Každý, kdo o této problematice má nějaké informace, ale také ví, že současná fáze globálního rozmisťování americko systému NMD je pouze začátek. Jakmile se totiž jednou otevře Pandořina skřínka hvězdných válek, těžko zabránit zbrojní pandemii. Na konferenci organizované sdružením Vojáci proti válce, která se uskutečnila minulý pátek v Poslanecké sněmovně, řada diskutujících upozornila na opomíjené detaily vybudování radaru. Například – kolik pásem bude mít ochrana kolem tohoto amerického zařízení? Na jak dlouho bude uzavírána smlouva o pronájmu této základny? A hlavně: jaký bude další vývoj celého systému NMD?

Americká vláda hovoří o tom, že by v  příštím roce chtěla do výstavby vojenských základen v Česku a Polsku investovat 225 milionů dolarů. Návrh rozpočtu pro příští fiskální rok požaduje 10 miliard dolarů na systém NMD. A Bushova vláda spěchá, aby radary a rakety byly v Evropě rozmístěny před rokem 2010. To by mělo svázat ruce budoucímu prezidentovi USA, aby nemohl od programu NMD ustoupit, jako se to stalo v případě Reaganova projektu Hvězdných válek.

Jakmile bude první generace systému NMD rozmístěna, fantazii se meze nekladou. Lze měnit politické zaměření systému i jeho technické části. Když už jednou budou sila pro rakety vykopána, lze rakety vyměnit. Totéž platí o radaru. Je možné zhušťovat síť radarů i jejich dosah a funkci. Jakmile potenciální protivník zdokonalí své zbraně, bude nutné také provést upgrade systému NMD. Vždy bude co modernizovat a kam vložit peníze. Má-li být systém NMD funkční, jeho financování nezná hranic. Je to černá díra, ve které může zmizet neomezené množství peněz – ale i důvěra mezi státy.

Hlasy zpochybňující rozmístění amerických základen NMD v Česku a Polsku se neozývají pouze v těchto zemích, v USA a v Rusku. V posledních dvou týdnech zazněly jak z úst německé kancléřky a jejího ministra zahraničních věcí, tak i od slovenských a ukrajinských politiků. Není náhodou, že sousední státy se též cítí zataženy do diskuse – v takovýchto sporech, jako je raketová základna globálního užití, konečná řešení vojenského rázu totiž nerespektují hranice. Ovšem ministr zahraničí Česka s příznačným diplomatickým taktem slona v porcelánu označil negativní reakci Ruska na rozmísťování systému NMD ve střední Evropě jako důvod, proč jej Češi budou „pokládat za ještě nutnější“. Asi podle vznešené zásady, „šlápl jsi mi bábovičku, tak tě praštím lopatičkou“ – co na tom, že ten druhý má třeba bagr.

Netřeba propadat panice. Nic zatím nebylo definitivně rozhodnuto. I v Polsku, právě tak jako v Česku, musí smlouvu o rozmístění základny schválit parlament. I v Polsku jsou politici, jako například místopředseda vlády Andrzej Lepper, kteří požadují referendum o této otázce. A situace se mění: veřejnost je stále méně závislá na oficiálních sdělovacích prostředcích. Objevil se internet. A pomalu si zvykáme, že mít jiný názor než je názor aktuální vlády ve Washingtonu, není protiamerická činnost. A mít otázky o umístění americké vojenské základny v Česku, automaticky neznamená být proruský.

Hledat cesty k míru vyžaduje především schopnost porozumět oprávněným zájmům i těch druhých. Rusofobní reflexy, které se opět stávají součástí české politiky, jsou velmi špatným rádcem při obhajobě českých národních zájmů. Je samozřejmě možné říci, jak prohlásila ministryně Riceová v souvislosti s rozšiřováním NATO a Evropské unie, že „Rusové se nemusí ničeho bát, když mají demokracie na své hranici“. Nemusí. Třeba jako by se nemuseli ničeho bát v Bruselu a ve Washingtonu, když v Kyjevě vítězí „modrý“ Viktor Janukovyč.

Jenže – co je to demokracie? Každý by se měl bát zavádění demokracie takovým způsobem, jako se to děje v Iráku. Na ruské hranice se spolu se západní demokracií stěhují radary a jednotky rychlého nasazení. Přijetím Rumunska a Bulharska do NATO se o tisícovky kusů navyšuje počet tanků, obrněných transportérů a děl Aliance. Je tak obtížné porozumět tomu, že se ruští politici a vojáci ptají proč? V Moskvě dobře vědí, že v minulých dnech americká armáda a firma Lockheed Martin testovaly ničivou sílu nové rakety na ruském tanku T-72.

Posilování pozice Sergeje Ivanova v Kremlu by nemělo vyvolávat obavy proto, že jde o bývalého ministra obrany a zpravodajského důstojníka. Důležitější je, že Ivanov patří mezi architekty rodící se osy Moskva-Peking-Dillí. I když se to zdá řadě politiků nepochopitelné, největší nebezpečí z Ruska nemá podobu tanků a raket. Největším problém pro Evropskou unii a Česko by bylo, kdyby se tato rodící ekonomická velmoc obrátila na východ a ztratila o Evropu zájem.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom

Keller: "Spojené státy se od roku 2002 oficiálně řídí doktrínou, která připouští rozpoutání preventivních válek. Nezříkají se použití jaderných zbraní jako první." ZDE

Zvukový záznam příspěvků účastníků o politických dopadech výstavby americké raketové základny na území České republiky v Parlamentu dne 23. 2. 2007 ZDE

Další hlavní materiály k tématu

Stanislav Kaucký: Protiraketová obrana USA: XBR a SBX radary ZDE

Š. Kotrba: Lhali vám, občané, lhali. A lhali vám skoro všichni...: Harmonogram jednání českých představitelů o americké základně na území ČR ZDE