30. 1. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
30. 1. 2007

ANALÝZA

Spojenci, přátelé, ústavy, smlouvy, rakety, radary

Americká raketová základna na území Česka  - TÉMA BL Všechny v titulku uvedené pojmy (a po pravdě řečeno mnohé další) se vejdou do zahraniční politiky i poměrně malého státu, jakým je Česká republika.

Jednání současných českých představitelů s reprezentanty spřízněných zemí velkých a blízkých i jedné ještě větší, ač poněkud vzdálenější, také všechny zmíněné pojmy vynesla do pozornosti zpravodajských médií a tím i občanů. Představitele, tedy pravomocnou vládu, má ČR po více než osmi letech zcela novou, ale předpokládá se, že zahraniční politika demokratických států se změnami vlád zásadně nemění... O tradičních demokraciích to platí, s jistými výkyvy, celkem spolehlivě, nové demokracie o tom musí svět, ba i samy sebe, přesvědčovat.

Nemáme to věru s přesvědčováním lehké, tím spíš, že si své národní zájmy sami pro sebe a pro občany a voliče nejdříve musíme srozumitelně a nedvojznačně definovat. Teprve z toho pak můžeme, ba musíme odvodit obsah naši zahraniční politiky a tudíž také naše stanoviska k jednotlivým konkrétním situacím. V těch nejsme sami a nejednou se, dokonce ve vlastním zájmu, musíme přizpůsobovat. Na rozdíl od socialistické minulosti, nejde o ohledy nekonečné -- ani věčné časy nakonec a naštěstí nebyly věčné. Věčnost se zřejmě bude dál zkracovat, nejen pro nás. Uplynulý týden donutil nové politické vedení ČR zaujmout našim jménem stanovisko v řadě důležitých otázek mezinárodní a bezpečnostní politiky, s nimiž si ani zkušenější země a politikové nemusí vědět rady.

Zdá se mi, že stojíme před několika okruhy otázek, k nimž se bude třeba poměrně rychle politicky vyjádřit. Cosi, co Evropa (dříve západní Evropa) nikdy příliš neovládala.

Světové ekonomické fórum v Davosu - místě, kam se dříve hrnuli špičkoví politici a manažeři v touze urvat trochu prestiže alespoň z pouhé přítomnosti, letos zřejmě v centru zájmu nestojí. Asi proto, že se tentokrát soustředilo na problematiku těžko řešitelnou, na níž najít společného jmenovatele nebylo, není a nebude jednoduché.

Severoatlantická politika

Jde o otázky životního prostředí, změny klimatu a jejich následků, budoucnost energetiky a jejich zdrojů pro země chudé i bohaté, vztahy starých a nových hospodářských mocností (a o bezpečnou existenci chudých i bohatých ne-mocností mezi nimi). Řeší se i otázky masové nelegální migrace -- hlavně z chudých zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky do bohatých Spojených států a Evropy.

V Bruselu se sešli ministři zahraničních věcí členských zemí NATO a vysoko na pořadu jejich jednání jistě stála problematika terorismu, sektářského násilí a snad i reorganizace strategie a struktury společné obrany severoatlantického prostoru (do něhož Česká republika, abychom si rozuměli, patří). Jsem přesvědčen, že se diskutovalo i o možnostech dalšího postupu směrem k mírovému řešení na Blízkém východě, v Kosovu a dál na východ přes Irák, Irán, Afghanistán, Pakistán, až po tu Severní Koreu na samém konci oné symbolické 'osy zla`.

Aby to nevypadalo, že se svět zabývá pouze téměř neřešitelnými těžkostmi, zmíním alespoň jednu dobrou zprávu -- vytvoření společného, více než pět set kilometrů dlouhého 'údolí míru` podél hranice mezi Izraelem, Jordánskem a Palestinou, avizovaného místopředsedou izraelské vlády Šimonem Peresem. Uvidíme, jak dlouho vydrží.

