Anebo bude svět efektivně zburcován Al Gorem? Předem si připomeňme, co mnozí z nás až příliš zblízka poznali na vlastní kůži i v České republice: že v posledních několika letech nápadně přibývá povětrnostně navozených katastrof; ať už jde o předem nečekané záplavy (naposled zvlášť zhoubně roku 2002, ale už i letos na některých místech) nebo stále častější vichry (dosahující síly orkánu), anebo extrémní vedra (třeba ještě dřív, než nastává kalendářové léto; desetitisíce lidí těm vedrům padá za oběť i v průmyslově rozvinutých zemích; 35 tisíc lidí v Evropě jen během letních veder roku 2003)... Množí se předpovědi, že v 21. století mohou hladiny moří stoupnout minimálně o 30 cm. Bezpečně je zjištěno, že ledovcová pokrývka hor -- ať jde o Alpy, povrch Grónska, anebo Himaláje, ne-li o legendární Kilimandžaro -- se v průběhu posledního sta let zneklidňujícím způsobem zmenšuje. Poměrně čerstvá je informace, že se začala pronikavě zmenšovat ledová pokrývka severního pólu; vznikl oprávněný strach, že by mohli lední medvědi ztratit pevný led pod nohama. Zdá se, že je mimo zorné pole ve střední Evropě, jak stále dramatičtěji doléhá na subsaharskou Afriku v posledních letech sucho a naprostý nedostatek pitné vody. Zdá se být naprosto mimo aktuální pořad pro Středoevropana, že letos bylo na počátku monzunových dešťů zaplaveno 40 % Bangladéše, s miliony postižených lidí, kteří ztratili nejednou nejen dům nad hlavou... Má se člověk jen cítit dobře v pohodě, když zatím zůstává mimo krajní nebezpečí? Anebo pro to něco dělat, když hrozí nesnáze? Kupodivu ne zrovna na všech stranách se setkal s vlídným přijetím tzv. Kjótský protokol, ostatně poměrně krotký. Bohužel největší znečišťovatelé ovzduší se nezavázali k respektování jeho regulí: v současnosti jak USA, tak i Čína, každý z obou uvedených států letos se podílejí po 25 % celosvětově vykazovaného znečištění ovzduší. Asi by se nemělo přehlížet, že i Lomborg jako kritik stávajících většinových doporučení k omezování skleníkových plynů atd., je si jistý tím, že ke globálnímu oteplování dochází. Ve své knížce o "Skeptickém environmentalistovi" (z roku 2001) nabízel ovšem ekonomicky zcela odlišnou cestu od většiny stávajících doporučení. Nedávno vydal další publikaci, jejíž titul lze volně přeložit jako "Zchlaďme to! Průvodce skeptického environmentalisty po globálním oteplování". V tomto pojednání se opět zmiňuje o tom, že programy typu Kjótský protokol apod. jsou pouze mrháním peněz. Lomborg připomíná, že ročně mnohem víc lidí zbytečně umírá následky zimy (až 7x víc). Je si jist tím, že samo počasí znamená méně než to, jak na ně reagují lidé. Ne že by bylo globální oteplování triviálním problémem. Myslí si ovšem, že stačí, aby více lidí mělo možnost v létě uplatnit chlazení ("air condition"). Dokonce podezírá politiky, že jim Kjótský protokol umožňuje holedbat se sliby, které sami nebudou muset plnit. Že by se měli více starat o problémy, které jsou bezprostředněji naléhavé, jakými je boj s malárií, AIDS, nedostatečnou výživou a s kontaminovanou vodou. A pokud jde o ohrožená pobřeží, nezbývá než zbrzdit jejich další rozvoj a nešilhat po jen mírném zbrzdění rostoucích negativ našeho klimatu, jejichž efekt by se dostavil až po řadě desetiletí. Ve městech by mělo být více zeleně, vhodně natřené střechy i vozovky ulic, aby města nepůsobila jen jako rozžhavené skály. Kritikové Lomborgových řešení především říkají, že nelze ponechat řešení hrozivých rizik spojených s měnícím se klimatem na příštích generacích. Možnými dalšími diskusemi samozřejmě nemizí riziko, že hladina moří stoupne mnohem víc, než se zatím očekává, a že tání ledovců nezvratně ovlivní režim života nejen v přímořských oblastech.

Běžné publikum samozřejmě nebude pátrat po tom, co je globální teplota, z jakých podkladů je vytvořena její hodnota, a jaká je míra spolehlivosti takových dat. Při vzájemné provázanosti rozmanitých podkladů je i v 21. -- informačním -- století problémem, co všechno a jakým podílem působí na stávající viditelné změny klimatu. Při jinak obdobných parametrech je metan nesrovnatelně škodlivější než tradičně uváděné CO2. Podle některých údajů poměrný výskyt metanu v atmosféře kolísá a v poslední době se dokonce při těch každoročních výkyvech zdá, že zatím -- aspoň u metanu -- je v posledních několika letech viditelná celková tendence k jeho poklesu. Problém je také s tím, že metan je produkován nejen trávicím traktem živočichů (sloužících lidem k jejich potravě!), ale přímo rovněž rostlinami (takže -- paradoxně -- by mohla záměrná výsadba zeleně být kontraproduktivní). Jde celkem o 600 milionů tun metanu v atmosféře ročně. Zatím nelze na tomto místě rozvádět, do jaké míry může být účinným dílčím řešením stávajících klimatických poměrů širší zřizování takových generátorů energie, které jsou zatím vnímány jako "pro ovzduší a ekologicky šetrné".

Dost vzruchu už několikrát v ČR vzniklo proto, že se prezident V. Klaus opakovaně vyjádřil s patrným despektem ke klimatickým otázkám. Mělo to i "pí ár" odezvu (jak už jsme začali říkat problematice styků s veřejností, "public relations", "P. R."). Václav Klaus vzbudil rozruch mj. tím, že se mohlo díky médiím -- anebo spíše jejich vinou -- zdát, že byl počátkem března 2007 (6. 3.) vyzván Sněmovnou reprezentantů USA adresně jako světově významný odborník v otázkách klimatu, aby zodpověděl pět otázek na toto téma. (Čtenáři BL vědí, že jsem o tom 2. 4. 2007 pro BL psal podrobněji.) --- Při příležitosti letošního nového zasedání VS OSN se sešla v New Yorku řada hlav států, s možností vyjádřit se na plenárním zasedání. Prezident Klaus předem prozradil, že se vyjádří k problematice globálního klimatu. Některá média -- i zahraniční -- to předem transformovala do podoby, že byl opětovaně v USA vyzván "k duelu" s bývalým viceprezidentem USA (a následně také neúspěšným kandidátem na prezidenta proti G. W. Bushovi) Al Gorem na téma globálního oteplování. Možná že bylo zatím řečeno dost, aby čtenář těchto řádků mohl zvážit, jakou pozici V. Klaus v této problematice zaujímá; a že zřejmě -- bez konkrétních návrhů na opatření -- pouze navrhuje, aby se diskutovalo jakoby z obou stran --- přičemž je viditelně (a paušálně) skeptický vůči samotnému procesu globálního oteplování.

Václav Klaus, média, klimatické změny a jejich prezentace