Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání je obecnou normou, která upravuje chování všech médií. Zákon o Českém rozhlase je pak zvláštní normou, která říká, jaké úkolu plní médium veřejné služby, na jehož provoz přispívají občané -- koncesionáři. Kodex, vzniklý na základě zákona, upravuje mnohé z toho, co tvoří etický standard novináře s přihlédnutím k úkolům, které rozhlasu určuje zákon. Statut Českého rozhlasu pak říká, kdo je komu podřízen, ale také , kdo je komu odpovědný. Anarchie není možná v žádné instituci. Ukradený mikrofon a ukradená obrazovka jedno jsou. Demokracie jsou nejen práva, ale i zodpovědnost. To vše je ve výsledku ohodnoceno mzdou. Kdo ji nechce pobírat, nemusí. Pravidla jsou nastavena předem.

Kodex praví, že "Český rozhlas musí věnovat náležitou pozornost přípravě živého vysílání, neboť při něm může dojít k událostem, které nelze předem naplánovat. Průvodce (moderátor) živého vysílání si musí udržet přehled nad situací a být připraven reagovat na neplánované skutečnosti. Pokud je to proveditelné, nepřipustí Český rozhlas k účasti na živém vysílání osobu, u které je důvodný předpoklad, že by se mohla chovat urážlivě, vulgárně nebo je pod vlivem alkoholu či omamných prostředků. Pokud se v živém vysílání určitá osoba projevuje tak, že Český rozhlas nemůže dostát povinnostem uloženým zákonem nebo Kodexem, je moderátor živého vysílání oprávněn takovou osobu přerušit, resp. jí odebrat slovo. Jestliže chování nebo projev takové osoby vážně překročí únosnou míru, je povinností průvodce se od chování či výroků takové osoby jménem Českého rozhlasu distancovat."

dodatečná pozn. autora.: To jsou pasáže, které se váží k moderování diskuzí v ČRo a kterým moderátor v tomto případě nedostál.

Kodex Českého rozhlasu ZDE

Kodex tvoří veřejný příslib rozhlasu svým posluchačům. Porušení kodexu je závažné porušení pracovní kázně. Odpovědností moderátora je dostát svému závazku z pracovní smlouvy -- včetně Kodexu. Nestalo se poprvé a nejspíše ani naposledy, kdy se někdo dopustil ve vysílání chyby. Chyba se stala i tentokrát. Jeden člověk nezvládl jeden pořad. Tečka. V kompetenci jeho nadřízených bylo adekvátně reagovat. Ředitel stanice adekvátně reagoval. Moderátoři si prostě nemohou myslet, že když jsou hvězdičkou a přátelí se s Jiřinou Jiráskovou, smějí si plácat co je napadne. Nemohou. A nemohou to dovolit ani svým hostům ve studiu. Mají nejen právo, ale i odpovědnost. Vůči všem divákům či posluchačům. Nejen vůči těm, kteří s podobnými nehoráznými výroky, jaké zazněly v pořadu stanice Praha, souhlasí.

A proto, v souladu s Kodexem Českého rozhlasu, opustil Aleš Cibulka moderování jednoho pořadu, na dalších pracuje i nadále. Bulvární rozruch prostřednictvím nepravdivých informací, které kolem sebe začal Cibulka v médiích rozviřovat, klade ale nyní jinou otázku -- jak lze nadále věřit člověku, který, byť v maličkostech, lže? Myslí si doopravdy, že je nekritizovatelný svými nadřízenými a nepostižitelný?

To by byla špatná zpráva.

psáno pro příští číslo týdeníku Strategie

Další výňatky z Kodexu Českého rozhlasu

Kodex Českého rozhlasu ZDE

Autor je členem Rady Českého rozhlasu a - což mu zákon umožňuje - stále členem ČSSD, což uvádí v tomto případě záměrně. Je tudíž jednou z osmi osob, které rozhodují mimo jiné i stížnosti na vysílání Českého rozhlasu a mají "v popisu práce" dohled nad uplatňováním zákona o Českém rozhlase a Kodexu Českého rozhlasu. Autor není řízen žádným "stranickým sekretariátem" a se svými, většinou kontroverzními názory si vystačí. V Britských listech, kam ho nezvolil nikdo, i v Radě Českého rozhlasu, kam ho zvolili křesťané, liberálové, socialisté a komunisté. To říká jen proto, že je před volbami a nálepkami se to všude jen hemží. Podle autora je míra věcí veřejných nutná, abychom nežili v anarchii a současně, abychom nežili v diktatuře. I kdyby byla osvícená glorifikovanými zastánci nepolitické politiky. I kdyby byla hájena s praporem svobody bez přívlastku a bez hranic. I kdyby to byla permanentní politická revoluce s fangličkami na Václavském náměstí.