30. 6. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
2. 7. 2006

Virtuální bohoslužba pro ty, kteří si užívají plnými doušky

Žízeň po životě

Všemi lidmi hýbe žízeň po životě. Ta touha je nám všem společná: nejen zachovat život, ale dosáhnout života intenzivnějšího, plnějšího, dokonalejšího. Jsou tisíce receptů a návodů jak toho dosáhnout. Od východních nauk až po - u nás tolik populární - spotřební náboženství reklamy a obchodních řetězců. Tato obrovská žízeň po životě -- po životě naplněném, svobodném, radostném, láskyplném -- neustále pohání svět a vede jej často ke zcela protichůdným pokusům, jak toho cíle dosáhnout.

Křesťanská víra je jednou z takových cest k plnému životu. A pro mnohé křesťany, kteří by rádi viděli křesťanskou víru jako jednolitou nauku, je možná překvapivé, že i v samotném Novém Zákoně, v tomto kánonu křesťanů, jsou také různé tradice, které přinášely odlišné výklady víry v Ježíše Krista. A i když možná nejsou přímo protichůdné, jsou rozhodně mnohotvárné.

Počátky křesťanství totiž rozhodně nelze chápat jako monolitickou jednotu, která by se teprve později rozdrobila jako výraz úpadku. Naopak: od počátku byla víra vyjadřována rozmanitými způsoby. Tato rozmanitost není znamením slabosti, nýbrž výrazem svobody, myšlenkové plodnosti a kreativnosti prvokřesťanských společenství. Těmto společenstvím -- sborům - rozhodně byla cizí jakákoliv fundamentalistická vyprahlost a rigidnost, po které by dnes mnozí toužili: prvá církev dokázala pro vyjádření své víry rozvinout značně rozličné výrazové prostředky.

Neváhala k tomu použít různých náboženských tradic a symbolů, s jejichž pomocí svědčila o svém hledání své cestě. Vzala přitom v potaz všechny dobové souvislosti, uměla naslouchat historii i kultuře těch, mezi kterými žila a všímala si sociálního postavení lidí, ke kterým se obracela. Ta prvá církev byla zajedno v poznání, že v Ježíši Kristu se událo něco pro náš svět a pro naše životy zásadního, že to má obrovský význam pro smysl naší existence. Každé společenství, každý prvokřesťanský sbor však o tom svědčil po svém, podle specifické situace, ve které ten který sbor žil. Nový zákon je sbírkou dvaceti sedmi knih: každá je jiná a každá mluví svým vlastním hlasem, zachycuje často značně odlišnou tradici od ostatních knih. Jinak se vyjadřovali synoptici, jinak Pavel, jinak Jakub, jinak Jan....

Máme dnes před sebou Janovo evangelium, které je také odlišné, a to značně, od ostatních tří evangelií, a prvou z Janových epištol. Tyto knihy Nového Zákona jsou zachycením víry janovských sborů, které sice historicky nakonec splynuly s ostatní církví, avšak Janovo evangelium a epištoly, toto svědectví víry janovských sborů zůstalo a může nás dodnes obohatit ve své originalitě. A také -- může nás až podnes povzbudit a dodat odvahu v našich pokusech vyjádřit smysl života a víru jinak, po svém, nedogmaticky.

Z mnoha originálních myšlenek janovské theologie zmiňme alespoň dvě: jednak její pohled na eschatologii, tedy na poslední věci člověka a lidstva. Pro Jana se poslední soud neváže ke konci časů, až se lidské dějiny uzavřou. neváže se k příchodu Syna člověka ve slávě, až přijde soudit živé a mrtvé. Poslední soud se koná tady a teď, v setkání s Ježíšem, který je jakýmsi obrazným velvyslancem Božím. Velvyslancem, který od Boha přichází, zde vyřizuje jeho vůli a zase se k němu vrací.