Chci ale poukázat, že mírové řešení musí být dlouhodobé, jazykem pracovních a bytových smluv 'na dobu neurčitou`, nikoli 'určitou`. Každá smlouva je vypověditelná, když se zruší bez vypovězení, jde o válku.

Ústavní politika

Všechny zmíněné otázky, jež byly na pořadu minulého týdne se nás samozřejmě týkaly, i když jsme se o českém politickém stanovisku k nim v podstatě nic nedozvěděli.To budou muset naši odpovědní politici rychle napravit. Zde je také úloha politické opozice ale i českých zástupců v Evropském parlamentu, z nichž někteří se holedbají jakousi nezávislostí, což v jejich představách asi znamená, že nikomu za svou 'práci` v Bruselu neodpovídají. Oni ale odpovídají nám všem, občanům České republiky, bez ohledu na to, kdo je volil a ve jménu čeho.

Tím se dostávám k problematice Evropské unie, jež byla jedním z hlavních témat uplynulého týdne. Zmínil jsem se o tom nedávno, dnes ale už mohu něco shrnout. Německo s velkou koalicí, jíž sotva může opozice v Bundestagu ohrozit se postavilo od začátku svého šestiměsíčního předsednictví v EU rozhodně do čela úsilí oprášit starý návrh Ústavní smlouvy, mnohomluvného spisu, zamítnutého dvěmi referendy. K věci patří, že dávný 'motor Evropy`, tandem Francie-Německo, již neexistuje. Francouzské referendum Ústavní smlouvu jako první odsoudilo a Francie se v celé řadě zájmů s Německem rozchází. Platí to například o finančně důležité snaze změnit společnou zemědělskou politiku a o řadě dalších, hlavně, ale nejen hospodářských otázek.

Ještě před návštěvou německé kancléřky minulý pátek v Praze se proto neobvyklým způsobem obrátil německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeyer na kandidáty pravice a levice ve francouzských prezidentských volbách, jež se uskuteční v dubnu 2007 s výzvou, aby se zdrželi vyhraněných stanovisek k 'ústavní smlouvě` ve volebním boji. Později sice svou výzvu rozšířil na '..země, v nichž se mají volby uskutečnit`, ale není pochyb, že mínil především Francii. Má ale smůlu, Francie má ve volbách zřejmě jiné zájmy. Podle všeho bude paní Royal a její socialisté trvat na změně velké a podstatné části odloženého návrhu ústavní smlouvy a jeho předložení voličům k vyjádření. Pravicový kandidát Sarkozy naopak nemá na referendu zájem, podporuje ale zcela nový, stručný text, což se Němcům také nezamlouvá. Francie a Německo se také rozcházejí v názoru na úlohu Evropské centrální banky. Oba hlavní francouzští prezidentští kandidáti kritizují ECB, že se soustředila na boj s inflací a zanedbává hospodářský růst a boj s nezaměstnaností.

Turecká politika

Ostatně i německé politické strany , a nejen ony, ve volebních kampaních rády používají zahraničněpolitické argumenty. Ty totiž bolí domácí voliče, bez ohledu na stranické sympatie, ze všech nejméně a jsou účinné. Německý kancléř Helmut Kohl tak například po podpisu společné deklarace s ČR nenamítal proti zatažení otázky takzvaných Sudetských Němců do volební kampaně CDU/CSU, ačkoli vyzýval (úspěšně) českou stranu, aby to nedělala.

Německo se v rámci svého předsednictví v EU také chystá znovu rozběhnout jednání s Tureckem o jeho případném budoucím členství v EU. Na rozdíl od většiny českých politiků (a snad i občanů) jsem přesvědčen, že to je správné. Nejsekulárnější islámský stát, navíc ležící na hranici se Středním východem, zdrojem ropy, zemního plynu, ale také terorismu a sektářského násilí, by měl být co nejdříve na naší, evropské straně. Skutečnost, že v Německu, ve Francii a ve Spojeném království žijí několikamilionové islámské menšiny, je podle mého názoru spíše argumentem pro Turecko, než proti němu.

