10. 2. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
10. 2. 2006

Svoboda slova s bombou na hlavě

Mohamed není tím, co je pravou příčinou bombových útoků ze strany islámských radikálů, on je symbolem jejich motivace.

Obyvatelé Severu jsou zvyklí považovat se za nejvzdělanější, nejcivilizovanější tvory s nejrozvinutějšími kulturami na této planetě. Tento pocit je patrný už v křížových výpravách, kolonizaci, ale třeba i v nacismu a komunismu, které jsou projevem jakési extremní snahy o dosažení naprostého sloučení společnosti s ideologií, její vyrovnání se s vlastními představami o určité formě nebe na Zemi. A tvorové Severu mají neustále potřebu tento narcistní prvek exportovat na Jih a demonstrovat na něm svoji globální nadřazenost.

Sice se tedy považujeme za nejvzdělanější, nejcivilizovanější tvory žijící v nejrozvinutějších kulturách, ale místo snahy o porozumění obyvatelům Jihu se je snažíme velmi násilně "převychovávat" do ideální podoby, kterou jsme si jako představu vytvořili.

Invaze do Iráku má naprosto zřetelnou ideologii, a to svobodu. V jistém smyslu se tedy skutečně jedná o křížovou výpravu.

Má přivést pohany na pravou víru, tedy zavést "standardní" demokracii. Velice se přitom podivujeme, že nám naši milí Jižané nerozumějí.

Nerozumějí a my samozřejmě předpokládáme, že se mýlí oni. Oni jsou ti, kteří diskriminují ženy, náboženské menšiny a žijí v totalitách, a kteří odmítají námi importované dobro. Musí tak přece činit z naprosté nenávisti, a my jim přitom jen nabízíme demokracii, svobodu, toleranci, prosperitu a celkovou spokojenost.

První otázkou je, zda by nám vůbec měli věřit. Kdo ještě vlastně věří (a kdo kdy věřil) Severu, že svoje vznešené principy myslí skutečně vážně. Pokud ano, jak si lze vysvětlovat rwandskou genocidu z roku 1994, při které asistovala malá a bezmocná jednotka mírových sil OSN, jejíž naléhavé a zcela jasné zprávy podle pozdějšího vyjádření tehdejší zodpovědní představitelé OSN "špatně vyhodnotili".

Toto špatné vyhodnocení, které bylo ve skutečnosti způsobeno rozdílnými diplomatickými zájmy zemí Severu (zejména USA byly po nedávných demonstrativních vraždách několika amerických vojáků v Somálsku proti jakékoliv intervenci), stálo životy milion lidí. Tito lidé byli v situaci společenského šílenství zabíjeni jako dobytek mačetami vyzbrojenými jednotkami Interhamwe.

Sklady těchto zbraní byly přitom jednotkami OSN lokalizovány a vedení mírových sil se soustavně domáhalo povolení tyto sklady obsadit a zajistit kvůli hrozbě vyzbrojení povstalců. Jak už ale víme, v ústřední OSN tyto zprávy "špatně vyhodnotili", takže se Rwanda proměnila v místo extáze smrti. Považte, nejvíce lidí zemřelo během pouhých tří měsíců.

"Kolik znaků genocidy musí být naplněno, aby se jednalo o genocidu?", ptali se novináři, kteří zobrazovali realitu Rwandy, když se zodpovědní politici vyhýbali slovu genocida. To by si totiž vynucovalo okamžitý zásah mírových vojsk. Tito lidé přitom věděli, co se ve Rwandě děje.

Před týdnem vyzýval generální tajemník OSN Kofi Annan mezinárodní společenství, aby nepřehlíželo podobné "znaky genocidy" v súdánském Dárfúru. Annan přináší svědectví o tom, že "lidé v mnoha částech Dárfúru jsou po tisících dále zabíjeni, znásilňováni a vyháněni". Skutečně si nevzpomínám, kdy naposledy jsem v médiích slyšel nebo četl něco o Dárfúru. Tamní kauza je už asi veřejností Severu považována za vyřešenou.

Společným problémem těchto utrpení je fakt, že se ocitají na periferii mocenských zájmů Severu. Tam, kde mocenské zájmy Severu leží, jsou naopak vznešené principy velmi dobrým nástrojem. Jsou nástrojem mocenských zájmů, nikoli jejich etickým imperativem, a to rozhodně není známkou důvěryhodnosti proklamovaných kulturních hodnot.

Druhou otázkou je, zda-li vznešené principy, kterými se Sever chce odlišovat od Jihu, mohou být pojímány v nějaké univerzální podobě, a zda-li je možné je takto prosazovat v kulturním prostředí, které je doposud vnitřně nepřijalo za své a nevytvořilo ani základní podmínky pro to, aby mohly být všeobecně celou společností přijaty. Snaha USA prosazovat v Iráku takové principy násilím se zjevně míjí účinkem a u velké části společnosti spíše způsobuje chronickou averzi vůči těmto hodnotám, které jsou násilným přístupem degradovány na diplomatický klíč k prosazení mocenských zájmů v klíčové energetické oblasti globu.

Karikatury proroka Mohameda se staly katalyzátorem napětí, které sice nese rysy kulturního střetu, ale jeho podstatou a generátorem je izraelsko-palestinský konflikt na Blízkém východě a snaha o udržení mocenské převahy Severu nad oblastmi s největšími dosažitelnými rezervami ropy.

Jsou také důkazem toho, jak provázané je globální veřejné mínění a jak těsný svět ve skutečnosti je. Jejich uveřejnění vyvolalo rozhořčené reakce muslimů a zejména těch, kteří žijí v oblastech s dominantním postavením islámu nejen z hlediska ideologického, ale kde také tvoří silnou páku mocenského systému. Násilné odvety v podobě napadání ambasád zemí, jejichž deníky karikatury uveřejnily, se dají nejsnáze vykládat jako projevy frustrace z podřazeného mocenského postavení, které je ještě navíc zesměšňováno a ponižováno.

Převod odporu vůči nezávislému západnímu tisku na požadování odpovědnosti od politických zástupců odpovědnosti samozřejmě svědčí o daleko větší provázanosti tamního politického jazyka a řeči veřejného mínění, ale také o tom, že konflikt je považován za obecný a že jeho kořeny jsou někde hlouběji. To není v prvé řadě spor o svobodu slova.

Z toho vyplývá jeden fakt. Je zvláštní, že ačkoli nelze považovat svobodu slova za prostor s jasně označenými hranicemi, nýbrž za prostor s hranicemi stále ohledávanými, ze strany tvůrců veřejného mínění se setkáváme se snahou bránit svobodu slova před ohrožením jeho omezování.

To je zvláštní, protože ani v demokraticky zřízených společnostech nemá svoboda slova jasně stanovené hranice. Oproti velmi liberálním zemím, které v moderní historii neprošly érou totality (např. Británie) stojí země, které po vlastních zkušenostech s nějakou formou totality (Německo, Česká republika) omezují hranice svobody slova v tom směru, že staví mimo zákon veřejnou propagaci některých ideologií.

To je samo o sobě důkazem, že hranice svobody slova mohou na základě různých společenských traumat dosahovat různých etických souřadnic. Přesto neexistuje pochopení, že v naprosto odlišných kulturách může být tato hranice stanovena na základě úplně jiných měřítek.

Oblíbenou metaforou při argumentaci proti náboženskému odporu muslimů se stal poukaz na to, jak je křesťanství karikováno a jak je i přesto svoboda slova považována za svatou a nedotknutelnou. To je pochopitelně velmi nepřesné, protože měřit svobodu slova stavem, který vládne uvnitř určité kultury, a přenášet jej jako objektivní měřítko do mezikulturního prostoru nemá žádné opodstatnění. V mezikulturním prostoru je nutno vytvářet jiný diskurz pro vymezení svobody slova než v prostoru uvnitř jednotlivých kulturních entit.

Není také vůbec podstatné to, zda se jedná o autoritu vlastní nebo cizí. Osobně mi vůbec nevadí Mohamed nebo Ježíš v jakékoliv situaci. Prorok s bombou na hlavě mě nevzrušuje, ale také neoslovuje. Taková karikatura je totiž velmi povrchní. Politici (a novináři) zaujali povětšinou stanovisko, že se jedná o "nevkus".

Je velmi vtipné posuzovat etickou záležitost z estetického hlediska, ale podstata tkví jinde. Ta karikatura je mylná a svou výpovědí o tom, že Mohamed je ztělesněnou hrozbou pro Sever, vyjadřuje xenofobní pocity autora.

Mohamed totiž není tím, co je pravou příčinou bombových útoků ze strany islámských radikálů, on je symbolem jejich motivace. Karikatura, která by chtěla ukázat úlohu proroka Mohameda v bombových atentátech, by jej musela ztvárnit v pozici odtržení, nikoli zosobnění se skutečnými příčinami pojmenovaného zla. Jestliže by neměla být předmětem seriozního mediálního přístupu, tak zejména z tohoto hlediska.

Můj kulturní kód je ale prostě takový, že mi dovoluje přijmout v podstatě jakoukoliv karikaturu, protože žádná s ním není v rozporu. Všechny kultury takové nejsou a jejich kód obsahuje symboly, které jsou považovány za nedotknutelné a jejich karikování může být v daném mezikulturním vztahu vnímáno velmi rozdílně. Jsem také přesvědčen o tom, že ve vztahu rovnocenného postavení z hlediska moci by karikatura Mohameda způsobila daleko chladnější reakci.

Snaha dokazovat si svoje kulturní sebevědomí ze strany Severu (odpor proti možnému ohrožení svobody slova) je nepřesnou a zavádějící interpretací, něco jako podmíněný reflex. Její hranice jsou plovoucí a je potřeba je stále ohledávat a diskutovat o nich.

V jednom článku, charakteristickém pro místní veřejné mínění, jsem se dočetl, že měnit hranice svobody slova (v daném článku bylo "omezovat", ale nebylo upřesněno, co se vlastně omezením míní) může být "sebevraždou naší vlastní civilizace".

