Jde totiž o to, že se ve skutečnosti nacházíme před principiálním zvratem v globálním strategickém soupeření mezi USA a Ruskem.

Jsme pořád ještě všichni odchovanci studené války. Přinejmenším v tom smyslu, že jsme si zvykli tezi o jaderné konfrontaci považovat za nespornou. Nejsme schopni jen tak jednoduše a beztrestně zničit americké jaderné rakety, ale ani Američané nemohou zničit naše. Mohou je kdykoli odstartovat a vymazat naši zemi ze zemského povrchu, ale my na to můžeme okamžitě odpovědět tak, že se to nikomu nebude zdát nedostatečné. Totální zničení se stalo zlým snem naší civilizace, a zbavit jsme se ho mohli, až když SSSR (Rusko) a USA podepsaly celou řadu dohod, přímo i nepřímo zasahujících do osudů mezikontinentálních balistických raket s jaderným hlavicemi. Ale dosud si termín 'jaderné zadržování' uchovává svůj odstrašující význam. Zatím nás ještě nikdo nemůže napadnout, aniž by riskoval, že sám shoří v jaderném plameni. Až do poslední doby neexistovala ani principiální možnost myslet si něco jiného.

Nyní, po modernizaci dávno známého útočného prostředku -- střel s plochou dráhou letu -- taková možnost existuje. Jejich první exempláře byly nedokonalé a hlavně měly krátký dolet, maximálně 1500 km. To byl z hlediska konfrontace s ohromným Ruskem nedostatek klíčový. Nové pokolení amerických KR -- rakety Tomahawk -- má principiálně jinou úroveň: mohou manévrovat, jsou téměř neviditelné a nezasažitelné, vysokorychlostní a velmi přesné. A doletí tři a půl tisíce kilometrů od místa startu.

Z vojenského hlediska to znamená, že tomahawky, tajně a nečekaně vypuštěné z ponorek v oblasti Karského moře, mohou bez potíží zničit ruské balistické rakety například v okolí Irkutska. A tato skutečnost zároveň s budováním amerického systému protiraketové obrany, o níž budeme hovořit podrobněji dále, zcela mění obraz možné vojenské konfrontace mezi Ruskem a USA.

Záštita -- protiraketová obrana

A jak se s tím souvisí ten americký systém PRO? Musíme začít zdaleka.

Špatně rozumím politice. Nevím a ani nechci vědět, chce-li americká politická elita zničit Rusko nebo je jejím hlavním cílem věčné přátelství mezi našimi národy. Řeč vojáka je jiná řeč. Nevěří lidem -- lidé mohou svá přesvědčení měnit -- věří realitě. Pro vojenského analytika je důležité jen to, zda ta či ona země může ozbrojeným silám jeho vlasti způsobit nenahraditelné škody. A voják se musí připravovat k válce od okamžiku, jakmile je na tuto otázku odpověď 'ano'. Nebezpečná je sama možnost takového úderu a nezáleží na tom, chystá-li se ona země takovou možnost využít či ne. Můžeme to nazvat principem 'čechovské pušky' -- vojáci se domnívají, že dříve nebo později se z ní bude střílet.

To si myslíme o Spojených státech, ale není vyloučeno, že si totéž myslí Spojené státy o nás. Právě podle této logiky se tam nemohou smířit s tím, že i po katastrofě devadesátých let je Rusko jedinou zemí na světě, která je schopna zničit USA, přitom ne pomaleji než za půl hodiny. Sotva si mohou myslet vážně, že se ze zmíněné pušky bude střílet úmyslně -- to by bylo pro planetu příliš sebevražedné. Ale když je to Rusko tak nepředvídatelné... A vždyť žádný systém PRO není ani teď ani v daleké budoucnosti schopen zadržet salvu 650 ruských balistických raket s dvěma tisíci hlavicemi.

Z toho tedy podle vojenské logiky vyplývá, že je třeba mít zbraň, která je schopna ruský jaderný potenciál zničit. Pro jistotu. A beztrestně. Tak, aby ruská 'puška' navždy zmizela ze světové scény, a zároveň s ní i ruský stát. A taková zbraň, jak jsme viděli, existuje -- rakety s dlouhým doletem. Ale přece jen by si vojenští činitelé nemuseli být tak jisti; co když ani všechny americké rakety s plochou dráhou letu nezničí všechny ruské základny? I kdyby odstartovala jen desetina ruského jaderného potenciálu -- dvě stě jaderných hlavic -- a zničila americká města, došlo by k apokalypse planetárního rozsahu.

A právě pro tento případ se buduje systém PRO. Zachytit dvě stě hlavic je úkol dnes zcela řešitelný. A což je důležité, vypadá jako zcela obranný. Dá se jednoduše vydávat za záštitu před zešílevšími teroristy nebo 'zločineckými zeměmi'. Ovšem ve skutečnosti je systém PRO neoddělitelnou součástí jiného systému, mnohem důležitějšího, z něhož vyplývá, že americké vojenské kruhy nevylučují realizaci preventivního úderu proti Rusku. Včetně, jak dokážeme v dalším, s použitím jaderných zbraní.