Energetická politika

Dalším problematickým kamínkem v mozaice německého předsednictva EU jsou vztahy Evropy s Ruskem. V nich jsou právě teď nejaktuálnější dva problémy: Spolehlivost dodržování smluv o zásobování Evropy energii a chystaný návrh smlouvy o jakési částečné autonomii Kosova. Zatímco o dodávkách ropy a plynu nejspíš k dohodě (o jejíž době trvání bych se nesázel) dojde, pokud jde o Kosovo bude záležet na stanovisku nové srbské vlády. Rusové jsou jedinými spolehlivými spojenci Srbů a nedovedu si představit, že by je teď jednoduše nechali na holičkách, budou-li Srbové trvat na změnách v návrhu finského exprezidenta Ahtisaariho. Nedovedu si ale ani představit smířlivou reakci kosovských Albánců, kteří mají navíc dost špatnou mezinárodní pověst pro pašování drog a jiné formy organizované kriminality.

Pokud jde o zhodnocení návštěvy německé kancléřky Merkelové v Praze, výsledky se daly očekávat. Sám jsem nikdy nebyl euroskeptikem, ale pro odložený návrh textu ústavy bych určitě nehlasoval. V tom, myslím, jsme s Francouzi, Holanďany, Brity, a Poláky na stejné a celkem spolehlivé lodi. Pokud jde o postoj k takzvané federalizaci Evropy, cosi, co také odmítají český prezident a hlavní vládní strana ODS, nedomnívám se, že z federalizace hrozí samostatnému českému státu nějaké nebezpečí. Toto stanovisko jsem již několikrát zdůvodnil podrobněji. Nemyslím ovšem, že by dnes byla EU zralá na nějakou společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. V mnohém se zahraničněpolitické ba i bezpečnostní zájmy členských států liší, ne-li rozcházejí. Zato se domnívám, že komisariát, který by posuzoval a definoval otázky společného zájmu v mezinárodních vztazích a hledal společná stanoviska k nim je potřebný. Ještě důležitější je podobný společný institut pro definování otázek bezpečnostní politiky a společného postupu. Z těchto, již existujících instancí, i když ta bezpečnostní se komisariátem nenazývá by mohly vzejít i případné příští formy společné strategické obrany. Při liknavosti (nejen) EU v těchto otázkách se obávám, že má generace se toho zřejmě nedožije a ta další sotva.

Skladba současné české koaliční vlády, jejíž polovina, včetně ministra zahraničí má údajně na europolitiku jiný názor než ODS a prezident Klaus, naznačuje, že pokud tato vláda vydrží své volební období, budou se muset postoje ODS k EU alespoň navenek poněkud změnit.

Alternativně není vyloučeno, že malé koaliční strany budou své 'principy` a stanoviska 'pružně` a často měnit ve jménu více, či méně pomyslného podílu na moci. To je totiž také podíl na rozhodování o věcech nelegislativních, jež nejsou podrobeny hlasování v parlamentu a ten podíl není vůbec zanedbatelný. Již proto se sociálně-demokratičtí, vládu tolerující, poslanci dopustili vážného prohřešku vůči své straně a svým voličům.

Raketová politika

Tím se dostávám k poslední otázce zahraniční a bezpečnostní politiky, již jsem zde chtěl zmínit. Je to žádost vlády USA o možnost zřídit na českém území radarovou stanici, která by byla součástí komplexu obrany proti raketovým střelám, především dlouhého doletu a hlavně údajně z Iránu (podle USA), či, podle Rusů na navádění (a z Polska případně odpalování) střel proti Rusku a snad jeho spojencům v SNS. Napadá mne v té souvislosti argumentace spojenci a přáteli, proto jsem ta slova použil v titulku. Nejsem expertem na logistickou a technickou problematiku raketových zbraní a protizbraní ani na radarová zařízení. Na rozdíl od mnoha současných 'diskutérů` se proto k těmto otázkám vyslovovat nebudu.

