející nedostatek, budou chtít vydělávat i na něm? Vyždímali, co se dalo, a teď by v tom chtěli pokračovat s naší pomocí? Desítky let ignorovali dopady své činnosti na obyčejné lidi, na ekonomiky celých států, na životní prostředí - výsledky jsou všeobecně známé a mnozí z nás se s nimi denně potýkáme. Tak proč bychom zrovna lidem jako je pan O'Reilly měli věřit, že oni jsou těmi ideálními vůdci do nastávajících krizí?

Ale dopis pana O'Reillyho byl jen první vlaštovkou. 4. srpna se na webu Financial Times objevila informace [18], že velké světové ropné společnosti spouštějí reklamní kampaň varující svět před poklesem těžby ropy a vyzývající veřejnost, aby ropnému průmyslu pomohla něco s tím udělat. Autorka článku mj. poněkud zlomyslně konstatuje, že hlavním úkolem ropných společností není péče o spotřebitele a že někteří akcionáři byli „zaraženi„ (perplexed) z obsahu inzerátů poté, kdy na valných hromadách v minulých týdnech slyšeli zcela odlišné zprávy. Stejně tak spotřebitelé nejsou hlavní starostí ještě důležitější skupiny: Národních ropných společností takových producentů jako je třeba Saúdská Arábie. Hlavní prioritou království je rostoucí počet obyvatel a stabilita režimu. Toto vše, spolu s rostoucí obtížností hledání nových zdrojů, je příčinou zadrhávání těžebních kapacit. Žádná reklama tuto dynamiku nezastaví.

Ropné společnosti ve své kampani tvrdí, že problém je řešitelný. Není. Jak píše Mike Ruppert na webu From the Wilderness [17]:

Před dvěma lety jejich výroční zprávy malovaly pravý opak reality popisované jimi samými v dnešních alarmujících prohlášeních... Přicházejí s nimi teď, kdy doslova sedí na horách peněz, které by mohly zachraňovat životy. Byly to ropné společnosti, kdo v 50. letech loboval za likvidaci systémů hromadné dopravy v USA. Byly to ony spolu s chemickým průmyslem, kdo zničil americkou zemědělskou půdu a osivový fond. Byly to ony, kdo odnaučil Američany základním znalostem obdělávání půdy ... Jejich peníze by teď mohly napomoci poskytnutí daňových odpisů a zároveň by mohly být vloženy do programů na „léčbu„ našich energetických zdrojů, dokud není pozdě. Ty peníze by mohly být použity na rekonstrukci amerických železnic. Toto, více než cokoli jiného, by mohlo zachránit desítky miliónů životů v příštích patnácti letech...

Ať je to jakkoli, jeden způsob, jakým by reklamní kampaň ropných společností mohla posloužit užitečné věci, nejspíš přece jen existuje. Jeden z mých čtenářů mi vytkl, že informace o možných scénářích ropného zlomu v mém článku [12] je sice objektivní, ale že závěr je „pesimistická sci-fi". Odpověděl jsem mu, že si nemohu pomoci, ale že při referování o cizích názorech (zatím jsem neměl jinou ambici než zprostředkování diskuse ve světě českým čtenářům) prostě nemohu nebrat na vědomí poměr pesimistických názorů proti optimistickým - ty první převažují nejméně o řád. A tak snad raději ještě více než dosud nechám místo sebe mluvit lidi lépe informované, ať někdo nemá pocit, že mu tady kážu něco, o čem nic nevím.

Začít bychom měli asi cenami za barel surové ropy. Koncem roku 1999 se prodával za 10 USD. Od té doby cena roste o 29% ročně. Prostou extrapolací dostaneme, jak napsal v lednu t. r. ve Forbesu kapitálový poradce Stephen Leeb [16], že asi za 3 roky bude barel za 100 USD a za 5 let asi za 160 USD. Příčina růstu cen je jednoduchá - rostoucí poptávka z Číny a Indie. Steve Leeb říká: „Výsledkem bude dvouciferná inflace - budeme-li mít štěstí. Jestliže nebudeme, bude silná deprese.„ A dále: „Uvidíme historicky vysokou inflaci 11 - 15%. To není tak neobvyklé. Inflace na této úrovni v USA byla za obou světových válek a v 70. letech v úplném závěru vietnamské války. Ekonomicky USA vlastně ve válečném stavu jsou, s válkou proti teroru, Irákem, masivními zbrojními výdaji a nedostatkem klíčové komodity - ropy„. A jako správný poradce nezapomene doporučit, do kterých akcií máte za daného stavu nejépe investovat. Jsou to - jak jinak - ropné těžební společnosti a firmy, které zajišťují globální dopravu a logistiku ropných dodávek...

