Ale po ruce je záchrana. Mladík se seznámí se skupinou extremních pravičáků, dostane uniformu a boty a je přijat do skupiny jako bojovník proti cizincům a levicovým zrádcům. Svůj první uspokojivý orgasmus zažije v bordelu ve své nové uniformě a pak sní o totální moci, o tom, jak vraždí své nepřátele, jak znásilňuje jejich manželky a dcery a jak umírá pro slavného císaře.

Sexuální deprivace je pravděpodobně určitým faktorem při současné vlně sebevražedného násilí v Palestině i v revolučním islámu. I ti, kteří nejsou vedeni k sebevražedným atentátům, žijí většinou v autoritářských společnostech, v nichž je sex před svatbou přísně zakázán a ženy mimo rodinný domov jsou nejen nedotknutelné, ale i neviditelné.

Přístup k televizi MTV, k internetu, k DVD a ke globální reklamě vytváří představu, že lidé na Západě žijí ve zdegenerované zahradě plné hříšného potěšení. To je pro miliony mladých Arabů obtížné snést a zřejmě to vyvolává směsici zuřivosti a závisti.

Říká se, že Mohammed Atta navštívil před útokem na Světové obchodní centrum striptýzový bar. Možná, že toužil po zakázaném ovoci. Zjevně zápolil s problémem ženství - ženy byly pro něho odporné, ale zároveň nesmírně svůdné. Proto napsal ve své poslední vůli, že žádná žena nesmí pošpinit jeho hrob svou přítomností.

Sexuální deprivace je zřejmě určitým faktorem. Dlouho se usuzuje, že mladí muži lépe bojují ve válce, když je jim odepřen sex.

Je zajímavé, že totéž platí o fotbale. Často před významným zápasem trenér zakazuje hráčům manželky a milenky. Sex bude odměnou, až bude nepřítel poražen.

Jde ovšem pouze o sex s ženami. Například v Japonsku byl pohlavní styk mezi muži zdrojem cti a vznešenosti. Ženy jsou měkké a jejich přítomnost vede i muže k změkčilosti - tak, jak Kleopatra přivedla k změkčilosti římského generála Marka Antonia.

V roce 2004 psal Johann Hari o tom co mají společného homosexualita a fašismus. "Homosexuálové," napsal, byli v centru všech hlavních fašistických hnutí. Pim Fortuyn byl homosexuál. Jörg Haider je prý homosexuál. A nacistické stürmery, hnědokošiláče SA, vedl zločinec Ernst Röhm. Ten, stejně jako mnoho jeho kolegů, byl homosexuál.

Německý autor Hans Magnus Enzensberger napsal nedávno brilantní esej o "radikálním loserovi". Je to většinou mladý muž, který má pocit, že ho ostrakizuje celý svět, a proto nenávidí sám sebe i síly, které ho utlačují. Takoví mladí muži jsou živými časovanými bombami. Vybuchnou na základě v podstatě čehokoliv - když jsou ve společnosti odmítnuti, když přijdou o zaměstnání. A v explozi většinou zahyne mladý muž i jeho nepřátelé: je to vždycky stejné - jsou to cizinci, tajní agenti, komunisté, Američané, velké korporace, politikové, nevěřící, židé...

U Enzensbergera však chybí ten sexuální faktor, chybí psychologie onoho velkého masturbanta, vražedného homosexuála, despota, který nedokáže dostat erekci. Vysvětluje tyto věci vražda holandského filmaře Thea van Gogha. Jeho vrah, Mohammed Bouyeri, se narodil v Holandsku, i když rodiče byli z Maroka. Jako mladík se snažil integrovat se do místní kultury: opíjel se, kouřil konopí a snažil se svádět Holanďanky. Ale ono mu to nešlo. Přestal studovat. A jeho sestra si namluvila amanta. To Mohammeda rozzuřilo. Měl pocit, že je k ničemu, že na něj všichni plivou. Byl to typický radikální loser. Islám mu přislíbil spravedlivé vraždění, mučednictví a pocit moci.

Mohamed zavraždil van Gogha, protože van Gogh natočil krátký film jménem Podřízenost, v němž se texty z koránu promítaly na polonahá těla žen, které zneužily muži. Autorka scénáře k tomuto filmu, politička Hirsi Ali, původem ze Somálska, obviňuje islám ze sexuálního zotročování žen a z falešného a frustrovaného machismu mužů. Holandská společnost jí umožnila rozkvést. Zatímco Mohammed Bouyeri se v té společnosti cítil malý a odmítaný. A proto ji chtěl zničit a s tím i civilizaci, která z něho udělala radikálního losera - naprosté selhání.

Podrobnosti v angličtině ZDE