Bezpečnostní politika ale má i jiné, než logistické aspekty. Například politické, včetně mezinárodních, právní, etické, hospodářské a strategické. O tom tedy pár slov. Spojenectví a přátelství mezi národy a státy funguje stejně, jako mezi lidmi. Sahají daleko, mají ale své hranice. Mohou, ale nemusí být vysloveny, či sepsány a podepsány. Jako manželství, uzavírané s nejlepšími úmysly mohou také být rozvázány. Jako do manželství, ani k úmluvám o přátelství a spojenectví se nepřistupuje už předem s úmyslem z nich vystoupit. Vystoupit, rozvázat smlouvu ovšem předpokládá zachovat respekt a vnější formu k partnerovi.Samotné přátelství, či spojenectví partnery k ničemu nezavazuje a není mi známo, že by ČR měla s USA nějakou závaznou vojensko-strategickou smlouvu.

Je ale nutné uznat, že s Atlantickou aliancí NATO takovou smlouvu máme. K věci patří, že NATO má dvě větve, politickou a vojenskou. Připomenu, že již za prezidenta De Gaulle - a Francie své členství v politické větvi NATO zrušila, ale ve vojenské zůstala. Přesto je nadále spojencem i přítelem. Často se s USA v něčem neshoduje, ať jde o otázky politické, či vojenské a dává to najevo. To ovšem dělají i jiní členové NATO, sedící v řídících orgánech obou částí Aliance, tak jako dnes i my. Z titulu vlastní osobní zkušenosti si dovolím konstatovat, že Spojené státy mají poslední slovo v politických i vojenských otázkách rozhodování - a to přesto, že dle dohody je vojenským nejvyšším velitelem vždy Američan, politickým šéfem vždy Evropan, konkrétně generální tajemník. Tolik pro ty, kdo dnes argumentují, že dohoda s USA o radaru je snad něco jiného než souhlas NATO. Kdyby to tak bylo, USA by sotva měly problém si takový souhlas zajistit.

Na druhé straně, ani nejmenší a nejslabší členský stát NATO se nemusí nutně podrobovat kdejakému diktátu. Vliv členství záleží více na strategickém významu členského státu, než na jeho velikosti, bohatství, či síle. Dva přesvědčivé příklady: Norsko, zakládající členský stát NATO, téměř vždy s levicovou, sociálně-demokratickou vládou, s dlouhým atlantickým pobřežím a s necelými čtyřmi milióny obyvatel, si na vrcholu studené války odhlasovalo zákon, že nepovolí uskladnit na svém území jaderné zbraně, ba ani nepovolí do svých přístavů vstup lodí poháněných na jaderný pohon. Navíc nepovolí pobyt cizích vojsk na svém území, kromě v době války. NATO, nejmocnější vojenské uskupení na světě, muselo tyto podmínky přijmout, předělat své strategické plány, což je záležitost obtížná a nákladná a přizpůsobit se zákonům svého členského státu, jehož prestiž nijak neutrpěla. Na vlastní oči jsem viděl místo, kde se hranice NATO a Varšavského paktu na nejzazším severu Evropy stýkaly. Na Nordkapu je z norské strany hlídala četa vojáků základní služby, pod velením desátníka. V Murmansku, několik desítek kilometrů odtud, byla sovětská námořní základna s největší koncentrací ničivé jaderní síly na světě, síly schopné několikrát zničit zeměkouli. Samozřejmě fungovala na obou stranách hranice také citlivá zařízení sbírající a analyzující nutné informace. Budou i v Brdech, bude-li tam radar

Jiným příkladem je Island, nejmenší člen obranného systému NATO, který ani nemá armádu. Ostrov s posádkou amerického válečného letectva v Keflaviku a s příslušným zpravodajským vybavením ale sloužil jako jakási letadlová loď v severním Atlantiku, chránící mimo jiné území severoamerického kontinentu proti případnému nečekanému útoku sovětských jaderných ponorek, či proti jiným nepřátelským akcím.

