Nejdůležitějším zákonem každého roku je mediálně opomíjený Zákon o státním rozpočtu

Mezi mnoha zákony, které čas od času upoutají pozornost médií a dále i občanů, zcela zaniká význam důležitého Zákona o státním rozpočtu. Osobně jsem názoru, že jedním z důvodů této situace je i skutečnost, že schvalování takto důležitého zákona probíhá v době mezi Mikulášem a Vánocemi, tedy v době, kdy se lidé zcela vědomě nechtějí starat o politiku. A přitom především v Zákonu o státním rozpočtu se naplňuje samotná podstata demokracie, lidmi zvolení zástupci těmto lidem zpětně předurčí, jak budou žít, komu dají a komu nic.

Právě v tomto Zákonu se naplňuje smysl voleb, protože skupina osob vykreslená médii nejpůsobivěji (skupina, jež vyhrála volby), nejdříve navrhne a posléze si nechá schválit to nejpodstatnější - zda se koupí napřed nové auto a odloží oprava bytu, nebo zda se spíše nakoupí velké množství zbraní. Místo nového auta si můžeme představit dálnici do Ostravy ("zase se na Moraváky vykašlali"), opravu bytu můžeme pochopit jako reformu důchodového systému. A zbraně jsou zbraně -- obrněné transportéry a stíhací letouny.

Co novináři a politici občanům tají

Bohužel skutečnost, že od roku 1989 jsou všechny státní rozpočty "dotovány" penězi z dnes již zcela nepřehledného množství nejrůznějších privatizací, není širokou laickou ani odbornou ekonomickou veřejností vnímána dostatečně razantně a vážně. S trochou nadsázky lze konstatovat, že média se stydí občanům říci, že státem obhospodařovaný sektor funguje dodnes pouze (!) skrze pokračující výprodej veřejného majetku, tedy toho majetku, který nám všem po roce 1989 zanechali komunisté. I malému dítěti musí být zřejmé, že takto subvencovat státní rozpočet nelze donekonečna, a že zřejmě již brzy nepotečou do státní pokladny peníze tak snadno jako dřív, kdy stačilo prodat 51 % akcií Telecomu a v rozpočtu* se hned objevilo 82,6 mld. korun, což je vlastně velmi přesně celých 10 % předpokládaných příjmů státního rozpočtu v roce 2005 (825 milionů).

VŠECHNY polistopadové vlády vědomě zamlžují občanům státní rozpočty

Normální a správná představa o fungování státního rozpočtu by měla být tato: Vše, co lze považovat za příjem, se napíše k sobě jako příjmy státního rozpočtu, vše, co lze označit jako výdaj, se naopak považuje za výdaj státního rozpočtu. Pokud však zřídíme vhodnou instituci "X" a povolíme jí samostatný rozpočet, můžeme tak některé příjmy připisovat přímo instituci "X" a stejně tak i vhodné výdaje. Pokud budou příjmy instituce "X" 60 miliard ročně stejně vysoké jako výdaje této instituce, dojde tak k malému kouzlu. Státní rozpočet bude celkově nižší o 60 mld. korun. Znalému čtenáři je jistě známá následující rovnice: X = FNM.

Co jsou veřejné rozpočty

Podle internetových stránek www.mfcr.cz považuje MF za veřejné rozpočty "soustavu státního rozpočtu, rozpočtů krajů a municipalit (místní rozpočty), státní mimorozpočtové fondy, privatizační fondy (FNM a Pozemkový fond) a systém veřejného zdravotního pojištění".

Další informace o vládních financích lze najít ZDE

Kam přišlo 82,6 mld. z privatizace Českého Telecomu

Na první pohled se zdá, že peníze z privatizace Českého Telecomu šly přímo do státního rozpočtu. Ale není tomu tak: "Pokud se podíváte do návrhu státního rozpočtu na rok 2005, pak zde mezi očekávanými příjmy nejsou žádné výnosy z privatizací uvedeny. Je to proto, že tyto privatizační výnosy vstupují jako příjmy do rozpočtu Fondu národního majetku, který je sice součástí podstatně širších "veřejných rozpočtů", ale není součástí státního rozpočtu. Takže striktně vzato není pravda, že státní rozpočet explicitně počítá s příjmy z privatizace Českého Telecomu."