Právě při setkání s tímto Božím velvyslancem se rozhoduje o konečném údělu každého z lidí. Poslední soud zde není ani nějakou hrozbou, ani slibem v nejisté budoucnosti, ale je každodenní událostí. Poslední soud a vzkříšení už nepatří kamsi za smrt těla, ale děje se tady a teď. Tady a teď je člověk vysvobozován z odcizení, z úzkosti a strachu, tady a teď se mu nabízí ukojení jeho žízně po životě v plnosti, nebo -- řečeno s Janem - dostává život věčný. Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života (5,4) .

S touto "přítomnou eschatologií" souvisí druhá janovská myšlenka: základní metodou k naplnění života je láska.

Nejprve Boží láska ke světu a lidem: "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný". Bůh není krutě spravedlivý soudce, před kterým je třeba se třást strachy. Bůh posílá svého "vyslance" ne aby světu dokázal, jak "ve zlém stojí", ale aby tento svět zachránil. Tato myšlenka probleskuje Biblí na mnoha místech. Už ve Starém Zákonu například vzpomeňme příběh o Jonášovi, příběh, který vypravěčskou formou mluví o Bohu "milostivém a dlouhoshovívajícím" a to natolik, že to Jonáše vede k totálnímu rozhořčení na takového Boha. Láska je samozřejmě důležitá i v jiných novozákonních knihách, ale u Jana je to přímo základní postoj víry. Láska je to, na čem záleží, na čem se lámou lidské osudy, co přináší světlo do často tak temných lidských životů. Nedostatek lásky vede k tomu, že člověk si sám na sebe přivolává soud který spočívá v setrvání v temnosti vlastního osudu. Není to Bůh, který trestá. To člověk sám sebe odsuzuje k životu ve tmě.

A jestliže Bůh takto bez-podmínečně miluje svět, a jestliže toto nám přišel vyřídit jeho velvyslanec Ježíš, potom ježíšovská, křesťanská víra musí být také taková! "Jestliže Bůh nás tak miluje, i my se máme navzájem milovat! Boha nikdy nikdo neviděl, ale milujeme-li se navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle".

Jsou různá hledání smyslu života, různé cesty k plnému bytí. Sami křesťané jsou rozdrobeni do stovek denominací. Každá církev má jinou spiritualitu, jiné důrazy, jinou představu o tom, co anebo kdo je poslední skutečností nade vším, ale vždy platí: O té poslední skutečnosti toho moc neumíme říci -- Boha nikdo nikdy neviděl -- ale pravdivá cesta je jen ta, která je v prvé řadě bezvýhradně laskavá, milosrdná, odpouštějící, nesudičská, nezatracující, tolerantní, vstřícná.

Z historie víme, že janovská církev byla víceméně násilně vtělena do církve většinové. Řadu jiných důrazů, které v janovských spisech jsou, tato většinová církev nepřevzala. Ale tento základní cantus firmus laskavosti obohatil křesťanskou tradici už navždy.

A není snad třeba dodávat, že toto pravidlo lásky vůbec neplatí jen pro nějaký náš privátní "duchovní" svět, ale pro všechno lidské konání. Od mezilidských vztahů až po mezinárodní politiku platí: pravdivé a smysluplné je jen to, co je laskavé. Proto je tak strašlivý každý fanatismus, každé sudičství, každý fundamentalismus. Není v nich laskavost. Proto vedou pravidelně své vyznavače na scestí. Bůh není zákon, soud a trestající spravedlnost -- Bůh je láska. Dokonce nespravedlivá láska, protože vždy odpouštějící, vždy milosrdná a vždy velkorysá a chápající. A právě takovou víru a lásku boží máme mít i my.