To ale předpokládá, že jsme skutečně schopni za podmínek neustále (a čím dál rychleji) se měnícího světa stanovit přesné hranice toho, kde vlastně hranice svobody slova jsou. Myslím, že lze na mnoha důkazech vidět, jak mohou být hranice svobody slova různé a jediné, co by skutečně mohlo naši civilizaci ohrozit, by byl konec diskuse o jejich hledání.

                 
Obsah vydání       10. 2. 2006
11. 2. 2006 Globální oteplování překročilo bod, odkud už není návratu
11. 2. 2006 Vysoký činitel CIA: Bush si vybíral z výzvědných informací jen, co se mu hodilo
11. 2. 2006 Dánský deník Jyllands-Posten odmítl publikovat karikatury Krista
12. 2. 2006 Fundamentalismus Zdeněk  Bárta
12. 2. 2006 Zákon je holt zákon Zdeněk  Bárta
12. 2. 2006 Vykloubená logika Oldřich  Kužílek
12. 2. 2006 374 výkřiků proti a jeden hlas pro Irena  Ryšánková
11. 2. 2006 Poslední operace premiéra Šarona byla úspěšná
10. 2. 2006 Hladovkáři v zálivu Guantánamo jsou nuceně vyživováni
10. 2. 2006 Svoboda slova s bombou na hlavě Bohumil  Kartous
10. 2. 2006 Média musejí dát muslimům šanci k vzájemné debatě
10. 2. 2006 Vrcholí jednání o tom, kolik zaplatíme za sledování naší vlastní komunikace
10. 2. 2006 Proč úřady nereagují Petr  Kotyk
10. 2. 2006 Volební triumf Liberálních demokratů ve Skotsku
10. 2. 2006 Neutrální rasismus je také rasismus Mesfin  Gedlu
10. 2. 2006 Bush hovořil o "pokusu o útok na Los Angeles"
10. 2. 2006 Jak bývalí britští politikové lobbují za soukromé firmy
10. 2. 2006 S lidmi pro lidi? Štěpán  Kotrba
10. 2. 2006 Takové normální partaje Ondřej  Kříž, Pavel  Peřina
9. 2. 2006 Čest práci !
Semelová chce nechat potrestat senátora Balína
Štěpán  Kotrba
10. 2. 2006 Alter ego Václav  Chyský
10. 2. 2006 Síla jídla Patrik  Hronek
10. 2. 2006 Čtyři dogmata pravice Michal  Rubáš
10. 2. 2006 Chudí si za svou chudobu mohou sami
10. 2. 2006 Lidskou přirozeností je sociální pud, nikoliv sobectví
10. 2. 2006 Jazyková vybavenost českých studentů je mizerná Marian  Kechlibar
10. 2. 2006 Nezadržitelný vzestup preferencí pro Gusenbauera Richard  Seemann
10. 2. 2006 Zpravodajství iráckého odboje za dny 16. - 31. ledna 2006
9. 2. 2006 Švédsko plánuje stát se první ekonomikou bez závislosti na ropě
9. 2. 2006 Literatura v ohrožení
9. 2. 2006 Absolventi britských univerzit jsou k ničemu, varují čelné firmy
9. 2. 2006 Jsou zde univerzity pro studenty anebo studenti pro univerzity? Aleš  Uhlíř
9. 2. 2006 Debilové? Petr  Wagner
9. 2. 2006 Česká kotlina bez Čechů Václav  Dušek
9. 2. 2006 Izrael možná bude litovat svržení Saddáma Husajna Karel  Dolejší
22. 11. 2003 Adresy redakce
12. 2. 2006 Hospodaření OSBL za leden 2006

Hon na svobodu slova RSS 2.0      Historie >
10. 2. 2006 Svoboda slova s bombou na hlavě Bohumil  Kartous
10. 2. 2006 Vrcholí jednání o tom, kolik zaplatíme za sledování naší vlastní komunikace   
8. 2. 2006 Studentský šéfredaktor suspendován za to, že publikoval karikaturu Mohameda   
3. 2. 2006 Civilizační retardace a katalyzátory modernosti Martin  Škabraha
3. 2. 2006 Co je dovoleno k Mohamedovi... Milan  Daniel
3. 2. 2006 Google uprostřed kontroverze o cenzuře a plagiátství   
3. 2. 2006 V Evropě neexistují žádné nezpochybněné modly Pavel  Urban
3. 2. 2006 Vydali byste v Německu antisemitské kreslené vtipy?   
3. 2. 2006 O víře, rouhání, Bohu a ironii Milan  Černý
3. 2. 2006 Znovu o víře, rouhání, Bohu a ironii   
3. 2. 2006 Bylo správné či nesprávné zveřejnit ty karikatury?   
2. 2. 2006 Die Welt: Na Západě je dovoleno se rouhat   
2. 2. 2006 Jak naštvat muslimy po francouzsku   
2. 2. 2006 Jak by reagovali Češi, kdyby v Německu otiskli posměšné karikatury T. G. Masaryka? Zdeněk  Wognar
2. 2. 2006 Redaktor France Soir propuštěn Simone  Radačičová