Vše je připraveno

Takový rozsáhlejší systém už funguje. Posuďte sami. Na počátku devadesátých let byla v USA vypracována a schválena koncepce Forward from the sea ('vpřed od moře') . Byla věnována novým principům činnosti pozemních ozbrojených sil v lokálních válkách s podporou a zajištěním vojenských námořních sil. Podle této koncepce spolupracují skupiny ozbrojených sil v tzv. jediném informačním prostředí, později přetvořené v soustavu Network Centric Warfare (NCW). NCW zajišťuje velitelskému stanovišti na válečném poli informace o situaci, stavu sil, rozdělení cílů a řízení palby. Prověřovala se v roce 1998 za konfliktu v Jugoslávii a v roce 2005 v Iráku; poslední manévry s NCW uskutečnily ozbrojené síly USA v Perském zálivu v dubnu t. r. V rámci koncepce Forward from the sea byly do vojenských námořních sil USA zařazeny tyto zbrojní systémy a válečné lodi:

1. Modernizovaná varianta rakety Tomahawk, o níž už byla řeč.

2. Čtyři raketonosné ponorky typu Ohio (určené k operacím v nehlubokých mořích arktické oblasti s čísly SSN 726-729), každá se 154 raketami s plochou dráhou letu na palubě.

3. Čtyři jaderné ponorky typu Virginia (také určené k operacím v nehlubokých mořích arktické oblasti s čísly SSN 774-729). Celkem je už na amerických ponorkách různorodého určení umístěno víc než tisíc startovacích zařízení pro rakety s plochou dráhou letu.

4. Osm torpédoborců série McCampbell DDG-85 (třída Arleigh Burke, podtřída Oscar Austin, čísla DDG 93-101). Jejich hlavní údernou zbraní jsou také rakety Tomahawk. Celkem je na torpédoborcích této třídy umístěno 4840 odpalovacích zařízení raket s plochou dráhou letu.

Není těžké spočítat, že je na námořních nosičích dnes nainstalováno víc než šest tisíc odpalovacích zařízení raket Tomahawk, v roce 2010 se má jejich počet zvýšit na sedm tisíc. To už dnes umožňuje napadnout všechny strategicky důležité cíle na území Ruské federace.

Ve věci ochrany vlastního území učinily USA neméně důležitá opatření i v budování systémů PRO. K dnešnímu dni byly založeny hned dva: tzv. zonální systém PRO a systém PRO oblasti balistických střel (TBMD -- Theater Ballistic Missile Defense). Zonální se nazývá Aegis 6.1 a zajišťuje obranu pozemních objektů, včetně základen a přístavů, seskupení pozemních sil a skupin lodí. Je schopen likvidovat balistické a operativně-taktické rakety v konečné fázi letu. Systém bude nejspíš umístěn při pobřeží USA.

Pro nás je však z řady příčin zajímavější druhý systém, nazvaný Navy Area TBMB. Ten sdružuje do jediného komplexu námořní pozorovací prostředky, pozemní kosmické radiolokační stanice s námořními a pobřežními protiraketovými komplexy. Patří sem plavidla série McCampbell, určené k dálkové (vně atmosféry) likvidaci balistických raket v počáteční a střední fázi letu, což znamená v době, kdy se rakety nejsou schopny antiraketě vyhnout.

Z toho vyplývá, že je třeba tento systém umístit v bezprostřední blízkosti našich hranic. A právě tady je vhodná příležitost vzpomenout si na radar, který chtějí Spojené státy umístit v Česku, a o němž se v Evropě nyní tak diskutuje. Jde o to, že právě tento radar patří do systému Navy Area TBMD. Jeho skutečným, a ne deklarovaným cílem je určovat parametry drah našich balistických raket v prvních sekundách po startu (a ne v prvních minutách při použití námořních nebo kosmických pozorovacích prostředků). Tak je mnohem jednodušší naše mezikontinentální balistické rakety sestřelit.

Jak to bude probíhat -- možný scénář

Zkusíme si nyní představit, jak by mohl útok proběhnout. Bude pochopitelně náhlý. Spojené státy proto tajně rozvinou:

1) tři až čtyři skupiny útočných torpédoborců (po pěti lodí ve skupině) v severním Atlantiku (v oblasti Norského a Severního moře)

2) dvě až tři takové skupiny v Tichém oceánu (v oblasti Beringova a Japonského moře)

3) tři až čtyři skupiny úderných atomových ponorek v Arktice (v oblasti Karského moře)

To je mimochodem jen nezbytné minimum Ve skutečnosti mohou Spojené státy rozvinout nikoli sedm, ale všech jedenáct podobných útočných jednotek, které mají USA k dispozici. Současně by v oblasti Barentsova a Baltického moře měla být rozvinuta skupina torpédoborců série McCampbell.

