Původní článek je kromě informování o změně přístupu OPEC k prezentaci názorů stran aktuální situace stavu vyčerpání konvenčních kapalných fosilních zdrojů a závislosti světové ekonomiky směřován naopak k racionální hypotéze, která se zdá být potvrzena skutečností. A to že západ, či chcete-li bohatý sever může po nějaký čas absorbovat značně vyšší cenu konvečních kapalných fosilních paliv (či dalších surovin) na úkor ekonomik a životní úrovně některých rozvojových zemí, které na světové ceny komodit již nedosáhnou.

Tedy více méně pár tučných let je určitě ještě před námi. Samozřejmě tento fenomén funguje již dnes a bude představovat alarmující vývoj pro dotčené země pomyslného jihu v budoucnu to by bylo ale na jiné téma.

Tento vývoj se dnes týká i mnoha tradičních producentů, kde nárůst domácí spotřeby při akcelerujícím vyčerpání nalezišť nutí místní vlády aktivně zasáhnout například omezením dosud zvýhodněných domácích cen, např. Nigérie, ale týká se i některých asijských producentů jako Indonésie, která právě prodělává šokující vývoj od exportéra k dovozci.

Tento proces má samozřejmě zpětnou vazbu ve zhoršené stabilitě těchto regionů jako celku a v důsledku zvýšeného rizika nižší produkce z některých stále exportujících lokalit.

V kritice vítám i detailnější rozbor onoho OPEC bulletinu, především proto, že ony citace na stránkách 58-62 potvrzují stručné shrnutí, které jsem ve svém článku poskytnul. A kde uznávám, bylo možné přesněji oddělit parafrázování-shrnutí bulletinu od vlastního komentáře.

Ale pokud pan Hošek nechápe vůbec důležitost zařazení debaty na toto téma právě v rámci stěžejního periodika kartelu a ve zmíněných souvislostech, tj. dr. Shokri Ghanem se odvolává na většinu odborníků, kteří vidí vrchol v příští dekádě, pak nevím proč chce vůbec vést tento marný interpretační pseudo spor? OPEC Bulletin do této doby podobné diskuse nepodporoval a o to jde.

Dále, poměrně veselá je rovněž poznámka, "seriózní vědec si dnes netroufne říci, kdy to bude a jak bude vypadat profil budoucího růstu nebo poklesu těženého množství." Pan Hošek nejen, že si zde odporuje svému vlastnímu překladu z onoho bulletinu, ale zřejmě netuší, že přesně tímto problémem se zabývají desítky vědeckých pracovišť a stovky vědců po celém světě, včetně vědců na kontraktu amerického ministerstva obrany a energetiky, obdobně je tomu v rámci některých států EU.

Není bez zajímavosti, že pověřené mezinárodní energetické agentury již jednou poměrně propadly při hodnocení vývoje zásob a těžby zemního plynu v 90. letech, jejich model byl prostě příliš optimistický, jestli na politické či jiné zadání nebudu spekulovat. V některých případech byla technická analýza opatřena závěrem založeným jen na pouhé lineární extrapolaci poptávky oproti neověřeným účetním rezervám.

Kvalita každého modelu i toho Hubbertova má své limity a možnost chyby. V tomto případě funguje nejprecizněji v prostředí relativně stabilního ekonomického vývoje a hodnověrných statistických dat ohledně stavu rezerv. Odhad maximální těžby skutečně dosažené v USA kolem roku 1972 byl předpovězen v padesátých letech velice přesně, protože tyto podmínky byly naplněny.

Přesto Hubbertův model, poměrně solidně popisuje skutečnost i pro následující období tj. po krizích 70.let na dalších místech světa. Tradiční producenti jako Mexiko, Norsko-Velká Británie, Indonésie či Rusko jsou buďto již za vrcholem s nezvratným každoročním propadem těžby nebo stagnují (detaily na webu ASPO). Hubbertův model lze aplikovat i jako agregát jednotlivě studovaných regionů s rozdílnou geologickou strukturou, je samozřejmě zbytečné se pídit po přesném datu, ale zachytit přechod agregované globální produkce do fáze stagnace a pozdějšího útlumu je také možné s určitou přesností sledovat a je to náplní řady výzkumů na toto téma, právě z důvodu zpřesňování použitých modelů.