Jiří Peterka: Gabriel Berdár se vyjadřuje k privatizaci Českého Telecomu ,span class="btn">ZDE

FNM je přímo financovaný z privatizace národního majetku

O FNM se v posledně uvedeném zdroji může dočíst i následující: "Ještě v říjnu přitom rozpočet FNM (...) předpokládal výdaje ve výši 58,3 mld. korun a celkové příjmy ve výši 60,9 mld. korun. Z nich by rozhodující část (58,1 mld. korun) měly představovat výnosy z privatizace Českého Telecomu a Severočeských dolů. Právě výnosy z privatizace Severočeských dolů jsou odhadovány na 8 miliard korun..."

Kdo přesně ví, k čemu FNM je?

Zajímavou informaci o FNM řekl přímo jeho bývalý předseda Roman Češka: "...zarážející je absence znalostí o tom, co fond skutečně je, co dělá a jaké jsou důvody. Jen velmi málo politiků a těch, kteří rozhodují, má dodnes povědomí o tom, co je obsahem běžné činnosti fondu, jaké jsou skutečné výsledky a jaký byl skutečný průběh privatizace v ČR."

Zdroj: Roman Češka ZDE

Nejasnosti okolo fungování FNM:

"Bývalý předseda Fondu národního majetku Roman Češka, guvernér České národní banky Josef Tošovský a bývalý ministr financí Ivan Pilip by mohli být obviněni z trestného činu v souvislosti s vkladem několika set miliónů korun do krachující Pragobanky v roce 1997. Pro vklad do Pragobanky použil Fond národního majetku v roce 1997 peníze získané z privatizace, čímž byl podle analýzy porušen zákon při nakládání s prostředky svěřenými fondu. Fond národního majetku se tak pokusil vylepšit finanční situaci banky, které hrozilo odebrání licence. V té době byl předsedou výkonného výboru fondu Roman Češka a předsedou prezídia ministr financí a současný poslanec Unie svobody Ivan Pilip. Na přípravě této operace ovšem spolupracovala i Česká národní banka. Pragobanka později přesto zkrachovala, a stát tak patrně přišel o 450 miliónů korun. Vyjádření Pilipa, Tošovského, Češky ani jeho někdejšího zástupce Petra Čermáka se nepodařilo získat. Podle právní analýzy měli zákon porušit především Češka a jeho místopředseda Petr Čermák, kteří smlouvu podepsali. Prezídium fondu ale se zřízením podřízeného vkladu souhlasilo, a podezřelí z přípravy trestného činu pak mohou být všichni jeho členové, kteří hlasovali pro."

Zdroj ZDE

Nedostatečná motivace nabyvatelů...

Hodnocení FNM kontrolní institucí NKÚ je velmi měkké, posuďte sami: "NKÚ problematiku financování odstraňování SEZ z prostředků Fondu kontroloval již v letech 1997 a 2000. V roce 2000 Fond avizoval změnu systému vynakládání finančních prostředků na tento účel: ,Nový` způsob měl mj. odstranit některé nedostatky, na které NKÚ ve svých kontrolních závěrech poukazoval. Zejména se jednalo o nedostatečnou motivaci nabyvatelů, pokud jde o hospodárné vynakládání prostředků Fondu."

Zdroj ZDE

Způsob práce Fondu národního majetku

Několik citací z posledně zmíněné kontrolní zprávy NKÚ: "Během realizace byly výrazně navýšeny schválené prostředky na sanaci; se schválením dalších dodatků k projektům byly schváleny i jejich změněné rozpočty. Celková částka se dle smlouvy uzavřené mezi nabyvatelem a zhotovitelem zvýšila z původních 779,5 mil. Kč v roce 1996 na cca 7,1 mld. Kč (v cenách roku 1996), tedy více než devětkrát. Projekty, resp. rozpočty schválené naposledy v roce 2004 umožňují prakticky plné vyčerpání garance ve výši cca 9,5 mld. Kč (v cenách roku 2004). Největší podíl na zvýšení celkové částky má nárůst nákladů v lokalitě hlavního areálu podniku, kde se částka na sanaci zvýšila od roku 1996 na sedmnáctinásobek..."

Dále: "V I. pololetí 2005 narostlo čerpání finančních prostředků na zhruba dvojnásobek průměru předcházejících období, a to navzdory faktu, že Fond v období od účinnosti zákona č. 40/2004 Sb., tj. od 1. 5. 2004, nevyhlásil až do 30. 6. 2005 žádnou veřejnou zakázku na sanace starých ekologických zátěží. Z toho mj. vyplývá, že se stupňuje čerpání podle "starého" způsobu. Téměř polovina veškerých prostředků je v současné době čerpána v rámci jediné ekologické smlouvy právě tímto způsobem."

