15. 2. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
15. 2. 2008

Jana Bobošíková: Hlava státu zmůže mnohé, když se nebude bát hlasitě hájit hodnoty a principy civilizované společnosti, když bude připravena sloužit lidem a ne posluhovat mocnostem

Projev při druhé volbě prezidenta

Jana Bobošíková

Dobrý den dámy a pánové, ve Španělském sále nehovořím poprvé. Před třemi lety jsem zde na pozvání Českého svazu bojovníků za svobodu četla Přísahu buchenwaldského vězně. Bylo to začátkem dubna 2005. Stejně jako každý rok se tehdy vzpomínalo na ty, kterým nebylo souzeno žít jako lidé. Na ty, kterým divoké politické, společenské a válečné turbulence dvacátého století nedovolily prožívat běžné radosti i starosti každodenního života. Ta dubnová vzpomínka se vztahuje k Mezinárodnímu dni politických vězňů a dnes patří všem. Bez ohledu na to, zda zemřeli jako hrdinové v boji za svobodu své země nebo jako bezmocné oběti, odvlečené od svých blízkých a umučené v nelidských podmínkách. Svornost ve smrti tak činí tyto vzpomínkové akty důstojnými. Přesto nebylo lehké k ní po roce 1989 dospět. Hladina emocí ve společnosti, rozjitřené spoustou těžkých historických křivd, potřebovala čas, aby nechala promluvit rozum.

A já se Vás dámy a pánové ptám: Kolik let ještě budeme potřebovat, abychom dokázali nalézt svornost v životě? A tím vůbec nemyslím falešnou jednotu názorů a postojů. Naopak - čím pestřejší jsou, tím vytvářejí lepší podmínky pro společnou sílu a prosperitu. Svorností rozumím schopnost se domluvit na tom základním, co činí společnost společností lidskou. To je svoboda a z ní plynoucí odpovědnost, tolerance a ochota vyslechnout jiný názor, úcta jeden k druhému a ochrana slabých před případnou svévolí silných. Co nám brání dohodnout se na těchto hodnotách, respektovat je a tak si navzájem dopřát daru důstojnosti? Proč má být právě tento pamětihodný sál degradován na pouhé tržiště, kde se kupčí s lidským strachem? Nepatří sem spíš debaty a spory o myšlenky? Nepatří sem souboj kvalifikovaných argumentů těch, kterým dali občané důvěru, aby zastupovali jejich a nikoliv své vlastní zájmy?

Asi namítnete, že tento sál v polistopadové historii už zažil ledacos. Jenomže když jsme se v roce 1998 při volbě Václava Havla pohoršovali nad pískající první dámou, netušili jsme, čeho můžeme být svědky při prezidentské volbě deset let poté. Sprosté výhrůžky, vydírání, střelivo v dopisech....

Dámy a pánové, jsme na hranici. Nikoliv krok, ale pouhý krůček stačí a zřítíme se do propasti mafiánského režimu, kde nevládne skutečná demokratická volba, svoboda, tolerance ani úcta. Do režimu, kde není místo pro normálního slušného člověka. Do systému, který bude pod taktovkou zlovůle silných pošlapávat práva těch nejslabších.

Vydali jsme se špatnou cestou. Stejně rychle, jako mizí myšlenky a demokratické politické soupeření, nastupuje korupce a hrubá síla. Zájem mocných o osudy lidí této země se vytrácí. Před volbami si pak politické strany nechají udělat drahé průzkumy veřejného mínění. To aby věděly, co mají naslibovat a co vesměs nikdy nesplní. Jak si jinak vysvětlit, že tu dnes máme zákony, které vyhánějí nemocná batolata z léčeben? Platí dítě i jeho matka. A dohromady více jak tři tisíce za měsíc. Jsou rodiny a není jich málo, pro které je to náklad neúnosný. Věřím, že alespoň někoho z Vás to právě v této chvíli zajímá víc než špehování kolegů a fotky či videa z rádoby tajných schůzek.

