Přijali jsme už dávno pravidla hry světa volnosti, rovnosti a bratrství. Abychom utvrdili iluzi svobody, hájíme proti mocným nepřátelským silám barikádu v levé polovině ulice a házíme shnilá rajčata na pravou stranu. Podporujeme skvělý propagandistický vynález svobody slova. Ale Bůh nás chraň od svobody činů!

Hrajeme, stejně jako většina obyvatel našeho perníkového království, roli ve hře na demokracii. Pečlivě zakrýváme, že žijeme proto, aby mohla v klidu probíhat akumulace, aby mohly proudit toky kapitálu, aby nic nerušilo konzumaci a trávení, aby si vládci mohli užívat adrenalinové rozkoši moci. A zkoušet, jaké to je, být zaživa bohem.

Abychom okořenili život i nám, sběračům drobků, tváříme se, že existuje boj pravice s levicí, zla s dobrem. Možná, že před sto lety existoval. Ale dejte dnes Neználkovi přečíst programy sociálních a občanských demokratů! Vždyť se liší jen o tu padesátikorunu platby u lékaře. A jak by taky ne, jsme přeci všichni demokraty.

Vně našeho skvělého demokratického světa ale existuje ještě jiný svět. Ten na jehož úkor jsme si zařídili existenci. Svět ve kterém lidi po sobě střílejí našimi zbraněmi. Umírají hlady aby nám mohli levně dodávat datle a fíky na naše vánoční stoly. Svět, kde se děti v noci počurávají, protože se bojí, že do jejich vesnice přijdou vojáci a odvedou strejdu nebo tetu. Svět, kde mladí touží po vzdělání, ale místo toho se mohou tak dívat na naše televizní reklamy.

Do tohoto světa my nemusíme, do toho nahlížejí ti romantičtí hlupáci z neziskových organizací.

Snaží se osvobodit z šílené laviny nespravedlnosti a beznaděje alespoň jednotlivce. Pochopitelně přinášejí ideologii našeho světa. Pochopitelně potřebují peníze - vyzískané za možná trochu chvály systému a jeho vůdců. Pochopitelně jsou zneužíváni k velmocenským hrám a vydáváni za šiřitele naší skvělé demokracie. No a co? Protože hlavně a především: oni pomáhají. Potřební v tom druhém světě, na který hlavně o Vánocích nechceme moc myslet, totiž kašlou na to, byl-li pohled do jejich vězení napsán levou nebo pravou rukou.

Myslím, že se na činnost neziskových organizací díváme ze špatného úhlu. Možná, že bychom měli diskutovat spíše o příčinách než o následcích. Možná, že by panu Kortbovi poskytl několikadenní pobyt v běloruském vězení lepší perspektivu. Možná, že by byl vděčný za nějakou tu pohlednici.