Začněme pěkně od začátku pražskou páteřní cyklotrasou A1. Co má probůh dělat důvěřivý cyklista, když ho žluté cedulky vyplivnou na Národní třídě a nekompromisně oznámí: ,,Tudy!'' Národní třída patří k těm nejzacpanějším ulicím v Praze. V jednom úzkém pruhu není šance kolonu stojících automobilů předjet ani zleva, ani zprava. Maličký chodník po straně přetéká chodci a nedává šanci po něm kolo ani vést. Pokud tam cyklista přijede kdykoliv v době dopravní špičky, což je v Praze ráno, v poledne a v podvečer, je polapen. Nelze než pomalu poskakovat s kolonou aut a doufat, že to brzo skončí. Neskončí.

Vyflusne vás to na křižovatce u Národního divadla, jako mě to tam vyfluslo včera. Měl jsem vcelku prostý požadavek odbočit z páteřní pražské cyklotrasy A1 na páteřní pražskou cyklotrasu A2, která se tam s ní křižuje. Všiml jsem si značky ,,Cyklisto, po přechodu vlevo'' a pomyslel si, že to se snadněji řekne než udělá. Mám vjet do těch lidí co čekají na kousku chodníku před přechodem a kam se s kolem už zaručeně nevejdu? Mám z kola slézt, zablokovat provoz a zeleného panáčka vyčkávat ve středu křižovatky? Nebo mám zavřít oči a v zoufalém sebevražedném aktu to hodit ,,po přechodu vlevo''?

Nejsem v tom sám. V křižovatce jsem dojel ještě jedno kolo, které pokračuje rovně. Šťastné to děvče. Já a jakýsi cyklista jedoucí za mnou jsme na tom hůř, musíme odbočit. Ukážu tedy rukou znamení o změně směru a vjedu do křižovatky, která nemá pro odbočování vlevo zvláštní světelný režim. Zvládnu nenechat se rozmašírovat za mnou jedoucí tramvají, ale dokud v křižovatce stojím na místě, kde bych stát měl, přes auta, které se se mnou míjí, nemám šanci vidět, jestli můžu jet nebo musím čekat. Vjedu dál na tramvajový pás na rozhled a vidím, že jet nemůžu, dávám přednost protijedoucím. Z protisměru se už řítí tramvaj. Nejdřív zastaví a čeká a já si hledím už odtud odjet, ale nedaří se. Řidiči tramvaje dojde trpělivost, že mu tam zavazím a začne na mne řinčet. Pokyn je zřejmý: ,,Cyklisto, sublimuj!'' Klidím se stranou a tak zablokuju protijedoucí auto, které mne nakonec míjí vpravo. Křižovatku ovládl chaos. O cyklistovi za mnou už nemám tušení. Doufám, že se drží.

Páteřní cyklotrasu A2 jsem v tom místě samozřejmě nenašel, ačkoliv někudy tudy by měla podle map vést. Buď přímo po silnici po nábřeží, tedy stejná situace jako v ulici Národní, nebo po chodníku přeplněném chodci. Páteřní cyklotrasa č.2 se materializuje až o hodný kousek dál v podobě kočičích hlav na náplavce. ,,Cyklisto, jestli nemáš celoodpružené horské kolo, tak se jdi bodnout.''

Páni radní, takhle by to nešlo. Jak si myslíte, že bude cizinec rozumět vašemu česky psanému pokynu ,,Cyklisto, po přechodu vlevo'' když mu nerozumíme ani my Češi, a všichni tři, co jsme tam v ten moment byli, jsme se rozhodli jej raději ignorovat? To se zas čeká, až tam někdo zemře? Příčina dopravní nehody do policejního protokolu: ,,Cyklista se rozhodl použít páteřní pražskou cyklotrasu.''

Dovolme si krátký exkurz do pražské cyklistické historie: Na křižovatce na nábřeží Kapitána Jaroše byl přidán speciální světelný režim pro odbočování vlevo až poté, co na ní auto loni zabilo Jana Bouchala, známého propagátora cyklistiky v Praze, který na nebezpečí té konkrétní křižovatky léta upozorňoval. V Krči byl nainstalován semafor a přejezd pro cyklisty až poté, co tam auta zabila cyklistu a zmrzačila pár chodců, protože jiná významná pražská cyklotrasa Újezd-- Braník se tam té doby křížila s šestiproudou Vídeňskou s pokynem: ,,Cyklisto, pěší, rozběhni se a běž co ti nohy stačí!''

Dovolím si předpovědět, že úpravy křižovatky u Národního divadla a přeložení cyklotrasy A1 z Národní do přilehlých ulic se dočkáme už brzy, neboť k zabití cyklisty tam zajisté dojde v nejbližší budoucnosti. Za současného všemi kritizovaného a přesto chronického stavu, si nedovedu představit, jak by tomu mohlo být jinak.

Je to nevyhnutelné, je to morbidní a je to nutné. Když Bůh dá, stihne se to ještě letos...

Poznámky, odkazy:

Spojku mezi trasami A1 a A2 alternativní k popisované trase smrti propagované Magistrátem lze nalézt v neoficiální pražské cyklomapě ZDE

HoryDoly.cz o masakrech na Vídeňské ZDE.

Smrt Jana Bouchala -- výběr z médií ZDE.

Pozn. JČ: Při čtení těch několika pár ubohých výstřižků ZDEo smrti mladého muže, který v Praze těžce prosazoval to, co je jinde v Evropě samozřejmostí, mě napadá toto: Jak to, že žádného pražského novináře nenapadlo, aby vyšetřil, kdo Jana Bouchala zabil a za jakých okolností a zda to nebyl náhodou trestný čin? Pochybuji, že kdyby jel pachatel předepsanou rychlostí, byl by cyklista usmrcen. Proč to nikoho nezajímá ani dneska?