30. 8. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
30. 8. 2007

Proč mám dotovat neschopné bankéře ze svých peněz?

Rád bych polemizoval s názorem pana Převrátila na neviditelnou ruku trhu, potažmo prezentaci zmíněného ekonoma v ČT: jistě jste také studoval ekonomii a tušíte, co znamená termín "morální hazard".

Pokud je člověk/firma zajištěna proti určitému riziku, obvykle více v takové oblasti riskuje.

Tedy, pojistím-li se proti úrazu při horolezectví, jistě budu mít menší obavu došlápnout až na kraj skály (či svých možností) (to tedy nevíme, zda je to zrovna dobrý příklad, jestli finanční zajištění může kompenzovat ztrátu zdraví, pozn. red.).

Obdobně riskují banky, které při jistotě, že se jim nic nestane, vlastně nic neriskují. Proč by tedy nehnaly své obchody do extrému (půjčky lidem neschopným splácet), když to nakonec zatáhne daňový poplatník nebo centrální banka?

Ačkoliv tedy nejsem příznivcem extrémního liberalismu, nevidím důvod, proč by kdokoliv měl pomáhat soukromým subjektům v honbě za ziskem, z mých peněz, píše Martin Pegner.

Ale i pokud by nešlo o moje daně, odeslané příspěvkem do EU a potažmo vrhnuté na sanaci "sub-prime problému"., nestojím o podporu neschopných a riskujících manažerů konkurenční soukromé banky/fondu, když vedle existují jiné schopnější banky, které riziko diversifikovaly, zvážily a dopady ztrát pro ně nejsou nikterak likvidační.

Podpora neschopných a dehonestace výkonu schopných není dle mne strategickou politikou. Vede pouze k nižší efektivitě. Koneckonců, že bych si šel půjčit na nějakou superluxusní dovolenou, kterou bych asi neměl z čeho zaplatit, pokud mám vysokou pravděpodobnost, že ji za mne uhradí pan Převrátil? Přece byste nenechal působit zlou ruku trhu, aby mi zničila život - když vidím v každém druhém časopise ty luxusní jachty našich miliardářů, jistě si mohu bez rizika dovolit něco obdobného...

PS: vystoupení v ČT jsem neviděl a nehodnotím prezentaci pana "osla" ekonoma, ale pana Převrátila.

Pozn. JČ: Bohužel, musím s příspěvkem pana Pegnera nesouhlasit. Nezdá se mi, že by FED byla socialistickou institucí, spíše naopak. Pokud se rozhodla, jistě kontroverzně, globální bankovní systém sanovat obrovskými finančními injekcemi, neudělala to jistě z lidumilství, ale proto, že rozklad celosvětového bankovního a finančního systému a globální hospodářská krize by nebyla nijak příjemná pro nikoho z nás. Udělali to z nutnosti.

Souhlasím však s názorem pana Uweho Ladwiga, že tito neschopní manažeři by měli být v těch bankách potrestáni - odstaveni. Proč by měli být odměňováni za svou neschopnost i za to, že ohrozili světový bankovní systém?

K tomu dodává Martin Pegner:

1) příklad s riskováním by se jistě dal implementovat do mnoha oblastí lidského či firemního života, ale souhlasím s vámi, že u zdraví se člověk chová ještě poněkud odlišněji...

2) FED nepovažuji za socialistickou instituci (otázka zda ECB ano?), naopak jde o snad jedinou centrální banku výrazně ovlivňovanou privátními bankéři (viz statut FEDu) - tedy opak oné idealizované nezávislosti na vládě i na soukromém sektoru ve prospěch jakéhosi veřejného blaha (common good).

Nebudu hodnotit, která sesta je lepší. Fakta o obou cestách jsou známa - můžeme např. srovnávat kurs dolar/euro za několik posledních let. Chvíli vede jeden a chvíli druhý, dlouhodobá statistika to však stále není.

3) o vhodnosti zásahu na trzích můžeme diskutovat, ale na základě faktů. Možná, že byl vhodný, možná nikoliv - neumím rozhodnout bez modelu dopadů. Také souhlasím s potrestáním manažerů (jenže jak je vybrat, že ano - bude to jen CEO, nebo i střední a nižší management?), ale též akcionářů, kteří manažery vybrali a nekontrolovali. Myslím, že pokud by prošli rychlým bankrotem, tak aby se minimalizoval dopad na zákazníky, jistě by to také pročistilo vody. Ale jak říkám, nemám asi dostatek informací k rozhodnutí, spíše jsem byl rozhodnut odmítnout podporu morálního hazardu a útok na jednu ze základních ekonomických teorií. Mohu s ní nesouhlasit, ale nazývat ekonoma oslem a navrhovat omezení přístupu do televize opačným názorům než mám já, považuji za špatnou cestu.

                 
Obsah vydání       30. 8. 2007
30. 8. 2007 RRTV: ČT smí přesvědčovat ve svých pořadech děti o prospěšnosti americké základny
30. 8. 2007 Čím více lidí bude žít stejným způsobem života, tím snazší bude uspokojit jejich iluze Jan  Paul
30. 8. 2007 Ženy v ČR nemají čas zabývat se svými problémy Klára  Doušová, Adéla  Purschová
30. 8. 2007 Kontroverze ohledně role pro manželku zdržela Havlův návrat na jeviště
30. 8. 2007 Nemají ředitelé firem stud?
30. 8. 2007 Navrátilová na Hrad? Milan  Daniel
30. 8. 2007 Tak trochu pro pamětníky Petr  Štengl
30. 8. 2007 Rusko: jak přejít z míru do války
30. 8. 2007 Řada rodin se může dostat do problémů se splácením hypoték Radko  Martínek
30. 8. 2007 Proč mám dotovat neschopné bankéře ze svých peněz?
30. 8. 2007 O církvi - úvod k diskusi na Sedlecku 2007 Stanislav  Heczko
30. 8. 2007 Projekt "tak trochu jiné reality show" Odhalení nominován na další mezinárodní cenu
29. 8. 2007 Vymění Paroubek Ovčáčka za putovního mazlíka Dimuna? Štěpán  Kotrba
31. 8. 2007 Oficiální lži o maximálním výkonu radaru Tereza  Tušarová
29. 8. 2007 Bushova vláda věděla, co se stane v Iráku
29. 8. 2007 Střetnutí letadla s paprskem brdského radaru ne bez následků Tereza  Tušarová
28. 8. 2007 Prémie makléřů dosahují rekordních hodnot
29. 8. 2007 Akce Praha Bohumil  Kartous
29. 8. 2007 Byl jsem šest let závislý na počítačových hrách
29. 8. 2007 Co Američané poručí, my prostě udělat musíme Jaroslav  Klíma
29. 8. 2007 Založme web, na němž by se o radaru hlasovalo
28. 8. 2007 Starý Peking Lukáš  Zádrapa
28. 8. 2007 Výměna padesátníků za třicetikorunu aneb fikce, vize nebo napřesrok smutná realita Oldřich  Průša