De facto veškeré Binkovy argumenty jsou převzaty právě z Popperova díla. Popperovo, potažmo Binkovo odmítnutí Marxe spočívá na tvrzení, že Marx byl historicista, přičemž historicismus definuje Popper jako "takovou pozici v sociálních vědách, podle níž je jejich hlavním cílem historická předpověď a podle níž tohoto cíle lze dosáhnout odhalením 'rytmů' či vzorců, zákonů či trendů, skrytých pod povrchem historického vývoje." (Popper, K. R.: Bída historicismu. Praha 2000, s. 12.) Marxe pak Binka obviňuje z takovéhoto předpovídaní budoucnosti a z morálního futurismu. Binka doslova uvádí, že Marx věřil "v objektivní nutnost společenského vývoje a možnost tento vývoj předpovědět". Domnívám se, že takováto interpretace Marxe je mylná. Marxova koncepce dějin není historicistická a nenajdeme v ní ani žádný dějinný automatismus. Neplatí ani to, že by nutně muselo dojít k socialistické revoluci, ani to, že bude nutně vytvořena komunistická společnost. Neplatí ani konsekvence, které vyplývají z přijetí historicistické pozice, že politika, teoretická činnost a vůbec úloha idejí je v dějinném procesu něco podřadného. Pokusím se to nyní dokázat.

Historicistický názor se zakládá na přesvědčení, že dějiny nutně směřují ke svému cíli a že lidé jsou jen určitými loutkami, které vykonávají záměry dějin, jsou jen produktem dějin. Tento historicistický názor, že dějiny nutně směřují k nějakému svému účelu, Marx už v raném díle Německá ideologie nezastával.

Nejzřetelněji se však ukazuje Marxův distanc od koncepcí, které později byly označeny za historicistické, následující citát:

Mluví-li Marx o tom, že vytvoření komunismu je nutné, má na mysli nutné pro pracující třídu, chce-li se osvobodit od hladu a námezdní donucovací práce, nemyslí si, že by komunismus vytvořily dějiny samy svým vlastním samopohybem či že by to byla dějinná nutnost. O tom, že Marx nepovažoval vznik komunismu za nutný, ale toliko za možný (protože kapitalismus mu vytvoří objektivní podmínky pro možnost jeho uskutečnění) svědčí i úvaha v Grundrissech, kde Marx uvažuje, co by se stalo s kapitalismem, kdyby nebyl překonán socialismem. Dochází k závěru, že by se počet kapitalistů natolik snížil, že by přestali již tvořit společenskou třídu, ale změnili by se ve finanční oligarchii. Věřil-li by Marx v nutnost příchodu socialismu, zřejmě by neuvažoval o možnosti jeho neuskutečnění.

Historicistická představa předpokládá, že všechny společnosti na různých stupních vývoje podléhají určitému jednotícímu vývojovému zákonu, který je všem společnostem společný. Právě tuto tezi (nebo předpoklad) však Marx odmítá.

Dějiny u Marxe nejsou, tak jako u historicistů, nějak předem zákonitě zacíleny. Vznik komunismu není nutný, nýbrž dle Marxe toliko možný; a ostatně vznik komunismu není cílem dějin. "Komunismus není pro nás stav, který by měl být nastolen, ani ideál, podle něhož se má řídit skutečnost. Komunismem nazýváme skutečné hnutí, které překoná nynější stav." (Německá ideologie) V socialismu spatřoval Marx předpoklad lidské svobody a tvořivosti, ne o sobě jsoucí cíl lidského života.

Obvinění Marxe z historicismu je dle mého soudu rovněž nesprávné z následujícího důvodu. V historicistických koncepcích skutečně jednají dějiny a člověk je jen určitou loutkou vykonávající záměry dějin. Tento názor Marx evidentně nezastával. V historicistické koncepci, jak správně tvrdí Popper, je rovněž úloha politiky vlastně degradována. Politika v historicistických modelech je vlastně jen marnou snahou změnit nutné, železné zákony dějin, a je tedy (politika) zbytečná.

To, že Marx nepovažoval politiku za zbytečnou, vyplývá myslím zcela jasně z jeho vlastního života a není třeba ztrácet slov s dokazováním.