V jednom období studené války měl Island komunistickou vládu. Z NATO nevystoupil, americké základny nevypověděl a jeho komunistická vláda byla považována, snad s jistými rezervami, jež ale bylo možné z bezpečnostního hlediska elegantně vyřešit, za rovnocenného partnera v alianci.

Závěrem si dovolím poukázat, že jsem četl dva obsáhlé texty, v nichž se kromě jiného, na téma americké základny vyjadřují dva přední politici menších koaličních stran. Pan Liška, poslanec Strany zelených namítá hlavně proti dvoustrannosti smlouvy bez ohledu na NATO (a nijak nepopírá vnitřní rozštěpenost nejvyšší politické reprezentace SZ). Poslanec Liška se odvolává na dokumenty, jež dal ministr Schwarzenberg k dispozici, které ale neodpovídají na otázku o souhlasu NATO. Ministryně obrany Parkanová mluví o čistě obranném systému protiraketového deštníku, jenž chrání nás a další naše spojence dříve, než Američany. Otázkou je, odkud tyto informace paní ministryně má? Nechce se mi věřit, že od svých podřízených vojáků. Pokud totiž ano, pak se snad informátoři museli dopustit trestného činu.

Osobně se domnívám, že podobná základna a rozhodnutí o jejím umístění na českém území nemá být předmětem referenda, ale důkladných expertních vojensko-strategických a bezpečnostně-politických úvah. Občané přece referendem také nerozhodují, kdy má velitel vydat rozkaz k útoku tanků. Bude ale nutné zajistit, aby široké veřejnosti bylo poskytnuto maximum možných informací, včetně skutečnosti, že podobná základna předpokládá i velmi vyspělý zpravodajský systém obrovského dosahu a že takový systém lze samozřejmě použít i ke shromažďování informací o hostitelské zemi a jejích občanech.

Důležité bude proto zajistit, že takové informace nebude možné shromažďovat a věcně a pravdivě o tom informovat občany.

To vše by nutně nemuselo být argumentem proti umístění této vojenské techniky v České republice. Jisté utajení kolem citlivých bezpečnostních zařízení je samozřejmě potřebné. Na nesmyslnost zbytečného utajování v otevřené společnosti ukazuje fakt, že nejvyšší velení CIA v Mc Lean, Virginia, USA je umístněno v lokalitě, do níž lze vjet autem a projet jí kolem ústředí CIA, že všude jsou tabulky s označením co v budově sídlí. To vše dosud žádné bezpečnostní problémy nezpůsobilo, lidská úplatnost a zrada ovšem ano.

Autor je bývalý místopředseda vlády pro zahraniční a bezpečnostní politiku a jako takový náměstek předsedy Bezpečnostní rady státu.

