Složitě vypočítávala, jak se tvoří cena léků a kolik z toho připadne lékárníkům. Poněkud méně přehledně pak se snažila vysvětlit, že snížení marže o 3% bude znamenat snížení zisku o 10 -- 12 %. Pozorný čtenář si všiml a také se podivil, jak je možné při tak precizním výpočtu to rozpětí. Ale to nebudeme řešit. Už bez výpočtů nám paní Štěpková dále tvrdí, že pro pacienty to bude znamenat zvýšení ceny za léky. Polemizovala s názory, je-li u nás lékáren málo nebo moc, jsou-li zisky lékárníků velké nebo malé apod. Zbytek článku už byla jen úplná demagogie.

Zatím nikoho nenapadlo, aby se na zisky lékárníků někdo podíval zblízka. Všichni, co pracují v obchodě, ví, že marže není určující ani důležitá. V obchodě je nejdůležitější obrátka -- to znamená, jak rychle se zboží obměňuje. A podle této obrátky se určuje marže. V obchodech s dlouhou obrátkou musí být vyšší marže. Takové malé obchody s textilem, nebo papírem, nebo s drogistickým zbožím mají pomalou obrátku a musí mít marže 40 až 50%. Obchodům s velkou obrátkou musí stačit třeba 10% marže. A také stačí.

Co myslíte, když vejdete kdykoli do lékárny a tam je fronta 4 nebo 5 zákazníků -- je tam rychlá nebo pomalá obrátka zboží? Třeba na rozdíl od obchodu s textilem, kam přijde deset zákazníků za den a sotva jeden nebo dva koupí. To v lékárně, tam každý kdo vstoupí, také "koupí". V lékárně je velká obrátka.

V jiném článku naznačil redaktor Hekrdla, jak to s lékárníky vlastně je. Tam si však musel čtenář výpočty udělat sám. A ty daly zajímavé výsledky. Rozhodně zajímavější, než ty od paní Štěpkové. Pokusím se ty výpočty provést. Podle statistických údajů lidé u nás za léky utratí více než 60 miliard korun. Paní Štěpková nám vypočítala, že marže lékáren je jen 17% - zbytek do 29% je pro velkoobchod s léky. Lékáren je u nás 2 tisíce a 200. Podělíme-li těch 60 miliard počtem lékáren (tj. 2200) získáme obrat jedné lékárny.Když ten vynásobíme 17% dostaneme příjem lékárny. A teď se podržte -- dostaneme číslo 4 miliony 636 tisíc a nějaké drobné. Takže průměrný příjem na jednu lékárnu je větší než 4 a půl milionu korun každý rok. Řekl bych, že i po odečtení nákladů je to pro pana lékárníka dost. Kdo u nás vydělává každý rok 4 miliony ?? Odpověď je jednoduchá -- lékárníci. A to ještě ti chudáci řvou, jak je stát šidí a snaží se je ožebračit.

Do výpočtu jsem nezahrnul, že jen 40 miliard korun prochází pojišťovnou. Dvacet miliard jsou volně prodejné léky a tam žádné omezení marže neplatí. A ceny takových léků podle toho vypadají. Jde o vitaminové a podpůrné prostředky a všechny ty léky, na něž vidíme reklamu v televizi. A když řeknete lékaři, aby vám takový lék předepsal, slyšíte odpověď, že na takové dryáky se recepty nepředepisují. Takže - vypočítaný zisk je větší. O takovém zisku se jiným obchodníkům třeba s textilem ani nezdá. Podle mých zkušeností je pouze čtvrtinový. A také jsou živi. Ovšem, v mercedesech nejezdí.

Na závěr bych jen lékárníkům připomenul, že v roce 1996 se prodalo léků jen za 21 miliard. A také byli živi. Jenže s jídlem roste chuť, říkali naši předkové. A chuť mají lékárníci velkou.

Obdobná situace je s nemocnicemi. V roce 1996 byl rozpočet pojišťoven 90 miliard korun. Loni to bylo 200 miliard. A samozřejmě soukromý kapitál tady vidí obrovskou šanci si z toho koláče utrhnout pro sebe. Proto ty pokusy hejtmanů za ODS nebo lidovců o privatizaci nemocnic. V našem městě máme již delší dobu soukromou nemocnici. Byl jsem v ní v devadesátých letech hospitalizován. Byla to normální nemocnice jako jiné. Teď jsem se nestačil divit. Nebudu mluvit o tom, že platy lékařů jsou menší než ve fakultní nemocnici. Byl jsem šokován skladbou zaměstnanců. Nejen uklízečky, ale i sestry jsou Ukrajinky. Na chodbách se pomalu v nemocnici nedomluvíte česky. I pomocný personál je z Ukrajiny. Nebudu spekulovat o úrovni léčebné péče, ale určité pochybnosti jsem měl. A taky proto jsem šel jinam.

Zato jsem se dozvěděl leccos o pozadí nemocnice. Za těch pár let hospodaření si management nemocnice vydělal na residenci na Azurovém pobřeží ve Francii a luxusní jachtu tamtéž. Tam také tráví svůj zasloužený odpočinek. Ty Ukrajinky tam samozřejmě dovolenou netráví, ostatně ani lékaři. Loni se hejtman z kraje pokoušel "zprivatizovat" velkou vojenskou nemocnici ve městě. Pan hejtman (z ODS) má samozřejmě podíl na té soukromé nemocnici a chtěl jenom rozšířit své aktivity. (Možná o další residenci v Miami na Floridě). Naštěstí se to nepovedlo a vojenská nemocnice byla přiřazena k fakultní nemocnici ve městě. Dobrá věc se podařila.

Trvám na tom, aby nemocnice byly neziskové. A proto souhlasím s ministrem Rathem. A nechápu politiky ODS. Při podobných akcích se musí člověk ptát, co je za tím? Kolik? Všichni nemohou být v představenstvu nově zprivatizovaných nemocnic jako náš hejtman. Nevím jak kdo, ale já zásadně nesouhlasím s tím, aby za peníze z mého zdravotního pojištění jezdil někdo na Coté d'Azur a projížděl se na jachtě. Svoji dovolenou by si měl každý platit ze svého.