Šachy patří mezi hry s úplnou informací. Protivníci vidí rozložení sil a znají předcházející tahy. V tomto směru současná situace připomíná všechno, jen ne šachy. Existují dohody ODS a KDU-ČSL o vzájemné pomoci a povolební spolupráci, které je vymezují nejen vůči opozici, ale i vůči zeleným? Jaký je cíl ČSSD? Jestliže je předpokladem budoucího volebního úspěchu ČSSD prokázat nekompetentnost ODS, pak se jako první důkaz nenabízejí sociální dopady vlády ODS, ale neschopnost při sestavování vlády. Pak ovšem jsou Topolánkovy šance v prvním kole mizivé. Ale tak to nemusí být.

Šachy jsou hrou s nulovým součtem, kdy zisk jednoho se rovná ztrátě druhého. To rozhodně o naší povolební situaci nelze říci. V současné chvíli se zdá, že klíč k dohodě o důvěře vlády leží v kanceláři předsedy Poslanecké sněmovny: dohoda o tomto postu zakládá dohodu o premiérovi. Představa o tom, že prezident ve druhém kole pověří Jiřího Paroubka úkolem sestavit vládu, je málo pravděpodobná. Trvat na tom je ale pro ČSSD politicky výhodné. Třeba proto, aby se jim lépe jednalo o postu předsedy Sněmovny. Nebo se do situace vloží organizovaná náhoda -- někdo povolí a přeběhne z tábora oranžových k zeleným, či naopak, nebo zapomene v soudový okamžik hlasovat.

Obdobně nesprávný je kalkul, že prezident má pouze dva pokusy nalézt premiéra. Jestliže v určité fázi Mirek Topolánek oznámí, že se mu nepodařilo sestavit vládu, může prezident pověřit někoho jiného, aniž by vyčerpal svoje ústavní právo na první jmenování.

Šachy hrají dva hráči, povolební situaci řeší - a komplikuje - pět účastníků. Rozložení sil má dva základní póly, které k úspěchu potřebují buď sebe navzájem, nebo menší strany. K nim patří i KSČM, byť se většina účastníků tváří, že neexistuje, protože je to pro ně výhodné. Komunistická strana je nepřítomným účastníkem všech jednání: každá dohoda musí brát v úvahu její mandáty. Ale dohoda znamená kooperaci, což není otázka šachové hry.

Kooperace na první pohled vyžaduje vzájemnou důvěru. Jestliže dnes je pro ODS výhodnější dohodnout se s KDU-ČSL a Stranou zelených, zítra to ale může být dohoda s ČSSD. Lze předpokládat, že dokud se ODS chlapsky nepostaví ke »kauze Kubice« jako k porušení procesního práva, možná i zákonů, a narušení alespoň zdání férovosti předvolebního klání, nebude ODS pro ČSSD spolehlivým partnerem -- a ODS se bude vždy muset obávat odvety. Ještě že se v politice kooperace nezakládá na důvěryhodnosti, ale na propočtené výhodě.

Základní rozdíl mezi politikou a hrou je dán tím, o co se takzvaně hraje. Na první pohled pouze o funkce. Objevují se ovšem i vznešenější argumenty. Například lidovci a zelení se u ČSSD dovolávají odpovědnosti vůči zemi -- státotvorná politika ČSSD by měla pomoci vytvořit vládu a stabilizovat situaci. Mají pravdu. V této zemi ale neexistuje kancelář, která by přijala sázku na to, že lidovci a zelení u této argumentace setrvají, když se ODS a ČSSD pokusí sestavit většinovou vládu či ODS vládu menšinovou. Ovšem všechny varianty vlády, které jsou průchozí přes Sněmovnu, jsou stejně legitimní.

V politice neexistuje pat, pouze přechodné situace s různě pestrým množstvím variant změny. Plést si povolební situaci s jakoukoliv hrou je zavádějící. To není hra. To je život.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom