Ekvivalent 44 tun TNT

Úsilí o obnovení velmocenského postavení Ruska se projevuje i zkouškami nejmodernějších zbraní. Jednou z nich je i pozoruhodná letecká puma otestovaná ve večerních hodinách 11. září 2007. Veřejnost se dozvěděla podrobnosti následujícího dne, kdy o nové zbrani promluvil zástupce náčelníka ruského generálního štábu generál Alexandr Rukšin. Uvedl, že puma je více než čtyřikrát silnější než známá americká zbraň MOAB, jejíž ekvivalent dosahuje téměř 11 tun trinitrotoluenu. Zkratka MOAB oficiálně znamená Massive Ordnance Air Blast, ovšem populárně se vykládá jako Mother Of All Bombs. Rusové proto svou novou zbraň pokřtili „Papa vsěch bomb“ (Otec všech bomb).

Jestliže ničivá síla nové ruské bomby, podle některých zdrojů označené kódem GPX 1109, převyšuje MOAB čtyřikrát, znamená to ekvivalent zhruba 44 tun TNT. „Otec“ je tedy nejvýkonnější nejadernou zbraní historie; snad stojí za zmínku, že nejslabší nukleární nálož na světě (hlavice kompletu Davy Crockett) měla účinek přibližně 10 tun TNT. Hmotnost výbušné náplně ruské bomby se pohybuje okolo 7100 kg a obrovského ničivého efektu se dosáhlo díky tomu, že nová puma patří mezi tzv. palivo-vzdušné zbraně (Fuel-Air Explosives). Ruská oficiální terminologie je nazývá „objomno-dětonirujuščije bomby“ („objemově vybuchující pumy“). Jsou známy i jako aerosolové či termobarické zbraně a existuje rovněž populární označení „vakuové pumy“, jak byla ostatně prezentována právě i nová ruská zbraň.

Lze říci, že všechny uvedené pojmy z různých hledisek popisují princip a účinky těchto zbraní. Jejich náplň netvoří klasická trhavina, nýbrž tekutá látka, která se po otevření obalu pumy rozptýlí a spolu s okolním vzduchem vytvoří velký oblak vysoce výbušné aerosolové směsi. Po několika sekundách se směs zapálí a s obrovskou ničivou silou exploduje. Nejprve působí vysokou teplotou a tlakovou vlnou. Po spálení vzdušného kyslíku se na místě původního oblaku utvoří silný podtlak, což ještě vyvolá „nasávající“ zpětnou vlnu.

„Sekačka sedmikrásek“

Označení „palivo-vzdušné zbraně“ odkazuje na fakt, že jako ona kapalná výbušná náplň se často užívají uhlovodíky nebo některé jejich deriváty (např. propylen-oxid). V současné době už však existují i zvlášť pro tento účel vyvinuté tekuté trhaviny. Lze doplnit, že kromě kapalných náplní se uplatňují také výbušniny kašovité (tzv. slurry explosives) nebo práškové (tzv. reactive surround), např. nitrocelulóza a hliník. Uvádí se, že účinnost některých takových pum může za optimálních podmínek odpovídat pumám s až desetinásobným množstvím TNT. Nová ruská bomba prý využívá zcela novou výbušninu, jež byla vyvinuta a vyrobena pomocí nanotechnologie. Ověřit tuto informaci však nelze. Vzhledem k tomu, že kontejner svým tvarem, publikovaným pouze v ruské televizi, silně připomíná vyřazený tlakový parní výměník s navařenými ocasními plochami, zůstává otázkou, zda nešlo o technologickou demonstraci s nehotovým designem pumy.

Nebylo by to nic divného, neboť u těchto zbraní se jak v Británii, tak i v USA jedná nikoliv o sériovou, ale prakticky pouze o prototypovou či dílenskou výrobu.

Kořeny vývoje palivo-vzdušných zbraní sahají do druhé světové války, kdy Němci testovali bomby plněné kapalnými výbušninami či uhelným prachem. Po nich převzaly štafetu obě supervelmoci.

Britové svou první velkou pumu získali spojením dvou a posléze tří 4000lb pum „Cookie“. Množství variant ocasních nástavců britskoamerického konceptu z konce 2. sv. války a prvních poválečných let TallBoy-GrandSlam-Amazon-Samson ukazuje hledání optimálního aerodynamického tvaru a nutkavou potřebu vyvinout co největší pumy pro ničení jednotlivých speciálních, silně opevněných cílů. Nosiče těchto prvních obřích pum, napříkald Avro Lancaster B1 Special, musely projít speciálními úpravami a přesto váha jedné pumy Grand Slam byla na hranicích jejich nosnosti. Snad i proto byla použita pouze 41x. Schopnost improvizovat dodnes nechybí ani Američanům. Tak vznikla první série pum GBU-28 „Bunker-Buster“. Spojení naváděcí hlavice s elektronikou, ocasních ploch a ocelového kontejneru s výbušninou do podoby prvního prototypu byla otázka několika přebytečných hlavní z houfnic, zbytků součástí střel ve skladu, několika dnů aerodynamických výpočtů, třítýdenního vývoje a dílenské práce. U některých amerických kontejnerů lze pouze dle názvu či barevného pruhu na těle bomby poznat, jakou má náplň. Stejné obaly nesou kazety s minami, FAE náplň či jiný typ nálože.

První sériové, bojově použitelné „earth-quake“ bomby byly v vyvinuty v 60. letech, v souvislosti s válkou ve Vietnamu. Na straně USA to byla letecká bomba BLU-82/B Commando Vault, známá jako „Daisy Cutter“ („Sekačka sedmikrásek“). Jde o mohutný kontejner obsahující 5700 kg kašovitého gelu, který se shazuje z letounů C-130 Hercules. BLU-82/B byly s úspěchem použity ve Vietnamu k čištění přistávacích ploch pro vrtulníky a ničení uskupení nepřátelských sil. Jejich použití je známo i z operací Pouštní bouře a Trvalá svoboda. O mohutnosti účinku BLU-82/B svědčí také skutečnost, že pozorovatelé její výbuch nezřídka pokládali za nukleární. Efekt byl ale spíše psychologický. Bomb bylo vyrobeno pouze 225.

Sovětský svaz vyvinul celou rodinu zbraní s palivo-vzdušnými hlavicemi, ale většina z nich nepřekročila váhu 500 kg. Kromě leteckých bomb (ODAB-500PM, KAB-500Kr-OD, ODS-OD BLU) do ní patří také dělostřelecké granáty a rakety (RPO-A Šmel, TOS 1 Buratino, 9P140 Uragan, 9A52-2 Směrš, AS-11, AS-12), střely vzduch-země (Ch-58 a Ch-25MP), neřízené letecké rakety (S-8D, S-8DM, S-13D), protitankové střely (Šturm, Ataka, Kornet-E) a pancéřovky (termobarický projektil TBG-7 do RPG-7). Masivní psychologický efekt byl přeci jen účinnější v terénu, kde tento typ zbraně a tento typ útoku nikdo nečekal, než při rozsáhlých leteckých operacích s těžkými stroji. Pravděpodobně se dočkaly použití v konfliktu s Čínou v roce 1969 a uplatnily se proti afghánským mudžáhedínům. Pozornost si získaly v roce 1999 po nasazení v Dagestánu a Čečensku.

Psychologické účinky MOAB

Americká GBU-43/B MOAB však palivo-vzdušnou zbraní není, ačkoli je k nim některými médii občas řazena. Ve skutečnosti jde v podstatě o klasickou, i když opravdu velkou bombu. Její náplň tvoří tritonal, což je směs 80 % TNT a 20 % hliníkového prachu. Její účinek je o cca 18 % vyšší než u čistého TNT, což při hmotnosti náplně zhruba 8,5 tuny dává MOAB ničivou sílu odpovídající necelým 11 tunám čistého TNT. Na rozdíl od neřízené BLU-82/B má značnou výhodu vzhledem k družicovému navádění. Shazuje se z letounů C-130, ale do budoucna se počítá s rychlejšími C-17.

MOAB se dosud ve skutečném boji neuplatnila, ačkoli jedna byla v dubnu 2003 dopravena do Iráku. Bylo to ve dnech, kdy se síly USA a jejich spojenců blížily k Tikrítu, rodnému městu Saddáma Husajna a většiny lidí z jeho vlády. Město, od jehož obyvatel se očekával fanatický odpor, se k velkému překvapení prakticky bez výstřelu vzdalo. Tvrdí se, že k tomu přispěla i puma MOAB. Američané prý představitelům Tikrítu sdělili, že se nenechají zatáhnout do krvavých městských bojů a v případě odporu prostě celé město srovnají se zemí.

Poloměr absolutní destrukce, tedy vytvoření „měsíční krajiny“, má po explozi pumy MOAB být až 150 m. Ruská bomba má podle oficiálních zpráv tento poloměr dvojnásobný, což znamená čtyřikrát větší „vyhlazenou“ plochu, tj. asi 28 hektarů. Zbraň svým vzhledem a koncepcí připomíná mohutnou BLU-82/B. Vypouští se z pumovnice bombardéru Tu-160, k zemi se snáší na padáku a k explozi dochází ve výšce několika metrů nad zemí. Otázkou zůstává, zda má nějaký systém navádění.

Penetrátor proti Íránu?

Ruský test ovšem dlouho nezůstal bez odpovědí USA. Hned následujícího dne informoval americký generálporučík ve výslužbě Thomas McInerney o pokroku ve vývoji obří průrazné bomby proti podzemním cílům, označované jako MOP (Massive Ordnance Penetrator). Tato zbraň, známá rovněž jako DSHTW (Direct Strike Hard Target Weapon), je produktem Výzkumné laboratoře amerického letectva (Air Force Research Laboratory) a firmy Boeing. Jejími nosiči jsou bombardéry B-1B a B-2. Na cíl se navádí pomocí družicové navigace. Při celkové hmotnosti 13,6 tuny obsahuje zhruba 2,7 tuny výbušniny a teoreticky může prorazit až 60 m železobetonu, případně 40 m středně tvrdé skály.

Není bez zajímavosti, že Thomas McInerney je předsedou Výboru pro íránskou politiku (Iran Policy Committtee). A jeho sdělení nenechalo příliš prostoru pro pochybnosti o tom, proti komu je nová zbraň především určena. „Ahmadínežád nemá nic, co bychom nemohli prorazit,“ uvedl doslova McInerney. Stále více zdrojů usuzuje, že USA velmi vážně počítají se silovým řešením krize kolem íránského jaderného a raketového programu. A značná část íránských zařízení je umístěna v podzemních krytech, což by si vyžádalo použití penetračních zbraní.

Vývoj i nasazení obřích leteckých pum potvrzuje, že se jedná o zbraně, jejichž účinky jsou nejen ničivé, ale i psychologické. Dokáží soupeřit s jadernými zbraněmi, ovšem nemají jejich dlouhodobé škodlivé účinky. Po zkoušce „Otce všech bomb“ se také zdůrazňovalo, že nijak nezamořuje prostředí. USA se netají tím, že pumy MOAB a MOP jsou určeny pro „válku proti terorismu“, popř. pro operace proti „darebáckým režimům“. Podobně i generál Rukšin uvedl, že díky nové bombě může Rusko udeřit na mezinárodní teroristy kdekoli na světě. Zdá se, že supervelmoci získaly další prostředky pro prosazování svého globálního vlivu.

Kresby: Štěpán Kotrba

Foto: USAF, DTRA a archiv, wikipedia

Prameny: Global Security, FAS, Boeing, RAF, bismarck-class.dk/tirpitz/, naveodtechdiv.jeodnet.mil Australian Armourers Association, Designation Systems, USAF, Air Force Research Laboratory, Defense Threat Reduction Agency, Sidelobe, vectorsite.net, ww2aircraft.net, John Godwin : The Man-Made Earthquake, maic.jmu.edu/ordata, Human Right Watch, RIA, ITAR-TASS