Možná namítnete, že hlava státu s tím, vzhledem ke svým kompetencím, mnoho nezmůže. Proč tedy ten lítý boj? Není potom lhostejné, kdo tou hlavou bude? Ne není a Vy to víte.

Hlava státu zmůže mnohé, když se nebude bát hlasitě hájit hodnoty a principy civilizované společnosti. Když bude připravena sloužit lidem a ne posluhovat mocnostem. Pokud bude mít stále na paměti, že stát musí především chránit slabé. Že musí trestat viníky a ne jejich oběti. A že musí zajistit všem rovnost před zákonem, ať už se liší v barvě pleti nebo politické příslušnosti. A to v našem právním systému ještě zdaleka není samozřejmostí.

Ten, komu svěříte prezidentský úřad, má jedinečnou možnost snímat hloupé nálepky, které staví nebezpečné bariéry mezi lidmi i myšlenkami. Proč například mezi demokraticky smýšlejícími politiky vzniká hráz kvůli referendu? Proč mají být jeho zastánci automaticky označeni za populisty, když jde o demokratický nástroj jako každý jiný? Proč každý, kdo mluví o solidaritě, hned dostane na čelo razítko nebezpečného bolševika? Vždyť solidarita se slabými je jednou ze základních vlastností, která odlišuje lidskou společnost od džungle, kde platí "zabij nebo budeš zabit"!

Ten, kdo se bude dívat v příštích pěti letech na svět z výšky Pražského hradu, by měl vidět dál než ostatní. A udělat všechno pro to, aby každá lidská bytost mohla plně využít své schopnosti a nadání. Protože budoucnost nám chystá tvrdou výzvu. Obstojíme jen tehdy, když si začneme vážit kvalitního vzdělání. Nejen proto, že přináší konkrétní dovednosti. Kvalitní vzdělání otevírá mysl a tím i dveře do světa úspěšných. Do světa velkých ambicí, které se díky tvrdé práci proměňují v konkrétní hodnoty, sloužící celému lidstvu. Nikdy nerezignujme na velké cíle. S hrdostí a noblesou lva, kterého máme ve státním znaku, pojďme zápasit o místo na slunci v globální konkurenci. Potenciál občanů České republiky je obrovský a my máme šanci uspět. Jenom to nesmíme vzdát. Je to jediná cesta k zachování vlastní identity, jako hodnoty plynoucí ze zdravého sebevědomí a nikoliv jako stébla, kterého se marně chytá tonoucí.

Právě teď je před námi velká šance. Zanedlouho budeme předsedat Evropské Unii. A budoucí hlava státu by měla s veškerým úsilím přimět vládu i opozici, aby zanechaly planého hašteření, využily jedinečné možnosti udávat tón a nespokojily se s rolí pouhého údržbáře evropských procesů. Hlava státu prostě musí mít vizi a znát cíle pro budoucnost.

Vím, že bych toho chtěla příliš po jednom člověku. Hlava státu hodná svého titulu to ale může zvládnout. I když - jenom tehdy, pokud jí víc, než na osobním prospěchu bude záležet na osudu naší historicky těžce zkoušené země a lidí, kteří se tu narodili či usadili s nadějí, že tu najdou domov.

Dámy a pánové, nejsem jen kandidátka na prezidentku České republiky a europoslankyně. Jsem také dcera, manželka a matka. A moc dobře vím, že žádný domov se neobejde bez vzájemné úcty, pokory a již zmiňované svornosti a solidarity. Stvořit domov dokážou jen lidé, kteří vědí, že žádný strom neroste do nebe, a že i ti dnes nejsilnější se lehce mohou stát zítra těmi nejslabšími.

Vytvořme proto domov. Bez ohledu na různost názorů a postojů. Vytvořme domov hlavně těm, kteří jsou teď na prahu života. V nich je klíč k úspěchu. Bez nich nebude budoucnost ani naděje. Chraňme je. Pečujme o rodiny, ve kterých vyrůstají. Dopřejme jim ekonomicky důstojnou existenci a bezpečí. Jsou mnohem cennější než kariéry nás všech, kteří jsme dnes v tomto sále. A přesto jsme to právě my, komu reformní kroky vlády přihrály měsíčně navíc tisíce korun, zatímco dětem přikázaly platit za lékařskou péči a jejich matkám snížily mateřskou. Takhle se domov nestaví.

Naše země přitom v minulosti domovem byla. Jinak by pro ni lidé neumírali. Vraťme jí tu podobu. A lidem ochotu bránit ji i za cenu nejvyšší.

Na závěr mi dovolte poděkovat všem, kteří mi touto kandidaturou umožnili promluvit do volby hlavy státu. Státu, jehož osud mi nikdy nebyl, není a nikdy nebude lhostejný.

Děkuji Vám.

                 
Obsah vydání       15. 2. 2008
17. 2. 2008 Prezidentská volba a přímá demokracie Milan  Valach
16. 2. 2008 BBC: Český vůdčí politik zvítězil ve "zkažených" volbách
17. 2. 2008 Jana Bobošíková: Výsledek této volby se nám nemusí líbit, ale její způsob už nepřipomínal mafiánské tržiště Jana  Bobošíková
16. 2. 2008 Kdo koho zradil Milan  Daniel
17. 2. 2008 Hanba nám! Milan  Daniel
16. 2. 2008 Ministr Nečas má špatnou paměť Jan  Rovenský
16. 2. 2008 Pehe zveřejnil protestní nótu: vztahy Česka s USA se prý po zvolení Klause zhorší Štěpán  Kotrba
17. 2. 2008 Na Klausovo zvolení je možný ještě jiný pohled Jan  Čulík
17. 2. 2008 Lidi by spíš přestali kouřit, kdyby každoročně museli platit za oficiální povolení
15. 2. 2008 Václav Klaus: Jsme už úplně jinde, jen na to, co bylo předtím, nějak příliš rychle zapomínáme Václav  Klaus
15. 2. 2008 Jan Švejnar: Budu ctít Poslaneckou sněmovnu a Senát, byť to ústava nežádá Jan  Švejnar
16. 2. 2008 Další přeběhlíci... a prezident
15. 2. 2008 Prezidentem byl znovu zvolen Václav Klaus
15. 2. 2008 Opět neobjektivní ČT Bohumil  Kartous
15. 2. 2008 Jana Bobošíková: Hlava státu zmůže mnohé, když se nebude bát hlasitě hájit hodnoty a principy civilizované společnosti, když bude připravena sloužit lidem a ne posluhovat mocnostem Jana  Bobošíková
15. 2. 2008 Nepokrytá kampaň ve prospěch KSČM
15. 2. 2008 Co bych byl řekl na Hradě být předsedou KSČM Jaroslav  Čejka
15. 2. 2008 Nevysloveným jádrem diskuse je samotná povaha poslaneckého či senátorského mandátu Petr  Novotný
15. 2. 2008 Embargo je formou lži Jiří  Maštálka
15. 2. 2008 Čtyři otázky poslanci Maštálkovi Jan  Rovenský
16. 2. 2008 Stále neklidná Gruzie
14. 2. 2008 Řešení pro tajnou volbu: zaškrtnout, vyfotit, nehodit Štěpán  Kotrba
15. 2. 2008 Úmluva ILO o zákazu práce žen v podzemí Stanislav A. Hošek
15. 2. 2008 Nevydíratelný Bursík: Ani 70% občanů ho nepřesvědčí Vladislav  Černík
15. 2. 2008 O co vlastně jde Petr  Wagner
15. 2. 2008 Co mohou Srbové dělat s nezávislostí Kosova? Ivo  Šebestík
15. 2. 2008 Proč by měli Srbové vůbec něco dělat se samostatností Kosova?
15. 2. 2008 Strategie úspěchu Jan  Mertl
15. 2. 2008 Kdo se bojí Václava Klause ? Ivan  Veselý
15. 2. 2008 Proč se politiků Václav Moravec přímo nezeptá?
15. 2. 2008 Kterak nevyplácet příspěvky v nezaměstnanosti, aneb můžete jít do dolů Anna  Čurdová
15. 2. 2008 Peklo na zemi Sandra  Wain
15. 2. 2008 CERGE-EI je nepolitická organizace
15. 2. 2008 Skutečný motiv, proč se odkládá přijetí eura? Jan  Macháček
14. 2. 2008 Česká televize má "moderátorská esa"
14. 2. 2008 Ivánku, kamaráde ..... neblbni, kámo. Karel  Březný
13. 2. 2008 Co dělat a co nedělat Rudolf  Převrátil
14. 2. 2008 Volba prezidenta na ČT1 a ČT24 v pátek 15. února
15. 2. 2008 Demokracie ohrožena II.: Pod/vodná volba p/rezidenta Wenzel  Lischka
15. 2. 2008 Učebnice českých fyziků nejsou intelektuálním dobrodružstvím Boris  Cvek
15. 2. 2008 ŠK: Kritizovat materialismus exaktní vědy může jen blbec nebo pánbíčkář Boris  Cvek
14. 2. 2008 Metafyzika pana Tichánka Jiří  Štěpán
14. 2. 2008 Základní otázka, nejen filosofická Petr  Frish
14. 2. 2008 Metafyzické názory do fyziky nepatří Jiří  Šoler
14. 2. 2008 Errata, zneuznaní géniové a vynálezci dutoprostoru Štěpán  Kotrba
15. 2. 2008 Stanovisko CEVRO Institutu k osobě Martina Bacíka
14. 2. 2008 Britský soudce: Pouze vlastnit teroristickou literaturu není trestný čin
15. 2. 2008 Jiřina Jirásková pokřtí Lucii Bílou v roli malé černé gorily
14. 2. 2008 Je to normální, být jiný, neboli Obvyklý čas pro depresi se střídá s věkem šťastného života Uwe  Ladwig
14. 2. 2008 Interspar musí zaplatit pokutu půl milionu korun za porušování zákona
11. 2. 2008 Britské listy ukazují, že tudy cesta nevede
30. 11. 2007 Jací jsme
12. 2. 2008 Hospodaření OSBL za leden 2008