Uvedené ceny se blíží rovnovážné ceně 182 USD, kterou navrhuje Matt Simmons [13]. Z jeho vyjádření pro BBC v červnu 2004 vyplývá, že cenu ropy, dokud nedosáhne jím navrhované úrovně, je nutno považovat z hlediska poptávky a nabídky za příliš nízkou.

Goldman Sachs 31. března 2005 agentuře Reuters sdělil [14], že v letech 2005 - 2006 se může cena barelu pohybovat mezi 50 a 105 USD/barel. Výše cen bude záležet na růstu ve Spojených státech a hlavně v Číně. Následky ceny kolem 105 USD by asi zruinovaly akciové trhy a byly by katastrofou pro všechna odvětví od aerolinií přes maloobchod až po vlastní těžbu. Pokud jde o ceny benzínu u čerpadel, existují dvě skupiny lidí, jimž jsou lhostejné: Ti úplně chudí, tak chudí, že autem nejezdí, a ti úplně bohatí, jimž nezáleží na tom, kolik za co utrácejí. Většině běžných konzumentů by vyšší výdaje za dopravu zabránily utrácet jinde, což by mělo katastrofické důsledky pro celou americkou ekonomiku.

Zdá se [15], že komunita finančníků si naznačená rizika a tvrdou realitu ropného zlomu začíná uvědomovat. Banky dosud půjčovaly více, než měly v depozitu, a důvěra v zítřejší růst, poháněný levnou energií z ropy, byla dostatečnou zárukou za dnešní dluhy. Pokles těžby ropy podkope hodnotu takové nejisté záruky, což na druhé straně znehodnotí většinu položek obchodovaných na burze. Investiční komunita tak čelí dilematu. Na jedné straně chce zajistit zisky sobě a svým privilegovaným zákazníkům, ale zároveň se zdráhá začít akci, která by spustila pád burzy. V této situaci se investuje do komodit a krátkodobých obchodů s využitím denních nebo dokonce hodinových fluktuací cen, zatímco kvalitních dlouhodobých investic zbývá jen málo. Scéna je připravena pro druhou Velkou krizi, ale konzervativismus a staromódní povaha institucionálních investorů spolu s masivním tokem institucionálních peněz, které mají být na trhu umístěny, by mohly pomáhat zeslabovat pocit paniky, kterou by vědomí reality mohlo spustit. Na druhé straně vlastní moment proudění může způsobit větší povodeň, až základy přehrady definitivně povolí. Je to bezprecedentní situace.

Logická otázka, co s tím vším hodlá dělat americká vláda a establishment, už v tomto seriálu také padla [4]. Odpověď na ni je zatím jen částečná a nepřímá, ale o to více znepokojivá. Navíc v mezích prostoru tohoto článku ani nemůže být úplná, spíše by sama o sobě vydala na další velké téma.

Odpověď je nutno hledat v ideologii, která zcela ovládá myšlení dnešních amerických předáků. Projekt pro nové americké století (Project for the New American century, PNAC) [19] je think-tank, který sdružuje řadu dnešních vláních činitelů USA (D. Cheney, D. Rumsfeld, R. Armitage, P. Wolfowitz, J. Bolton, R. Zoellick, J. Bush aj.). Předsedou PNAC je známý konzervativní novinář William Kristol. Jeho cílem je podpora „amerického globálního vůdcovství„. Základem ideologie, kterou zastává, je, že „americké vůdcovství je dobré pro Ameriku i pro celý svět„ a že „takové vůdcovství vyžaduje vojenskou sílu, diplomatickou energii a morální přesvědčení„. PNAC obhajuje „politiku vojenské síly a morální jasnosti„, což mj. zahrnuje:

  • výrazné zvýšení vojenských výdajů USA
  • posilování vazeb se spojenci USA a hrozbu pro režimy nepřátelské americkým zájmům a hodnotám
  • podporu politické a ekonomické svobodě mimo USA
  • ochranu a rozšiřování mezinárodního pořádku vyhovujícího americké bezpečnosti, prosperitě a principům
  • PNAC existuje od r. 1997, ale základy strategie začal formulovat Dick Cheney už koncem 80. let [20][21], kdy však byla administrativou G. Bushe st. odmítnuta jako příliš radikální. Teprve po událostech 11. září 2001 (existují názory, známé i u nás, že útok na WTC byl pro neokonzervativní dogmatiky to nejlepší, co mohlo administrativu G. W. Bushe potkat) se realizace agendy PNAC mohla výrazně urychlit. [22] Jejím základem ve vojenské oblasti jsou preventivní údery, návrat ke zbraním hromadného ničení a hvězdné války [23], v ekonomice doma subvence a protekcionismus, ale i korupce a „jánabráchismus„ ve všech oborech národního hospodářství a navenek vnucování „volného obchodu„ všem ostatním zemím s pomocí mezinárodních institucí (WB, WTO, IMF) ovládaných USA [24]. Letos USA vynaloží na zbrojení 455 miliard USD, tj. více než polovinu světových zbrojních výdajů celkem, více než všechny ostatní státy dohromady.

    Začínám chápat hloubku beznaděje (aspoň té publikované na citovaných webových stránkách) řady domácích, tj. amerických oponentů současné americké vlády. Jedinou její odpovědí na hrozící globální energetickou krizi je pokus o výstavbu Nového Amerického Impéria - až do poslední kapky ropy, až do posledního dolaru vytaženého z kapes vlastních občanů, až do poslední kapky krve nepřátel, ale i vlastních vojáků. A potom - po nás potopa. Jasně že si uvědomuji, že v té obskurní směsici amerického asertivního až agresivního mesianismu a dětinského konzumerismu pro dost lidí konec American Way of Life znamená totéž, co konec světa. Toto by mohl být důvod, proč některá vyjádření nebrat až tak vážně. Avšak vláda nejbohatší a nejsilnější země na této planetě tváří v tvář nastupujícímu kolapsu ropou poháněné civilizace nejenže nic nedělá - ona se chová právě naopak, než by měla. A směs jejích pohnutek je jako nebezpečná výbušnina, kolem níž pobíhá malé dítě se zápalkami.

    Není zde bohužel dost místa na hlubší rozbor, ale našel jsem dva příznačné citáty, v nichž mě fascinuje ta až naivní upřímnost a otevřenost či snad neomalenost, s níž američtí představitelé předvádějí světu svůj způsob myšlení.

    Donald Kagan, člen PNAC, profesor klasické řečtiny na universitě v Yale: „Viděli jste V pravé poledne? My jsme Gary Cooper”. [25]

    President G. W. Bush na otázku novináře Boba Woodwarda, zda při rozhodování o útoku na Irák někomu něco vysvětloval: „Samozřejmě ne. Já jsem velitel... nemusím vysvětlovat, proč říkám věci. To je ta zajímavá věc na tom, být presidentem. Možná někdo potřebuje vysvětlovat mně, proč něco říká. Já nemám pocit, že bych někomu dlužil nějaké vysvětlení.” [26]

    Bez komentáře.

    Ale ať nekončíme tak pochmurně: Aspoň vy, kteří vládnete angličtinou natolik, abyste si mohli vychutnat téměř cimrmanovskou mystifikaci, si přečtěte tohle [27]. Třeba se najde někdo, kdo to dokáže přeložit při zachování kontextu reálií a toho kouzelného slovníku. Já už vážně nemám sílu...

    ODKAZY Z TEXTU

    (1) http://www.chevron.com/about/advertising/docs/real_issues_print_02.pdf”

    (2) www.blisty.cz/art/24065.html"

