Oč tu běží: 22. listopadu 2002 se na zasedání NATO v Praze shodlo devatenáct hlav států a předsedů vlád členských zemí na potřebě věnovat zvýšenou pozornost otázce protiraketové obrany území Aliance, jmenovitě její evropské části. Bylo dohodnuto přezkoumat možnosti ochrany území Aliance, sil a center populace před plným spektrem raketových hrozeb, vzniklých proliferací ohrožení raketami nejrůznějších druhů, jmenovitě z Íránu, Iráku, Libye, později doplněno o Sýrii a severní Koreu. Výsledkem měla být studie možných řešení tohoto problému.

Jako iniciaci k řešení zaslalo v prosinci 2002 ministerstvo obrany Velké Británie Ministerstvu obrany ČR materiál s názvem Public Discusion Paper on Missile Defence -- tedy volně přeloženo Dokument k veřejné diskusi o protiraketové obraně, který byl 25. 2. 2003 přeposlán do Výboru pro obranu a bezpečnost PS PČR k dalšímu využití podle svého určení. Pro úplnost je třeba osvětlit důvody rychlé britské iniciativy. Jednak je Velká Británie hlavním partnerem USA v řešení protiraketové obrany a navíc Britové chtěli zároveň prosadit předsunutí svého modernizovaného radarového systému včasné výstrahy RAF ve Fylingdales do kontinentální Evropy. Britové navíc již prosazovali instalaci amerických prostředků (komponent) z Programu Národní protiraketové obrany USA na území států střední a východní Evropy.

Žádná větší diskuse na toto téma, jak politická v parlamentu, tak i občanská na veřejnosti či v médiích se nekonala, i když je zřejmé, o jak citlivé vnitropolitické a mezinárodní záležitosti se jedná!

V období přípravy istanbulského zasedání NATO v roce 2004 došlo opět k mírnému oživení zájmu, když české sdělovací prostředky informovaly o jednáních o budování amerických vojenských základen v Evropě, a v té souvislosti připadala v úvahu Česká republika. Jednalo se -- jako by o věci bylo rozhodnuto -- o zavedení amerických raket proti raketám podle již zmíněného Programu Národní protiraketové obrany, o níž Američané prohlašovali, že již není národní, ale univerzální, vhodná pro obranu před hrozbami mezinárodního terorismu v globálním měřítku.

Zmíněný program je "zbytkem" ambiciózního projektu SDI (Strategic Defence Initiative -- Strategické obranné iniciativy) odstartovaného prezidentem Reaganem již v roce 1979. Podle amerického listu Washington Profile z 16. 7. 2004 jde o šest hlavních komponentů, z nichž v Evropě by měly být umístěny dva -- a sice radary včasné výstrahy a uvědomování; systém raket proti raketám s příslušným radiolokačním naváděním a systémem velení.

Nedávný článek v Právu opět posouvá děj této záležitosti, aniž by však zmenšil počet a závažnost otázek kolem něj. Naopak, vyvolává nové. První z nich zní: Jaké byly vojensko-odborné závěry a politická doporučení NATO na základě studie k problematice možností ochrany Aliance proti raketám? Druhá otázka: Jedná-li Česká republika o vybudování americké raketové základny na území republiky, na základě jakého mandátu a na jakých úrovních? A konečně otázka třetí: Existují odborně kvalifikovaná a politicky odpovědná stanoviska, obdobná jako ve Velké Británii, kdy vláda bude souhlasit s žádostí USA o použití zařízení pro protiraketovou obranu pouze v případě, že bude přesvědčena, že se tím zvýší bezpečnost Velké Británie a Severoatlantické aliance? V Česku spíše panuje obava, že jde o úsilí Bushovy administrativy předsunutím protiraketových prostředků do Evropy transferovat sem americké ohrožení a zajistit tak větší bezpečnost území Spojených států, než Evropy.

autor je místopředsedou PS PČR a předsedou ÚV KSČM

Miroslav Jandora: ANALÝZA - Jak chce česká armáda postavit ve Slavkově radar 29. 10. 2003 BL