Ohledně Středního východu jako "swing producer" schopného libovolně dramaticky navýšit těžbu - po znárodnění tamního ropného průmyslu a vytvoření kartelu jsou statistická data pro řadu oblastí sporná, nejednou došlo k bombastickému účetnímu navýšení rezerv bez nálezu faktických ložisek. Naposledy se k tomuto triku z let osmdesátých přiznal Kuwait, podobné navýšení zaznamenal ve stejné době ovšem napříč celý OPEC, kritický úsudek a ostražitost je tedy na místě. Podobné triky předvádějí ale i západní veřejně obchodované společnosti v mírně menším rozsahu.

Faktem zůstává, že přes rostoucí poptávku se více netěží ani nestaví nové rafinérie, zvýšená aktivita v růstu sektoru vrtných souprav pokrývá přesun z dosluhujících kompaktních gigantických polí do oblastí menších a hůře přístupných nalezišť. Kapacita rafinérií se spíše než posiluje pouze mění ve prospěch méně kvalitního sirnatého segmentu, který začíná ve vrtech převažovat, stávající infrastruktura na to nebyla dimenzována - to je případ Saudské Arábie.

Projekce budoucí nekonvenční produkce např. kanadských bitumenů (Shell) je více méně směšná, jedná se řádově o jednotlivá procenta současné světové spotřeby a také je tato těžba silně závislá na dodání značného množství dalších energetických zdrojů. Severní Amerika je pravděpodobně za vrcholem těžby zemního plynu. Dříve udávaná kompaktnost a tedy vysoká efektivita těžby zemního plynu v oblasti Qataru -- Iránu byla nedávno rovněž zpochybněna.

Některé ropné koncerny jako Chevron dokonce v TV spotech a časopisech inzerují aktuální dosáhnutí poloviny konvečních zásob ropy a poukazují, že ta druhá polovina při současné spotřebě vydrží jen několik desetiletí. Ropné společnosti již nevěří prospekci, která vyvrcholila v letech šedesátých, ale pro získání rezerv raději kanibalizují "nepřátelským převzetím" konkurenci.

Pokud patří do onoho pomyslného "Rádia Jerevan" a "větve ekologické věrouky" i univerzita v Princetonu či Caltech na opačném pobřeží, Švédská akademie věd a další instituce, kde se Peak Oil seriózně studuje s podobným závěrem pak proti podobnému srovnání asi nelze nic namítnout. Budoucí (vice) president Dick Cheney na petrolejářské konferenci v Londýně v roce 1999, hovoříl o přirozeném vyčerpání zdrojů převyšující svým tempem nárůst poptávky po roce 2010 a "hlavní výhře" situované na Středním východě, tak zřejmě též nevěděl jako insider přímo z tohoto oboru o čem hovoří.

Ohledně příslibu "technologických zázraků", za prvé technologie nerovná se energie a především primární energetická produkce je i v naší zdánlivé "post moderní realitě" stále z velké většiny zastoupena fosilní složkou s poměrně slabou účinností přeměny energie. Dalším faktorem je rapidně klesající EROEI (podíl energie získané na vydanou) díky vyčerpání největších - nejefektivněji extrahovatelných nalezišť jako prvních.

Práci týmu doktora Hirsche o problematickém zavádění alternativ, které nestačí tempu vyčerpání stávajících zdrojů, protože potřebují desetiletí na realizaci (v ideálních podmínkách) jsem tuším odkazoval posledně. Nepřipomíná to tak trochu kolizní kurs?

Na závěr pro pobavení (v zásadě nic proti jádru) položme si pár otázek, kdy byla zapojena první atomová elektrárna do plného provozu? A jaký procentuální podíl má jádro dnes na primární energetické produkci globálně a v jednotlivých regionech? Jakou EROEI měl čerstvý ropný vrt na pevninském mega nalezišti například před šedesáti lety a pro srovnání dnešní nově otevřený hlubokomořský vrtný čúrek kdesi u polárního kruhu či v oblasti se zvýšenou četností hurikánů?

To jsou legitimní otázky na které není lehké ani příjemné hledat odpovědi. Pan Hošek může mít ve sklepě přenosný fúzní reaktor, pořízený v Makru, již za pár let, možná ho v budoucnu zahřeje i zbrusu nový iPod. Ta pravděpodobnost tu přeci je. Trh se včas o vše postará, možná.