Ekologické "státní garance" jsou ve výši až 167 mld. Kč

"Byly zjištěny nedostatky ve smluvním zajištění akcí v rámci revitalizace krajiny po těžbě. Není smluvně zajištěn status právnických osob, v jejichž prospěch se akce provádějí, ani jejich povinnosti. Kontrolou u nabyvatelů byly zjištěny některé případy proplácení finančních prostředků Fondem za náklady, které nejsou odstraňováním starých ekologických zátěží, i když s ekologickými závazky souvisejí. V metodice řídicí a kontrolní činnosti nejsou obdobné případy zajištěny tak, aby nemohlo docházet k nehospodárnému a neúčelnému čerpání finančních prostředků.

V procesu odstraňování starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací u těch subjektů, které o to požádaly a u kterých to vláda odsouhlasila, Fond zatím uhradil ke dni 30. 6. 2005 přes 24 mld. Kč. Dále uhradil k tomuto datu více než 2 mld. Kč na revitalizaci krajiny po těžbě. Z výsledků kontroly vyplývá, že nejsou vždy vytvořeny předpoklady k efektivnímu a hospodárnému vynakládání finančních prostředků. Zbývající závazek Fondu představuje enormní finanční zátěž vůči státu.

. Předpoklad čerpání finančních prostředků ve výši méně než 88 mld. Kč (návrh předložený vládě ČR v srpnu 2005) na splnění smluvních závazků i garancí vydaných územním celkům se na základě skutečností zjištěných kontrolou NKÚ jeví jako podhodnocený. Zdrojem pro uhrazení 88 mld. Kč mají být podle návrhu MF příjmy z privatizace, které ještě nebyly získány. Konstrukce odhadu výdajů nebyla MF ani Fondem odpovídajícím způsobem doložena. Vzhledem k reálné možnosti vyčerpání plné výše garance u blíže neurčeného počtu ekologických smluv neexistuje žádný seriózní podklad pro stanovení očekávaného čerpání prostředků nižšího, než jsou dosud nevyčerpané garance, které činí celkem ke dni 30. 6. 2005 cca 167 mld. Kč.

. Pouze dosavadní zkušenosti, na základě kterých Fond usuzuje, že všechny jednotlivé garance vyčerpány být nemusí, a rovněž možná nepřesnost vycházející z posuzování omezeného počtu ekologických smluv opravňují Fond k naději, že nebude třeba uhradit garance v plné výši. Tato naděje však nemá žádné kvantitativní vyjádření, na rozdíl od zatím nečerpané části příslibů vlády ČR na revitalizaci krajiny a smluvně podložených garancí souvisejících s privatizací, což dohromady činí zmíněných 167 mld. Kč."

Vlády ODS 1992-1998 ani vlády ČSSD 1998-2006 nezveřejnily konečný účet za privatizace

Dále uvedené informace nejsou ověřené, přesto je však jejich obsah natolik zneklidňující, že je nelze ignorovat. Je na odpovědných činitelích, aby tyto texty okomentovali a případně uvedli fakta, která dokazují, že dále uvedené není pravdivé. Je zřejmé, že na internetu lze dnes najít mnoho informací různé kvality. Častokrát musíme být velmi bdělí, protože nevíme, komu text slouží.

"Celková suma, kterou bylo třeba naplnit vypumpované a rozkradené banky, se odhaduje až k jednomu biliónu korun. Sanaci bank a legalizaci jejich pumpování prosazovali mnozí významní politici, dokonce zabránili jakémukoliv pokusu o zpřísnění podmínek pro poskytování úvěrů ze strany polostátních bank. Typickou operací při pumpování byl úvěr od banky, jeho nesplácení, převedení úvěru do státní konsolidační banky a následně jeho prodej jako nevymahatelné pohledávky za zlomek výše jistiny úvěrů. Dlužník si tedy půjčil např. miliardu, nic nesplatil a následně si přes spřátelenou společnost koupil od Konsolidační banky pohledávku vůči sobě za několik desítek miliónů."

ZDE

Spořitelna

"Pád největší banky v zemi by zemi destabilizoval. Do spořitelny jsou doslova pumpovány desítky miliard, čímž je částečně stabilizovaná a ze strachu, že další vypumpování by již nebylo finančně únosné, je hledán strategický partner. Ten je nakonec nalezen v rakouské Erste Bank, která získává kontrolní balík akcií. Ztrátové úvěry přivedly banku na sklonku devadesátých let do stavu, kdy bylo nutno státní pomoci ve výši asi 60 miliard korun (zpráva ČTK že dne 17. 12. 1998)." -- viz tamtéž.

