Požadavek na politickou neutralitu obecního úředníka zaměstnaného u obecní policie, stejně jako tentýž požadavek na policistu státního je dán jednou jedinou věcí: policista i strážník jsou ozbrojeni a pro občana symbolizují zákon. Ten musí reprezentovat i vyžadovat. Oni jsou obec, oni jsou stát. Oni jsou zákon. Jak chtít zdravý úsudek při zásazích proti extremistům po policistovi, který otevřeně sympatizuje s extrémními organizacemi, připadá si jako Hitler či zpochybňuje vraždění židů v koncentračních táborech za 2. světové války?

Zákon č. 553/1991 Sb. o obecní policii praví v § 1, že

obecní policie je orgánem obce, který zřizuje a zrušuje obecní zastupitelstvo obecně závaznou vyhláškou. Obecní policie zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce.

Hned následující paragraf definuje policistům jejich vztah k prosazování obecně závazných právních předpisů.

V § 4b pak zákonodárce stanovil, že

Spolehlivým není občan, kterému byla v posledních 5 letech uložena sankce za přestupek nebo jiný správní delikt, jestliže jeho jednání, kterým spáchal přestupek nebo jiný správní delikt, je v rozporu s posláním strážníka podle tohoto zákona.

Jak může strážník upozorňovat fyzickou osobu na porušování obecně závazných právních předpisů a vynucovat i násilím jejich dodržení, jestliže on sám má jiný názor, než zákonodárce a soudy, na to, co JE porušením zákona či vyhlášky nebo ne? Propagace nacismu i hrozba terorem, stejně jako služba v cizí armádě, či zpochybňování či popírání genocidia trestnými činy dle zák. č. 140/1961 Sb. jsou. A tam svoboda slova končí. I oné verbální podpory, i když ultraliberální politická stanoviska zpochybňují a odsuzují verbálníá trestnost. Zákon ale platí pro všechny. I pro strážníka Tobiáše. Zvěrstva nacistů, vedených Adolfem Hitlerem, jsou nezpochybnitelným faktem, i po půlstoletí stigmatizující nejen jednotlice a jejich potomky, ale celé národy. A kvůli tomu přišel jeden strážmistr o místo.

Přesně tato různost hodnot strážníka a jeho zaměstnavatele vylučuje, aby u policie státní i obecní sloužili fanatici, extremisté, cvoci všeho druhu a osoby nespolehlivé či nedůvěryhodné. I když tomu tak v některých případech je. Protože oběma kategoriím strážců pořádku a zákona dáváme my jako občané do ruky zbraň a opravňujeme je k jejímu použití. Dáváme jim fakticky do rukou moc nad našimi životy.

Proto svoboda slova neplatí pro všechny stejně. U některých osob je totiž omezuje zákon.