15. 2. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
15. 2. 2008

Co bych byl řekl na Hradě být předsedou KSČM

Nejsem ani členem komunistické strany

Dovolte mi, abych vám objasnil současný postup Komunistické strany Čech a Moravy při druhé volbě prezidenta republiky a snad i širší program naší strany, ze které tento postup logicky vyplývá.

Naše strana je stranou marxistickou, vychází z dodnes nepřekonané analýzy raného kapitalismu, kterou podal Karel Marx již v XIX. století, a je nástupnickou stranou někdejší Komunistické strany Československa. Vy všichni však jistě velmi dobře víte, že nástupnictví neznamená otrocké pokračování, a to dokonce ani v monarchii, natožpak v parlamentní demokracii. Hlásíme-li se ke slovu "komunistická", neznamená to nic více a nic méně, než že se nevzdáváme myšlenky na sociálně spravedlivou společnost, která ideály Velké francouzské revoluce, onu známou triádu "volnost, rovnost, bratrství" bezezbytku naplní i v oblasti hmotných statků.

Často se nám vytýká, že jsme se nepřejmenovali. Po pravdě řečeno nechápeme proč. Přejmenovat se a pokračovat pod novou firmou ve staré politice umí každý. Ale změnit program a praxi značky při zachování firemní filozofie -- abych použil tržní terminologii naší doby - to je, myslíme si, výzva. Katolická církev se také nikdy nevzdala svého názvu a symbolu kříže, přestože v jejich jménu byly kdysi vyhlazovány celé národy. Dokázala se však vnitřně obrodit, a to imponuje i nám, ateistům. Svého materialistického světového názoru se vzdát nemíníme. Ale mnohokrát jsme se již distancovali od politických deformací, ke kterým vedla před rokem 1989 ústavně zakotvená vedoucí úloha KSČ, opakovaně jsme se omluvili v minulosti postiženým občanům za křivdy, které jim naši předchůdci způsobili, a svým podílem na tvorbě příslušných norem v polistopadových zákonodárných sborech jsme se snažili přispět k jejich dodatečné nápravě, či alespoň zmírnění.

Na druhou stranu však nemůžeme nevidět, že v průzkumech veřejného mínění, prováděných renomovanými agenturami, se na otázku, který režim byl podle nich spravedlivější, zda onen předlistopadový, či polistopadový, objevovaly odpovědi v poměru padesát ku padesáti procentům tak často, až otázka z průzkumů nadobro zmizela. A to je třeba vzít v úvahu, že pamětníci starých socialistických časů pomalu ale jistě vymírají, zatím co mladých lidí, dnes a denně zpracovávaných jednostrannou ideologickou propagandou, kteří minulost vůbec nezažili, stále přibývá.

Nemůžeme zavírat oči před skutečností, že privatizace národního hospodářství v první polovině 90. let ve skutečnosti znamenala výprodej národního majetku, majetku, u jehož zrodu sice stálo poválečné znárodňování, ale na jehož tvorbě se podílely celé generace občanů bývalého Československa, občanů, kteří dnes, ve svém postproduktivním věku, nechápou, proč jim jejich starobní důchody tak často nestačí na slušné živobytí, proč životní úroveň stoupá jen privilegovaným vrstvám a proč se sociální nůžky rozevírají dál a dál, nad únosnou mez.

V řadách pravicových politiků a jejich voličů je v poslední době patrná nervozita z toho, že naší straně stoupají volební preference. Nechtějí však přiznat proč: protože tzv. sociální reformy, včetně naprosto necitlivé a chtělo by se říci arogantní reformy zdravotnictví, a současná inflace doslova tlačí sociálně slabší vrstvy společnosti k pomyslné hladové zdi.

Nejde nám však o předimenzování sociální záchranné sítě. Jsme proti zneužívání sociálních dávek -- ať už je zneužívá milionář z Valašska, nebo příslušníci obtížně přizpůsobivé minority z Mostecka či Ostravska, či vyčuraní živnostníci, kteří oficiálně ukončili činnost, pobírají podpory a na černo podnikají. Nedobrá situace státního rozpočtu se však podle našeho názoru nesmí řešit na úkor důchodců, nemocných občanů či mladých rodin s dětmi.