IPB

"Na jaře 1997 odmítlo vedení IPB poskytnout úvěry zjevně krachujícím firmám, zřejmě s ohledem na blížící se politické změny (pád Klausovy vlády v roce 1997) a hrozící odpovědnost. 30. 4. 1997 jsou Tesař s Procházkou zatčeni a putují do vazby. Brzo zřejmě dostanou rozum, jsou propuštěni a zůstávají ve funkcích. V roce 1998 se v IPB objevuje strategický partner Nomura, zřejmě na objednávku, aby maskoval skutečnost, že banka je na pokraji pádu. Nomura brzo převádí svůj podíl na společnost Saluka Investments, s heslem "čím neprůhlednější, tím lépe". Konec se však blížil. Stomiliardové manko už nešlo krýt a bylo nutno poslat banku do nucené správy. Stalo se tak v červnu 2000 a pro mediální efekt "zakročujeme tvrdě a nikdo neunikne potrestání" obsadilo centrálu IPB po zuby ozbrojená zásahová jednotka URNA. Banku během dvou dnů koupila ČSOB a stát se jí zaručil za veškeré ztráty. Ještě před uvalením nucené správy se podařilo managementu banky vyvést veškerá likvidní aktiva do tzv. off-shore fondu na Kajmanských ostrovech (přičemž společným portfoliem byly fondy Triton), na který se nucený správce ani český stát "nedostane". Šlo o řadu fondů, které využívají legální nedobytnosti právního prostředí Kajmanských ostrovů. Celkovou výši aktiv vyvedených na Kajmanské ostrovy lze odvodit z rozhodnutí vlády ČR, která 21. 7. 2003 rozhodla, že Konsolidační agentura zaplatí ČSOB v rámci státních garancí celkem 49,3 miliardy korun jako náhradu za majetky ukradené do fondu Triton. Podle státních odhadů by krize IPB a související státní záruky měly přijít daňové poplatníky až na 160 miliard korun." -- viz tamtéž.

Komerční banka

"16. února 2000 schválila Zemanova vláda pomoc Komerční bance pohybující se na pokraji krachu. V rámci sanace stát převzal její špatné úvěry ve výši asi 65 miliard Kč, které byly později podle zaběhnutého scénáře převedeny do Konsolidační agentury. Komerční banku poté převzala francouzská Societé Générale. Dne 20. 7. 2001 potom Miloš Zeman, tehdejší premiér ČR publikoval článek, ve kterém uvedl: "Myslím si, že privatizaci Komerční banky končí tunelování velkých bank v Čechách". -- viz tamtéž.

Banka Bohemia

> Banka Bohemia je typovým příkladem, jak osoby starého režimu založily banku, kterou vykradly a jejich dluhy uhradil stát. Byla založena v roce 1991 a již tři roky nato, v roce 1994 na ni byla uvalena nucená správa a skončila v likvidaci. Ztrátu banky ve výši 17 miliard korun zaplatil stát. Banka byla vypumpována dosti primitivně a bez jakýchkoli krycích operací, miliardy tekly přímo na konta známých politiků a jejich firem nebo končily v zahraničí. Management banky si byl zřejmě tak jistý svými konexemi k vládě a k orgánům činným v trestním řízení, že se krycí operace při vykrádání jevily jako nadbytečné. Po uvalení nucené správy na banku a prohlášení konkursu se stal jejím správcem bývalý komunistický ministr financí, Jiří Nikodým, který zřejmě dohlédl na to, aby pád banky vyšuměl do ztracena a ztratily se důležité dokumenty, mj. řada úvěrových smluv. Zbylá aktiva banky v řádech stovek miliónů korun potom Nikodým prodával pod cenou.

Můžeme být také svědky účelových dezinformací, kdy například důležité tvrzení, o které jde především, se ihned pojí s určitým jasně viditelným primitivismem (vulgární mluvou, rasismem, antisemitismem apod.), a dosahuje se tedy účelu, kdy je určitá informace záměrně dehonestována, ničena. Pokud bych například opakovaně psal (opravdu jen hrubý příklad) informace typu: "Jedna a jedna jsou dvě, řekl zasmrádlý pasák z podsvětí, který právě k smrti utýral dvě malé děti", můžeme snadno dosáhnout efektu, kdy se lidé začnou domnívat, že jedna a jedna nejsou dvě. Podobného účinku se také dosáhne, pokud např. skupinu vlivných a známých osob označím za Židy (je zřejmé, že v našem kulturním okruhu je to velké faux pas). Vše ostatní, co se potom o těchto lidech píše, je už nadále ihned a automaticky považováno za vymyšlené a zlé -- protože je přece zřejmé, že autor je primitiv. Nezbývá, než si znovu připomenout citát velké osobnosti o lži; je to právě lež, která i nadále setrvává jako stálá součást velkého triumvirátu moc-peníze-lež:

"Násilí nežije samo a nemůže žít samo: nevyhnutelně je propletené se lží. Mezi nimi je ta nejpřirozenější hluboká příbuzenská spojitost: násilí se nemá čím krýt, kromě lži a lež se nemá jak udržet, pouze násilím. Každý, kdo jednou vyhlásí násilí za svoji metodu, nevyhnutelně si musí zvolit lež za svůj princip. Když se násilí rodí, koná otevřeně a dokonce je na sebe hrdé. Ale jen co se upevní, utvrdí, pociťuje okolo sebe zředění vzduchu a nemůže dále existovat jinak, jen se zamlžovat do lži, krýt se krasořečnictvím. Potom už nechytá vždy a zásadně rovnou pod krk, častěji žádá od občanů pouze přísahu lži, jenom spoluúčast na lži. A jednoduchý krok jednoduchého statečného člověka: neúčastnit se lži, nepodporovat lživé konání!"

Zdroj Alexandr Solženicyn, Nobelovská přednáška, 1972

Státnímu rozpočtu by se měly věnovat nezávislé týmy expertů

Kontrole státního rozpočtu by se měly věnovat hned celé týmy vysoce erudovaných a především nezávislých expertů. Tito experti by se starali o jakýsi průběžný audit veřejných financí a veřejnost by tak mohla mít jistotu (?), že její veřejné miliardy ("1 000 000 000 000 Kč") jsou vynakládány efektivně. Ale jak zajistit nezávislost či nestrannost těchto expertů? Možná by výše jejich odměny měla záviset od objemu veřejných peněz, na které upozornili, a které mohly být někam zašantročeny, pokud by se aktivně nesnažili. Byl by to naivní či přímo hloupý nápad přiznat např. celé 1 promile ušetřené hodnoty jako odměnu expertům, kteří prokážou, že nebýt jejich činnosti (např. vhodné mediální kampaně), tak by stát o peníze skrze plýtvání přišel? Proč? Jaké jiné mechanismy lze vymyslet, aby se zamezilo zlovolnému chaosu ve státních veřejných financích?

Bojím se, bojím -- bohorovných a veselých ministrů financí

Možná jste si toho už všimli. Zdá se, že mnozí politici dostali kurs veselosti či asertivity. Zcela jistě se učí, jak reagovat na nepříjemnou otázku: Vždyť postačí se rychle, pohotově a především upřímně zasmát! Tento rys je velmi viditelný u Blaira, měl jej Gross, excelentně jej ovládal bývalý ministr Škromach, naposledy jsem jej zaznamenal u bývalého ministra financí Sobotky -- podobně jako u nového ministra Tlustého. Na otázky, v nichž padají závratná čísla odpovídají pokaždé se zářivým úsměvem! Vždy mám pocit, že miliardové částky jsou vlastně veselý kabaret. Jakoby právě vyhráli ve Sportce první cenu! A přitom se stačí podívat na internet:

"Trend, kterým se český státní dluh v posledních letech ubírá, je hrozivý. Pořád se totiž nacházíme v době ,před nákladnou ekonomickou reformou` penzijního a zdravotního systému. Do důchodového věku odchází stále více a více lidí, což při dnešním stavu neznamená nic jiného, než další finanční zátěž všech ,sociálních` oblastí ekonomiky. Za pár let tedy může být český státní dluh 35 % HDP, 40 % HDP, 45 % HDP... Stále větší budou přitom úroky placené z tohoto dluhu. Zatímco ještě před několika lety jsme ze státního rozpočtu platili ročně na úrocích částku ve výši 10-20 miliard korun, dnes se pomalu blížíme k číslu 40 miliard korun. Za tyto peníze lze přitom financovat například již celý resort Ministerstva školství, Ministerstva kultury atd. Až budeme platit ročně na úrocích 60 nebo třeba i 100 miliard korun, bude se jednat o takovou částku, se kterou začne mít státní pokladna nemalé problémy. Na paměti bychom měli mít následující ekonomické pravidlo: Dluhy dnešní generace = vyšší daně budoucích generací."

Důležitá čísla:

1000 mld. Kč -- výdaje státního rozpočtu za rok 2007