    (3) http://www.fromthewilderness.com/free/ww3/072805_industry_leadership.shtml

    (4) http://www.blisty.cz/2005/8/2/art24376.html

    (5) http://en.wikipedia.org/wiki/Seven_Sisters_%28oil_companies%29

    (6) http://www.blisty.cz/art/23057.html

    (7) http://www.fromthewilderness.com/free/ww3/082103_blackout.html

    (8) http://www.defenselink.mil/releases/2005/nr20050630-3843.html

    (9) http://www.defenselink.mil/news/Jun2005/d20050630homeland.pdf

    (10) http://www.kip.zcu.cz/kursy/svt/svt_www/7_soubory/7_1.html

    (11) http://misc.eunet.cz/marathon/00/mar004_p8

    (12) http://www.blisty.cz/2005/8/3/art24380.html

    (13) http://news.bbc.co.uk/1/hi/business/3777413.stm

    (14) http://www.peakoil.ie/newsletters/539

    (15) http://www.peakoil.ie/newsletters/541

    (16) http://www.forbes.com/energy/2005/01/10/cx_da_0110doomoil.html

    (17) http://www.fromthewilderness.com/free/ww3/080505_half_truth.shtml

    (18) http://news.ft.com/cms/s/7af6dc38-050c-11da-97da-00000e2511c8,ft_acl=,s01=2.html

    (19) http://en.wikipedia.org/wiki/Project_for_the_New_American_Century

    (20) http://www.informationclearinghouse.info/article1544.htm

    (21) http://www.informationclearinghouse.info/pdf/naarpr_Defense.pdf

    (22) http://www.sojo.net/index.cfm?action=magazine.article&issue=soj0309&article=030911

    (23) http://www.fff.org/freedom/fd0212b.asp

    (24) http://www.fff.org/freedom/0701b.asp

    (25) http://www.informationclearinghouse.info/article2319.htm

    (26) http://www.fff.org/freedom/fd0305b.asp

    (27) http://www.newamericanempire.org/

                     
    Obsah vydání       8. 8. 2005
    8. 8. 2005 Ze zámoří přicházejí znepokojivé zprávy Jindřich  Kalous
    6. 8. 2005 Válka idiotů Štefan  Švec
    8. 8. 2005 CzechTek - odpad kapitalismu Milan  Valach
    8. 8. 2005 CzechTek 2005: Zákon platí pro velící důstojníky, tiskovou mluvčí i pro mužstvo Štěpán  Kotrba
    8. 8. 2005 CzechTek 2005: Nejsou to děti současnosti, která je takto vychovává? Zdeněk  Štefek
    8. 8. 2005 * * * Viola  Fischerová
    8. 8. 2005 Prázdnota civilizace aneb CzechTek 2005 Boris  Cvek
    8. 8. 2005 Tři muži obžalováni v Londýně v souvislosti s útoky z 21. července
    8. 8. 2005 Blair "chce bojovat proti extremismu"
    8. 8. 2005 Bojujme proti strachu svobodou
    8. 8. 2005 Vytrvalý protest v Londýně Karel  Musílek
    8. 8. 2005 Topolánkův majstrštyk Jakub  Pikna
    8. 8. 2005 Do roka a do dne se sejdeme u volebních uren! Miloš  Dokulil
    8. 8. 2005 Každý den se něco děje Miloš  Dokulil
    8. 8. 2005 Czechtek a objektivita
    7. 8. 2005 Ministr Bublan v Otázkách Václava Moravce opět lhal
    5. 8. 2005 Czechtek 2005: Vzpoura formou dávnověkého rituálu Bohumil  Kartous
    5. 8. 2005 Ekonomové jsou slouhové kapitálu Josef  Vít
    5. 8. 2005 c23chtek 2oo5 SUMMARY
    4. 7. 2005 Hospodaření OSBL za červen 2005
    22. 11. 2003 Adresy redakce

    Ropa - Peak oil a energetická bezpečnost RSS 2.0      Historie >
    8. 8. 2005 Ze zámoří přicházejí znepokojivé zprávy Jindřich  Kalous
    3. 8. 2005 Scénáře ropného šoku Jindřich  Kalous
    15. 7. 2005 Co přijde po ropě? Pavel  Houdek
    11. 7. 2005 Jíme ropu a zemní plyn Jindřich  Kalous
    2. 5. 2005 Absťák Jindřich  Kalous
    22. 4. 2005 Konec ropné éry?   
    11. 8. 2004 Ropa, politika a krev Oskar  Krejčí
    2. 6. 2004 Atentát v Saúdské Arábii vyvolal ropnou krizi   
    12. 3. 2003 Irák a invaze: Nevěrný manžel Hussein, euro a ropa Petr  Baubín