Dlouhá léta se pohybuji v prostředí, kde není moc pravidel, nic není bílé ani černé, dobré ani zlé a kde tím klíčovým pro zachování vlastní sebeúcty nemůže být ani nějaký kodex, většinový nebo "mejnstrýmový" názor ani nějaké expertní hodnocení, ale spíše je to jakýsi cit pro věc, tedy jak uvádějí některé autority "sedmý smysl, zvaný čuch". Ale i "čuch" potřebuje nějaký pevný bod.

A pro ten můj "čuch" je klíčové německé úsloví "wirklich ist, was wirkt". Tedy to, že skutečné je to, co působí. Druhým pevným bodem je to, že to, co dokáže vyvolat podlou a zlovolnou zlobu, nikdy nemůže být špatné. Rád bych upozornil, že obráceně to neplatí. Prostě jen něco, co je skutečné a co se dotýká věcí a jevů a působí na ně v tom dobrém, může vyvolat takovou zlovolnou a zlobnou interpretaci, jakou předvedli autoři hesla ve Wikipedii. Nechci říci, že jsem neomylný. "Jednou, před 28 lety jsem se spletl...", abych citoval Hercula Poirota, ale tahle metoda prakticky neselhává. Jen se podívejte kolem sebe.

Nechci tady vůbec řešit, jaké Britské listy jsou nebo nejsou. Je patrné, že na to se vždy najde lidí dost. Chtěl jsem jen za sebe vyslovit názor, že pokud jsou schopny vyvolat takovou reakci, tak určitě stojí za to je psát, vydávat a číst dál. Ať si kdo chce, co chce říká, Britské listy jsou skutečné, autentické, jsou především takové, jací jsou jejich autoři a až potom takové, jací jsou jejich editoři. Mám z nich pocit reality a autentičnosti. Působí tím nejen na čtenáře, ale působí i na své autory a jak patrno i na své editory.

Dovoluji si poradit, abychom se velice pozorně dívali na vše, co vyvolává podobnou zlobu jako Britské listy ve Wikipedii. Slovník a tón té zloby se podobají případ od případu jako vejce vejci. Skoro bych se vsadil, že prakticky vždy půjde o to, že se mágům virtuální reality, anebo třeba jen zneuznaným či jinak uskřinutým bláznům na internetu někde skrze líbivý závoj mámení klube holá skutečnost a ta by na nás všechny mohla působit jinak, než si oni přejí...