                 
Obsah vydání       30. 1. 2007
30. 1. 2007 Velké problémy malé základny raketové rozvědky Oskar  Krejčí
29. 1. 2007 Maginotova linie nad oblaky aneb Pro pocit jistoty Karel  Dolejší
30. 1. 2007 Spojenci, přátelé, ústavy, smlouvy, rakety, radary Egon T. Lánský
30. 1. 2007 Několik poznámek k diskusi o základnách Michael  Kroh
30. 1. 2007 Občanská debata o míru a válce není seminář z matematiky pro první třídu Štěpán  Kotrba
30. 1. 2007 Čtyři sta, anebo pětkrát tolik? Milan  Daniel
30. 1. 2007 Trocha selského rozumu Petr  Wagner
30. 1. 2007 Ešte raz Luboš  Bendziak
30. 1. 2007 Publikujte, prosím, jen kvalitní příspěvky stoupenců základny
30. 1. 2007 Bídná argumentace stoupenců americké základny
30. 1. 2007 Greenpeace odmítá americký protiraketový radar
30. 1. 2007 Homosexualita v demokracii aneb vůle k soužití Darina  Martykánová
30. 1. 2007 Jednání o mezinárodním obchodu se točí dokola Ludmila  Štěrbová
30. 1. 2007 Kapitalismus je lepší než komunismus protože se kapitalisti báli konkurence komunistů?
30. 1. 2007 Pro mezinárodní studenty...
30. 1. 2007 Všem, koho to může zajímat: O případu Adély Rajdlové
30. 1. 2007 Nebe nad Bejrútem Robert  Jarkovský
30. 1. 2007 Pro referendum
30. 1. 2007 Pozoruhodné důvody, proč neuspořádat referendum
30. 1. 2007 A proč jsem proti já? Pavel  Zoch
30. 1. 2007 Nové americké vojenské základny: Vedlejší efekt nebo příčiny války?
30. 1. 2007 Role šumperského rodáka při holocaustu Jiří  Glonek
30. 1. 2007 Chcete muset zase chodit na vojnu?
30. 1. 2007 ČR nebude americkým vazalem
30. 1. 2007 Když se dva perou, třetí se směje
30. 1. 2007 Proč působím dojmem naivního blba?
30. 1. 2007 Co vy na to?
29. 1. 2007 Česká republika je jediným státem EU, který nepodporuje činnost Mezinárodního trestního soudu
29. 1. 2007 České dráhy: Psycholog Matoušek a psychologie železničního zdravotnictví Naděžda Vodsloň Chorkovská
29. 1. 2007 Mají rozhodnout o základně politici a vojáci, anebo občané-voliči? Miloš  Dokulil
29. 1. 2007 Proč je dobré mít v ČR americkou základnu
29. 1. 2007 ANO základnám: jak odpůrci základen lžou české veřejnosti
22. 11. 2003 Adresy redakce
31. 12. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2006

Evropská unie RSS 2.0      Historie >
30. 1. 2007 Spojenci, přátelé, ústavy, smlouvy, rakety, radary Egon T. Lánský
30. 1. 2007 Občanská debata o míru a válce není seminář z matematiky pro první třídu Štěpán  Kotrba
6. 12. 2006 Vstup ČR do Schengenu koncem roku 2007 není automatický Radek  Vogl
10. 11. 2006 Turecko do Evropy nebo Evropa do Turecka...?!? Ladislav  Žák
23. 6. 2006 Do Schengenu nebo do ....?! Ladislav  Žák
26. 5. 2006 Klausovy liché obavy   
3. 1. 2006 Vzdají se Dánové svých výjimek? Jedni chtějí, druzí ne Roman  Grametbauer
17. 12. 2005 Evropská unie se dohodla na rozpočtu   
8. 12. 2005 Kudy ven ze slepé ulice evropské ústavní krize? Josef  Brož
6. 12. 2005 Je jasné, proč Ukrajinci nechtějí do EU Kamil  Abbid
25. 11. 2005 První debata z cyklu Zamyšlení nad Evropou Josef  Provazník
21. 11. 2005 Ač v EU, cizí nechceme a svoje nedáme Bohumil  Kartous
8. 11. 2005 Kam se dívá Evropská unie? Egon T. Lánský
2. 11. 2005 Quo vadis, Evropo Oskar  Krejčí
24. 10. 2005 Je Evropská unie před zánikem?   

