Hodně se zapomíná na to, že až příliš mnoho problémů má povahu spojitých nádob mezi zainteresovanými stranami. Zohlednit aspoň některé zřetele, na které poukazuje protistrana, znamená možnou větší stabilitu, ne-li "racionalitu" a vyšší účinnost rozhodnutí či řešení. Bez umění naslouchat také konstruktivně zaměřené opozici to ale nepůjde. K tomu pochopitelně nepostačí žádné návrhy na změnu pravidel pro volby do politických funkcí.

O čí zájem po volbách běží? O uplatnění nároků vítěze (ODS) na možnost "brát vše"? O nutnost zahladit vzpomínku na zmařené vyhlídky vyhrát povolební hrátky i z druhého místa (ČSSD, s tichou podporou KSČM O stávající jistoty "klidné síly" být vždy při tom (KDU-ČSL), neboť do koalice bude vždy někdo třetí zapotřebí?

O posílení "alternativní třetí síly" (SZ), ať už jsou představy o její celkové orientaci jakékoli? O setrvalou potřebu udržet jakous takous kredibilitu demokratických principů uvnitř strany pod starým a pietně udržovaným vývěsním štítem (KSČM)?

Ty strany, které teď mohou naznačit své sblížení (ODS, KDU-ČSL, SZ), mají ovšem bez ohledu na přidělené mandáty málem o 4 % hlasů více než spojené hlasy ČSSD a KSČM. To by ovšem při striktním přidělování mandátů jen podle počtu odevzdaných hlasů (bez dodatečných hlasů z těch, co propadly) znamenalo osm mandátů v Parlamentu navíc!

Kalkulace, nekalkulace. Škoda že poměrně nedávné "německé" řešení "skoro-patu" (koalicí dvou největších stran ve společné vládě) u nás nenašlo nikdy podmínky k existenci. Zatím z tohoto spojení u nás v ČR pouze hrozilo, že si dvě největší strany rozdělí mezi sebou v nebezpečně korupčním prostředí moc a zabrzdí složitou cestu k občanské společnosti.

Máme my občané přesto nárok na realizaci aspoň "minimálního programu", pro jaký by byla přijatelná shoda? Minimální míra konsensu je mezi racionálně uvažujícími lidmi přece možná. Karty byly rozdány s tím, že se bude hrát o programy, nikoli "až v první řadě" jen o "koryta pro zvolené lidi".