Při tom je třeba si všimnout dvou technických, ale ve skutečnosti principiálních momentů. Za prvé střelba raketami s plochou dráhou letu bude naplánována tak, aby rakety, odstartované v různých vzdálenostech od cíle, dopadly pokud možno současně (s rozptylem menším než deset minut). Jen zničením všech cílů najednou je možné potlačit organizovaný odpor se zárukou -- nesmí se dát protivníkovi možnost vůbec se vzpamatovat. Za druhé to znamená, že v takových podmínkách uletí největší dráhu rakety vypuštěné z ponorek, rozmístěných v Karském moři. Ty tedy budou vypuštěny jako první. Jejich cíle se nacházejí ve střední a východní Sibiři (kde je dislokována jedna ze tří armád raketových vojsk strategického určení -- RVSN). Předpokládá se, že by tyto rakety nedolétly ke svému cíli dřív než za 2,5-3 hodiny.

Cílem prvního úderu budou šachtová a mobilní odpalovací zařízení ruských balistických mezikontinentálních raket (MBR). jakož i ponorky nesoucí balistické rakety a strategická letecká uskupení. Kromě toho budou zničena řídící místa ozbrojených sil spolu s nevyšším vedením země, které se tam bude nacházet, systém PVO (protivzdušné obrany státu), letiště, přístavy a lodní základny a spojovací systémy. Přitom dobře chráněná místa -- řídící centra a šachtová odpalovací zařízení -- budou zničena raketami s jadernými hlavicemi.

V případě úspěšného prvního úderu zůstane Ruská federace prakticky bezbranná. Druhý úder by byl proveden pomocí letadel startujících z letadlových lodí, které jsou součástí téhož uskupení, a strategického letectva USA. S největší pravděpodobností budou jejich cíli seskupení pozemních sil a významné objekty válečně-průmyslového komplexu. Potom už nebude moci organizovat odpor nikdo a ani nebude čím.

Jak odrazit agresi

Ruské vedení je jistě velmi dobře seznámeno s podobnými scénáři. Jak by se jinak daly vysvětlit naše aktivní protesty proti rozšiřování amerického systému protiraketové obrany? Jediné, co nevíme, je, jak se naše země připravuje na obranu proti takovým hrozbám. Leccos ovšem už můžeme předpokládat. Vždyť vlastně úspěch v odvrácení agrese záleží na možnosti detekce odpálení raket s plochou dráhou letu v oblasti Karského moře. A z otevřených zdrojů je známo, že práce na vytvoření jednotného státního systému zjišťování situace na mořské hladině a pod ní byly zahájeny výnosem ruského prezidenta už roku 2001. Předpokládáme, že pokračují úspěšně.

Bude-li detekováno vypuštění raket, prezident a vláda budou postaveni před otázku samé existence ruské státnosti, a budou mít aspoň 2,5 hodiny, než budou zničena naše zařízení. A naše následující akce jsou nejen lehce představitelné, ale zcela nevyhnutelné:

1. V prvních patnácti až dvaceti minutách po napadení zničit prvky soustavy PRO USA, rozmístěné v Evropě, salvami několika (nejvýše deseti) speciálně vybraných mezikontinentálních balistických (MBR) nebo operativně-taktických raket (OTR) s jadernými hlavicemi. Takové OTR jsou již dávno ve výzbroji ruské armády a mohou být kdykoli připraveny k použití; doba letu na české území je 10-15 minut. Je třeba použít jaderných hlavic, garantující úplné zničení. 2. Současně zničit prvky systému PRO USA, umístěné na torpédoborcích v Barentsově a Baltickém moři a také na pobřežních základnách USA v Polsku. To by se také provedlo salvami OBR nebo MBR, a kromě toho i raketami s plochou dráhou letu z pobřežních základen a atomových ponorek typu Antěj. K Severnímu loďstvu patří v současné době pět ponorek typu Antěj; každá z nich nese 24 raket typu Granit. Orientační doba letu rakety Granit je 20 minut.

3. Současně s tím zničit kosmická zařízení, zabezpečující protivníkovo spojení, navigaci, rozvědku a identifikaci cílů. Prostředky pro takovou činnost mají k dispozici jednotky kosmických vojsk Ruské federace.

4. Okamžitě po úspěšné realizaci prvních tří bodů zahájit rozhovory s vládou USA, poukázat na odhalení počátku agrese a zničení prakticky celého systému PRO. Požadovat autolikvidaci vypuštěných raket s plochou dráhou letu. Před hrozbou odvetného úderu celým komplexem ruských strategických jaderných nemohou USA takový návrh odmítnout. Odmítnutí by samozřejmě znamenalo začátek všeobecné 'jaderné zimy' a konec současné civilizace.

P. S.

Důvodem mého výkladu není snaha o to, aby se tento scénář splnil; právě naopak -- aby se nenaplnil nikdy.

Myslíme si, že by mohl být tento scénář argumentem pro zahájení jednání o omezení strategických zbraní, v první řadě amerických. Včetně raket dalekého doletu.

A v každém případě by lidé měli vědět, proč USA budují radar v České republice.

Z ruského vydání listu www.izvestia.ru přeložil Miroslav Koláč . Článek byl v rámci syndikace převzat se souhlasem redakce z české verze magazínu Rusko v globální politice