Amen

                 
Obsah vydání       30. 6. 2006
1. 7. 2006 Korejská umanutost a mezilidské vztahy Jan  Čulík
1. 7. 2006 Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí Jan  Čulík
2. 7. 2006 Toyen a mladí kluci Jan  Čulík
1. 7. 2006 Užvaněnost a podivná čeština Jan  Čulík
30. 6. 2006 Dokážeme být svobodní? Jan  Čulík
2. 7. 2006 Žízeň po životě Zdeněk  Bárta
30. 6. 2006 Pane Topolánku, odmítat referendum je s demokracií neslučitelné Bohumil  Kartous
30. 6. 2006 Kdo a jak vyhrál volby? Miloš  Pick
30. 6. 2006 Šikana na vysokých školách
30. 6. 2006 Registrované partnerství pro gaye vstupuje v ČR v platnost Petr  Hlaďo
30. 6. 2006 ČTK: Rada žádá ředitele ČRo, aby zastavil přípravy dalších stanic
30. 6. 2006 Americké vojenské tribunály pro vězně z Guantánama jsou "protizákonné"
30. 6. 2006 Stav věcí a skutečnost je vždy složitější Milan  Dubský
30. 6. 2006 Nezodpovědnost
30. 6. 2006 Učinil ve středu Jiří Paroubek rozhodný krok? Miloš  Dokulil
2. 7. 2006 Světová obchodní organizace nepřekročila svůj stín Ludmila  Štěrbová
29. 6. 2006 RRTV versus BBC: My se opravdu snažíme Václav  Žák
30. 6. 2006 Jádrem sporu byla bagatelizace Jan  Paul
30. 6. 2006 Deportace rodin s dětmi prozatím odloženy Simone  Radačičová
30. 6. 2006 Jak jinak, než protiraketovými systémy s jadernými hlavicemi? Petr  Nachtmann
29. 6. 2006 Rekviem za ÖGB Richard  Seemann
30. 6. 2006 Filmaři skórovali v trapnostech Michal  Petřík
30. 6. 2006 Írán: Stav věcí a skutečnost je vždy složitější
30. 6. 2006 Dopr.... problém, anebo "Do pr....!"? Miloš  Dokulil
29. 6. 2006 Má nás, čtenáře vlastních podpisů, někdo rád? Irena  Ryšánková
30. 6. 2006 Zpravodajství iráckého odboje za dny 1. -- 15. června 2006
29. 6. 2006 WTO: Léto 2006 ve Světové obchodní organizaci Ludmila  Štěrbová
26. 6. 2006 Severní Korejci nejspíše rozhodnou, zda budou na českém území americké rakety Štěpán  Kotrba
29. 6. 2006 Kvalita českého školství se rapidně zhoršila
29. 6. 2006 Írán a jaderná bomba Milan  Valach
28. 6. 2006 Proč jsme odvolali Borise Jirků
28. 6. 2006 Boris Jirků: Odhalil jsem nepravosti
28. 6. 2006 VŠUP - Spirála pádu Štěpán  Kotrba
28. 6. 2006 Homosexualita "vzniká v důsledku pozice nenarozeného plodu v těle matky"
12. 6. 2006 Hospodaření OSBL za květen 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce

Virtuální bohoslužby - kázání na víkend RSS 2.0      Historie >
2. 7. 2006 Žízeň po životě Zdeněk  Bárta
15. 1. 2006 Pachatelé nepravosti a zbyteční lidé Zdeněk  Bárta
7. 1. 2006 Nesmíme se orientovat jen na požitkářství a přepych Zdeněk  Bárta
23. 12. 2005 Vánoce 39˚C Zdeněk  Bárta
9. 9. 2005 Kázání o naší době a době konce Stanislav  Heczko
2. 9. 2005 Kázání o pravdě Stanislav  Heczko
29. 1. 2005 Vaše srdce obrostlo tukem, takže jste slepí a hluší, vaše srdce je tvrdé a necitlivé Zdeněk  Bárta
24. 1. 2005 O lásce, protože té není nikdy dost... Štěpán  Brodský
16. 1. 2005 Budeme čekat na Godota? Zdeněk  Bárta
19. 12. 2004 "Blboune!" pravil Bůh Ondřej  Stehlík
13. 12. 2004 K plnému životu nechť patří i zákon i tělo Daniel  Ženatý
3. 12. 2004 Novináři jsou kurvy, ale udělejme jim Mikuláše! Zdeněk  Bárta
28. 11. 2004 Advent: Žijte, jako by Boha nebylo Zdeněk  Bárta
21. 11. 2004 Jdi dál a už nehřeš Hana  Pfannová
14. 11. 2004 Ďábelské svody manipulace nesrovnatelně větších skupin lidí Zdeněk  Bárta