Je pravda, že americký HDP a růst produktivity jsou dosud v rozvinutých ekonomikách nejvyšší. Avšak bližší pohled odhaluje varovnější situaci. Americký obchodní deficit je nyní více než 800 miliard dolarů, tedy 7 procent HDP, a roste nezadržitelně, protože Američané dál spotřebovávají více než vyprodukují. Tato obchodní nerovnováha je bezprecedentně obrovská. Ekonomové normálně očekávají, že Spojené státy budou dovážet suroviny a vyvážet vysoce technologické výrobky, služby a zemědělské produkty. Ve skutečnosti však obchodní přebytek USA, způsobený vývozem nejmodernější technologie, který v roce 1998 dosahoval 30 miliard dolarů, už neexistuje a proměnil se v deficit asi 40 miliard dolarů. Obchod se zemědělskými produkty je také deficitní a mírný přebytek v sektoru služeb rychle mizí, protože internet umožňuje přesunování služeb do levného zahraničí. Americký export rychle klesá a růst americké ekonomiky nyní závisí na zahraničních věřitelích (zejména na Číně a na Japonsku). Tito věřitelé financují přehnanou americkou spotřebu.

Tento nečekaný vývoj vysvětlují dva faktory. První z nich působí už dlouho. Jde o postupný vznik globální ekonomiky, která má asymetrickou formu. Pro USA znamenala globalizace, že se Spojené státy proměnily v obrovskou mašinérii, která jen spotřebovává. Lehce získatelné úvěry, daňové úlevy na splátky úroků, trhy většinou otevřené importu, to všechno vedlo k tomu, že Američané si neukládají peníze, ale rekordním způsobem si půjčují. Je však důležité si uvědomit, že americké spotřebitelství je motorem růstu ekonomik celého světa, protože Spojené státy jsou v podstatě jedinou čistě spotřebitelskou zemí na světě.

Globalizace znamená pro většinu zemí světa růst exportu. Platí to především o Asii, jejíž hospodářská politika se soustředila na vytváření výroby a mechanismů pro export. Většina asijských ekonomik je charakterizována nízkou spotřebou, úsporami, které dosahují až 30 - 50 procent HDP, vládními zásahy do trhů, kontrolovanými měnovými kursy, podporováním investic ve "strategických" průmyslových odvětvích, podporou exportu a hromaděním obchodního přebytku s obrovskými zásobami rezervních dolarů.

Dolar je klíčem k celé této nevyvážené globální struktuře. Pokud ostatní země budou dolar přijímat jako platidlo, Amerika může dál kupovat spotřební zboží a půjčovat si na ně, aniž by šetřila, aniž by investovala nebo cokoliv vyráběla. Je podivné, že se ostatní svět chová stejně takto neodpovědně. Tím, že ostatní země uměle udržují měnové kursy na takové úrovni, že je dolar nadhodnocován a jejich vlastní vývozní ceny jsou nízké, umožňují si tyto země výrazně šetřit a nadměrně investovat do výroby, protože nadbytečnou výrobu je vždycky možno exportovat do USA.

Tato struktura roste už tak dlouho, protože z ní plyne velký prospěch pro obě strany. Americe to umožňuje žít nad poměry. Ostatnímu světu, zejména Asii, to umožňuje rychle vyšplhat po technologickém žebříku. Tím, že Asie shromažďuje americké dolary, získává strategickou moc nad jedinou přežívající supervelmocí - která, vzhledem k tomu, že tvrdě závisí na výrobě v zahraničí, se vzdala do značné míry kontroly nad vlastními úrokovými mírami.

Zápornou stránkou toho všeho je, že vzhledem k tomu, že asijské země dopouštějí, aby byl dolar chronicky nadhodnocen, a tím získávají dotace k přilákání strategických investic mimo hranice USA, dochází k zeštíhlování výrobní základny USA. Po určitou dobu se tohle týkalo jen tradičních průmyslových odvětví a protiargumentace zněla, že to nevadí, protože americká ekonomika se přesunuje "do vysoce technologických oblastí".

Jenže ono je to nepřesvědčivé, protože správa měnových kursů a dotace pro investice do asijských zemí vedou právě k tomu,že vysoce technologická výroba se přesunuje z USA právě do Asie. Firma Boeing přesunula většinu své výroby do Asie, protože dolar je příliš silný a náklady v japonských jenech jsou daleko nižší, kromě toho jsou v Japonsku pro Boeing k dispozici státní dotace, které by ta firma v Americe nedostala.

A nejhorší je, že nyní do globální ekonomiky vstupuje Čína a Indie. Nejenže jsou v těchto zemích nízké náklady, ale velká část čínského a indického obyvatelstva má vysokou kvalifikaci. Tyto země dokáží světu konkurovat ve všech výrobních sférách i ve všech sférách služeb. Negace času a prostoru v důsledku internetu tohle jen podtrhuje.

Ve snaze financovat svůj deficit už USA absorbují 80 procent veškerých světových finančních úspor. Hodnota dovozů do USA jen nyní více než dvojnásobná než hodnota amerického exportu.

Někteří ekonomové hovoří odvážně o "měkkém přistání" USA. Znamenalo by to, že USA sníží svůj rozpočtový deficit a přehnanou spotřebu a klesající dolar povede k vzrůstu amerického exportu do cizích zemí, kde budou tamější vlády podporovat spotřebu. Toto je nesmírně žádoucí, ale automaticky se to nestane. Zájmové skupiny ve všech státech, kterých se to týká, budou hájit dnešní status quo.

Podrobnosti v angličtině ZDE