A tím se, vážení kolegové, dostávám k volbě prezidenta. Jsme realisté, a proto jsme do první volby nechtěli stavět svého kandidáta, byť nestraníka. Doufali jsme, že některá z parlamentních stran -- např. KDU-ČSL, jejíž křesťanský étos by logicky měl vést k hledání kandidáta, k jehož vlastnostem patří i schopnost sociální empatie, vcítění se do problémů obyčejných lidí -- navrhne kandidáta, kterého bychom mohli s klidným svědomím podpořit i my. Bohužel se tak nestalo. Museli jsme volit mezi Václavem Klausem, kterému nelze upřít politické zkušenosti, tvrdý tah na branku a přitom jistou noblesu vystupování, a mezi Janem Švejnarem, který nabízel blíže nedefinované změny. Ke kladům Václava Klause patří v našich očích jeho ateismus a z něj vyplývající střízlivý postoj k církvím, jeho opatrný postoj k politice USA v Evropě, jakož i rezervovaný náhled na evropskou integraci. K jeho záporům počítáme nejen jeho někdejší podíl na realizaci privatizace v nedostatečném právním prostředí a těžko pochopitelné znevažování ekologických ohrožení planety Země, ale i jeho více méně vstřícný postoj k plánované výstavbě amerického radaru na českém území, a v neposlední řadě i skutečnost, že kdysi v parlamentu zvedl ruku pro tzv. lustrační zákon a ani coby president republiky neudělal nikdy nic pro zrušení tohoto pseudozákona, který vychází z principu kolektivní viny a tudíž je v přímém rozporu s chartou lidských práv.

Pro Jana Švejnara naopak mluví to, že byl v 90. letech odpůrcem toho, co se dnes právem nazývá "divokou privatizací", během níž se zrodilo mnohem více ekonomických pirátů než jen Viktor Kožený. Na Švejnarovi je nám sympatické i to, že je větším demokratem než Václav Klaus, že jsou mu cizí různé politické předsudky a predestinace a že si je podle všeho vědom neúnosnosti nastartovaných sociálních reforem v jejich aktuální podobě. Bohužel, tím pro nás výčet jeho předností končí. V zásadě se jedná o stejného liberálního ekonoma jako v případě Václava Klause a k problematice radaru se staví podobně jako jeho protikandidát.

Mnozí z vás se teď nejspíš ptají, proč přikládáme takový význam otázce plánované výstavby amerického radaru v Brdech. A je dost možné, že vás mé vysvětlení překvapí. Právě proto, že na komunistické minulosti spočívá nad jiné těžká historická zátěž dvaceti let okupace Československa sovětskou armádou, právě proto, že naši předchůdci svého času posvětili rozmístění sovětských raket SS 20 na našem území, právě proto nechceme dopustit ani náznak nové faktické ztráty suverenity, nechceme dopustit trvalou přítomnost cizích vojáků a vojenských zařízení na našem území.

Václav Havel kdysi sliboval lidu této země současné zrušení vojenských bloků, mezi kterými celá desetiletí zuřila studená válka, Varšavské smlouvy a NATO. Varšavská smlouva byla rozpuštěna, NATO však ne. Ba co víc, do Severoatlantické aliance jsme vstoupili, aniž by se někdo z nejvyšších představitelů státu zeptal občanů na jejich názor. Žádné referendum se nekonalo -- a teď by se nemělo konat ani kvůli radaru?

Nejsme proti našem podílu na společné obraně evropských hodnot. Ale proč bychom nemohli vybudovat a provozovat onen sporný radar sami? A právě touto myšlenkou nás oslovila a zaujala naše dnešní kandidátka na úřad prezidenta republiky, europoslankyně Jana Bobošíková. Není to levicová kandidátka, ale podle všeho umí naslouchat i lidem v podhradí a vycházet z nich při svých rozhodnutích. A právě proto si myslíme, že by mohla zaujmout i další soudné lidi mezi vámi. A že jich tu vidím celou řadu, jak se říká, napříč politickým spektrem...