Budoucnost NATO a OSN RSS 2.0      Historie >
30. 1. 2007 Spojenci, přátelé, ústavy, smlouvy, rakety, radary Egon T. Lánský
30. 1. 2007 Občanská debata o míru a válce není seminář z matematiky pro první třídu Štěpán  Kotrba
25. 1. 2007 Islám jako ideologická zbraň v rukou Západu Daniel  Veselý
20. 1. 2007 Začalo další kolo závodů ve zbrojení Štěpán  Kotrba
10. 1. 2007 Nová naděje OSN Oskar  Krejčí
8. 1. 2007 Začátek roku už je, ale americká vláda stále neřekla, jestli chce stavět raketovou základnu v Česku Štěpán  Kotrba
5. 1. 2007 Čo po sebe zanecháva Kofi Annan Radovan  Geist
6. 12. 2006 Základem světové bezpečnosti nemohou být jaderné ponorky ani střely Štěpán  Kotrba
28. 11. 2006 O čem musí jednat NATO v Rize?   
27. 11. 2006 Multipolarizace zahraniční politiky pokračuje Miroslav  Polreich
2. 11. 2006 Svět 2050: Padesátiletí čtvrté světové války Miloš  Balabán, Antonín Rašek
13. 10. 2006 Bezpečnost v Asii - alarmující doprovodná akce Fóra 2000 Miroslav  Polreich
22. 9. 2006 Rozpad "Osy zla" : svět chce mír, média a Vondra chtějí krev Miroslav  Polreich
19. 9. 2006 Návrat Diových blesků - laserové zbraně se dočkaly bojového nasazení Štěpán  Kotrba

Americká protiraketová základna v České republice RSS 2.0      Historie >
30. 1. 2007 Nové americké vojenské základny: Vedlejší efekt nebo příčiny války?   
30. 1. 2007 A proč jsem proti já? Pavel  Zoch
30. 1. 2007 Co vy na to?   
30. 1. 2007 Když se dva perou, třetí se směje   
30. 1. 2007 ČR nebude americkým vazalem   
30. 1. 2007 Chcete muset zase chodit na vojnu?   
30. 1. 2007 Pozoruhodné důvody, proč neuspořádat referendum   
30. 1. 2007 Pro referendum   
30. 1. 2007 Pro mezinárodní studenty...   
30. 1. 2007 Publikujte, prosím, jen kvalitní příspěvky stoupenců základny   
30. 1. 2007 Spojenci, přátelé, ústavy, smlouvy, rakety, radary Egon T. Lánský
30. 1. 2007 Greenpeace odmítá americký protiraketový radar   
30. 1. 2007 Občanská debata o míru a válce není seminář z matematiky pro první třídu Štěpán  Kotrba
30. 1. 2007 Několik poznámek k diskusi o základnách Michael  Kroh
30. 1. 2007 Velké problémy malé základny raketové rozvědky Oskar  Krejčí

Radar v Brdech - klíčové argumenty RSS 2.0      Historie >
30. 1. 2007 Spojenci, přátelé, ústavy, smlouvy, rakety, radary Egon T. Lánský
30. 1. 2007 Občanská debata o míru a válce není seminář z matematiky pro první třídu Štěpán  Kotrba
30. 1. 2007 Velké problémy malé základny raketové rozvědky Oskar  Krejčí
29. 1. 2007 Maginotova linie nad oblaky aneb Pro pocit jistoty Karel  Dolejší
25. 1. 2007 Radarová základna: dezinformace znehodnocují občanskou debatu Štěpán  Kotrba
23. 1. 2007 Americké radary na českém území? Byznys s hloupostí. Luboš  Wišniewski
23. 1. 2007 Pod raketovým cedníkem Česko a Polsko jedno jsou Milan  Daniel
20. 1. 2007 Lhali vám, občané, lhali. A lhali vám skoro všichni... Štěpán  Kotrba
10. 1. 2007 Rakety a jejich dvojí politická funkce Miroslav  Polreich
7. 11. 2006 Protiraketová obrana USA: družicový systém SBIRS Stanislav  Kaucký
13. 10. 2006 Bezpečnost v Asii - alarmující doprovodná akce Fóra 2000 Miroslav  Polreich
3. 10. 2006 Protiraketová obrana USA: Výsledky testů budí rozpaky v odborných kruzích Stanislav  Kaucký
28. 8. 2006 Protiraketová obrana USA: XBR a SBX radary Stanislav  Kaucký
2. 8. 2006 Cizí protiraketová základna v Česku? Stanislav  Kaucký
19. 7. 2006 O raketách bez iluzí Oskar  Krejčí