Zajímavé je ovšem se zmínit o tom, jaký je vztah idejí (a jiných složek nadstavby) k základně. Vztah základny a nadstavby je podle Marxe vzájemný, chcete-li dialektický, a Marx tak stojí v opozici vůči ekonomickému determinismu. Není to u Marxe tak, jak si to představuje pan Binka, že by základna byla determinantou všech ostatních prvků společnosti, proto také nelze na základě pochopení ekonomické stránky života predikovat budoucí vývoj, protože ten je dle Marxe spoluutvářen i jinými faktory než čistě ekonomickými. Ekonomika jen vymezuje to, co je v dané chvíli možné, ale to, co se nakonec historicky prosadí, závisí i na vědomí lidí, jejich praktickém jednáním apod. Úloha společenského vědomí a idejí je v určitých historických momentech klíčová. Proto Marx klade důraz na politickou a teoretickou činnost, na to, aby se proletariát, který je třídou o sobě, stal také třídou pro sebe.

Dokladů o vzájemném působení mezi základnou a nadstavbou je možno nalézt celou řadu. Například Engels píše: "Politický, právní, filosofický, náboženský, literární, umělecký a jiný vývoj se zakládá na ekonomickém vývoji." (To je zřetelně pravda, kdyby lidé materiálně neprodukovali, velice brzo by zemřeli hladem a nebyl by ani právní, ani filosofický, ani jiný vývoj. Proto se vývoj všech těchto oblastí nutně zakládá na ekonomice, která je jejich nezbytnou podmínkou -- pozn. P.K.)

To, že Marx neredukoval vývoj pouze na ekonomický vývoj, vyplývá například i z toho, že původní akumulaci kapitálu vysvětluje i z politických a z právních a jiných ideologických příčin a klade na ně poměrně velký důraz (viz Kapitál I. XIV. kapitola). Je to patrné i z toho, že Marx i Engels věnovali velkou pozornost problematice reformace a protestantismu. Viz například Německou selskou válku.

Marx chápe ekonomickou základnu jako podmínku ideologické nadstavby a ne jako její determinantu. V Německé ideologii se praví:

Marxův pohled na společnost se rodil z polemiky s filosofickým idealismem, a proto také Marx tak důrazně kladl kategorii bytí do protikladu ke kategorii vědomí. To koneckonců pregnantně charakterizuje Engels:

Marx v žádném případě nepopírá význam obsahu vědomí pro lidské jednání. Nepopírá ani význam politických, právních, náboženských a jiných institucí pro charakter ekonomiky v dané zemi. V tom případě by nekritizoval zaostalost německých poměrů jako příčinu pomalého vývoje ekonomiky směrem ke kapitalismu. Marx mnohokrát konstatuje, že vztah mezi idejemi (a dalšími složkami nadstavby) a materiálním jednáním je vzájemný. Ideje sice odrážejí stav společnosti, ale zároveň aktivně slouží při její přeměně. Ostatně celá Marxova politická a teoretická činnost by bez předpokladu o revolucionizujícím dopadu myšlenek postrádala smysl. A sám Marx koneckonců prohlašuje: "...avšak i teorie se stává materiální silou, jakmile se zmocní mas." (Marx, K. Spisy, sv. 1. Praha 1956, s. 408.)

Myslím, že z výše uvedeného vyplývá jasně, že Marx nezastával ekonomický determinismus, a že je tudíž i liché ho obviňovat z historicismu, který determinismus předpokládá. Rovněž i obviňování Marxe z jakéhosi, jak říká Popper a jak to po něm opakuje Binka, "prorokování", že dějiny (či vývoj ekonomie) vytvoří nutně a samy komunismus, je nepodložené. Marx jen říká, že kapitalistický produkční způsob vytváří objektivní podmínky pro změnu. A mimochodem není ani pravdou, že by jediným prostředkem této změny měla být násilná revoluce. I Marx (nejen Engels) mluví v roce 1874 o možnosti postupného přechodu k socialismu v některých zemích.

Rád bych na tomto místě napsal také něco o dialektické metodě, jejíž "deskripce" panem Binkou byla poměrně úsměvná, nicméně není to možné vzhledem k rozsahu této stati. Se závěry pana Binky, které se týkají Marxe, téměř výhradně nesouhlasím, myslím si však, že je dobře, že debatu ohledně Marxova myšlenkového odkazu otevřel. Marxismus má-li zůstat marxismem, musí neustále kriticky promýšlet svá východiska i metody, bude marxismem je potud, pokud bude ochoten dávat přednost správnějšímu odrazu skutečnosti.