Klaus versus Švejnar - prezidentské volby 2008 RSS 2.0      Historie >
17. 2. 2008 Volba Klause objektivem fotoaparátu - jak se kdo tvářil při druhé volbě Štěpán  Kotrba
16. 2. 2008 Pehe zveřejnil protestní nótu: vztahy Česka s USA se prý po zvolení Klause zhorší Štěpán  Kotrba
15. 2. 2008 Kdo se bojí Václava Klause ? Ivan  Veselý
15. 2. 2008 Jana Bobošíková: Hlava státu zmůže mnohé, když se nebude bát hlasitě hájit hodnoty a principy civilizované společnosti, když bude připravena sloužit lidem a ne posluhovat mocnostem Jana  Bobošíková
15. 2. 2008 Embargo je formou lži Jiří  Maštálka
15. 2. 2008 Václav Klaus: Jsme už úplně jinde, jen na to, co bylo předtím, nějak příliš rychle zapomínáme Václav  Klaus
14. 2. 2008 Komunista Maštálka: Pouze politik, který si "zašpinil" ruce pravicovou politikou minulých let, dokáže něco změnit Jiří  Maštálka
13. 2. 2008 Jana Bobošíková na Hrad! ...? Jan  Hamáček
13. 2. 2008 Chladné ANO pro radar i NATO je totéž, co teplé NE - rozhodně nikterak vřelé vztahy k USA Martin  Martínek
13. 2. 2008 Rozpadlé NATO už Spojeným státům jako zástěrka neposlouží   
13. 2. 2008 Bobošíková jako zkouška pevnosti hlasů koalice i opozice Štěpán  Kotrba
13. 2. 2008 Komunisté na Topolánkově cestě do ztracena Lubomír  Novotný
12. 2. 2008 Kde se berou v sociální demokracii odpadlíci? Jan  Makovička
11. 2. 2008 Pohlad na volby z odlišného zorného uhla Igor  Daniš
11. 2. 2008 Poučení z krizového vývoje při volbě prezidenta Michael  Kroh