Takto glosoval na stránkách Práva 23. 6. 2005 známý obhájce lidskosti Petr Uhl: "Nazvat ho zločincem se nikdo neodváží.... Co kdyby nás pan Krejčíř z exilu prostřednictvím svého pražského advokáta zažaloval, že nebyl pravomocným rozsudkem soudním za zločince uznán... Miliardář je zkrátka ten, kdo ukradl miliardy," míní dále tribun humanity a nazývá Čechy plebejskými anarchosocialisty, kteří "dobře rozumějí heslu Vlastnictví je krádež".

Avšak mýlil se Petr Uhl - v době, kdy vyšla jeho glosa, se nebál Krejčíře nazvat zločincem vůbec nikdo, dokonce ani ten redaktor či moderátor, který jeho jméno slyšel poprvé v životě. Dramatickými výstupy o velkoformátovém gaunerovi se vyznamenal ČRo 6, Frekvence 1, herec Kraus ve svém "Odstřelu" na stránkách Blesku suverénně prohlásil každou staženou žalobu proti Krejčířovi za důkaz zkorumpovanosti českého soudnictví.

Krejčíř je vinen, protože je vinen. Čím je vinen? Svou vinou. Tak pravila policie, tudíž je to pravda... Nebo ne? K čemu bychom měli soudce, pokud bychom mohli důvěřovat policii? Nestačila by funkce soudícího vyšetřovatele? Bylo by to velké zjednodušení procesu spravedlnosti. Občan by se ráno probudil, našel ve schránce žádost o podání vysvětlení, dostavil by se tedy k výslechu a vyšetřující policista by jej rovnou odpálkoval. K výslechu by si každý bral zubní kartáček a nebylo by nevyřešených případů v šuplících.

Proto nelze souhlasit s názorem Štěpána Kotrby, jenž kritizuje prostor, který se rozhodla MF Dnes věnovat uprchlému podnikateli k jeho vyjádření. Prostor, který věnovala média Krejčířově pronásledovatelům, byl totiž mnohem větší. Krejčíř vznáší závažná obvinění - mnohem závažnější však byla vznesena proti němu, a to na základě indicií, o jejichž věrohodnosti nelze než pochybovat. Nepřímé výpovědi pochybných existencí - stačí tak málo k vynesení pravomocného rozsudku?

To ukáže čas. Mezi nespočtem nestandardních okolností, které provázely Krejčířovy problémy s justicí, zcela zaniká ta, která by každého měla uhodit do očí - konsenzuální rozsudek vynesený stejně médii veřejnoprávními jako soukromými. Za této situace je třeba pochválit MF Dnes za to, že Krejčířovi prostor poskytla, a s mimořádnou ostražitostí sledovat skryté výhrůžky policie připravené si jeho právě vycházející knihu "podrobně prostudovat". Krátce před definitivním očištěním nakladatele Michala Zítka, potrestaného za vydání Hitlerovy knihy Mein Kampf, jsem s ním publikoval na Britských listech rozhovor, jemuž dal šéfredaktor Čulík správný titulek - "Knihy se pronásledovat nemají".

Na tomto postoji je třeba trvat. Stejně tak na právu každého vyjádřit se v médiích, pokud je médii každodenně vláčen. Je třeba trvat na právu každého obhájit se a také na tom, že v místech, kdy existuje dvojí výklad zákona, je třeba zvolit ten, který je pro obviněného výhodnější. Na všech jmenovaných právech byl Radovan Krejčíř dlouhodobě krácen. Na stránkách Britských listů snad není třeba obhajovat myšlenku, že potřebujeme co nejvíce informací ze všech stran, abychom se mohli dopídit pravdy.

Už z toho důvodu nelze knihu s lapidárním názvem Radovan Krejčíř nežli uvítat.