Milý strýčku,

chci Ti napsat tenhle dopis, i když si ho už nikdy nepřečteš. Moc dobře si vzpomínám, jak ses objevil v naší třídě na gymnáziu a jak jsi začal hodinu estetické výchovy konstatováním, že každý kojenec pozná, co je mu libé a co nelibé.

Koukali jsme, jaký další exot se stane naším kantorem, a Tys tak trochu svérázně působil. Pamatuji si, jak jsi nás nutil kreslit a malovat; zvláště z vodovkové malby vycpaného brkoslava, kterého jsi před nás postavil, jsme měli docela trauma.

Však ses taky nad nás postavil a při pohledu na naše výtvory konstatoval, že to je hnusné. Od Tebe a v tu chvíli to kupodivu nebyl útok na naši důstojnost, ale čistá, profesionální a korektní kritika. Trvalo mi desítky let, než mi to došlo, a přiznám se, že se Tě pokouším občas kopírovat.

Na konci prváku jsi nás odvezl do Malé Fatry, honil po horách a krotil naši pubertu. Myslím si, že si na to všichni velmi dobře vzpomínáme, to léto roku 1969 pro nás bylo, nehledě na události okolo, báječným obdobím.

Svými koníčky, např. amatérským filmováním, jsi některé z nás ovlivnil trochu, některé více. Na Slovensko jsi nás i jiné odvážel dále a už ani nevím, kdy přesně jsi mi udělil to privilegium tykat Ti a oslovovat Tě strýčku.

Se svou chronickou neúctou k autoritám si na většinu kantorů nevzpomínám jako na Učitele s tím velkým U, ale po čtyřleté gymnaziální zkušenosti, po letmých setkáních v průběhu dalších třiceti let a na vernisážích výstav Tvých obrázků tiše klíčilo uznání a úcta k Tobě.

Má mysl je rozštěpená. Smutní nad Tvým odchodem, ale ten smutek také vyvolává nové a nové nádherné vzpomínky na to, co jsi nám ukázal. Užívej si to tam nahoře, oni v nebi určitě také potřebují trochu vzruchu.

Tvůj Jiří

Pozn. JČ: K dopisu Jiřího Dolejšího se připojuji. Vladimír Fortin byl jedinečný učitel a přítel. Do slovenských hor jsem s ním a se skupinou jeho přátel a žáků jezdil taky...

Vladimír Fortin vystudoval obor kreslení a malby na Vysoké škole architektury a na pedagogické fakultě Karlovy univerzity u profesorů Cyrila Boudy, Martina Salcmanna a Karla Lidického. Pracoval jako pedagog na středních odborných školách a gymnáziích.

Jako výtvarník se věnoval malbě portrétů, krajin, zátiší i abstrakcí. Byl členem Sdružení výtvarníků ČR, Nového sdružení Pražských umělců a skupiny Tolerance.

Zemřel 23. 10. 2005, rozloučení proběhne ve Strašnickém krematoriu ve středu 2. listopadu ve 14 hodin.