Ale protože KSČM je stranou, která nenaslouchá svým voličů jen během volební kampaně, musím také konstatovat, že našim příznivcům, ale nejen jim, by byla nejbližší přímá volba prezidenta všelidovým hlasováním. K přímé volbě se tedy přiklání i naše strana, která jako jisté východisko z patové situace, která zde vznikla před týdnem a může nastat i dnes, vidí odklad volby prezidenta a urychlenou změnu Ústavy. Pna druhou stranu však, pokud by mělo k takové změně dojít, měla by být širší. V rámci změny Ústavy by bylo možné zrušit konečně Senát, který má mizivou důvěru občanů a který -- vezmeme-li v úvahu, že k volbám do Senátu chodí cca 20 % oprávněných voličů a že výsledky těchto voleb bývají vyrovnané - zastupuje s bídou deset procent z nich! Nabízela by se rovněž změna pravomocí ústavního soudu, které nemají v celé Evropě obdoby, takže Ústavní soud ČR dnes stojí de facto nad výkonnou mocí.

Takové změny by si však vyžádaly delší dobu příprav, a proto považujeme pro tuto chvíli za schůdnější hledat konsensus pro kandidáta, který nereprezentuje jen menší část občanů této země. A takovým kandidátem může být podle našeho názoru žena, která umí naslouchat, stejně tak jako stát za svými názory, žena, která není závislá na žádné z parlamentních stran, žena myslící a jednající proevropsky, ale nikoli za každou cenu, žena, která má cit pro české národní zájmy a specifika, žena mladá, nezatížená minulostí -- europoslankyně Jana Bobošíková...

Tohle vše bych byl řekl na Pražském hradě, kdybych byl předsedou nebo alespoň poslancem či senátorem KSČM a kdybych chtěl svou stranu vyvést z politické izolace (a pak bych, po vyčerpání veškerého prostoru k jednání, kandidaturu paní Bobošíkové stáhl a podpořil, byť s těžkým srdcem, Jana Švejnara). Nemohu však být ani jedním ze jmenovaných představitelů Komunistické strany Čech a Moravy, protože nejsem jejím členem a protože mé názory jsou takové, jaké jsou. Předkládám je proto -- v této modifikované podobě - alespoň čtenářům Britských listů.

                 
Obsah vydání       15. 2. 2008
17. 2. 2008 Prezidentská volba a přímá demokracie Milan  Valach
16. 2. 2008 BBC: Český vůdčí politik zvítězil ve "zkažených" volbách
17. 2. 2008 Jana Bobošíková: Výsledek této volby se nám nemusí líbit, ale její způsob už nepřipomínal mafiánské tržiště Jana  Bobošíková
16. 2. 2008 Kdo koho zradil Milan  Daniel
17. 2. 2008 Hanba nám! Milan  Daniel
16. 2. 2008 Ministr Nečas má špatnou paměť Jan  Rovenský
16. 2. 2008 Pehe zveřejnil protestní nótu: vztahy Česka s USA se prý po zvolení Klause zhorší Štěpán  Kotrba
17. 2. 2008 Na Klausovo zvolení je možný ještě jiný pohled Jan  Čulík
17. 2. 2008 Lidi by spíš přestali kouřit, kdyby každoročně museli platit za oficiální povolení
15. 2. 2008 Václav Klaus: Jsme už úplně jinde, jen na to, co bylo předtím, nějak příliš rychle zapomínáme Václav  Klaus
15. 2. 2008 Jan Švejnar: Budu ctít Poslaneckou sněmovnu a Senát, byť to ústava nežádá Jan  Švejnar
16. 2. 2008 Další přeběhlíci... a prezident
15. 2. 2008 Prezidentem byl znovu zvolen Václav Klaus
15. 2. 2008 Opět neobjektivní ČT Bohumil  Kartous
15. 2. 2008 Jana Bobošíková: Hlava státu zmůže mnohé, když se nebude bát hlasitě hájit hodnoty a principy civilizované společnosti, když bude připravena sloužit lidem a ne posluhovat mocnostem Jana  Bobošíková
15. 2. 2008 Nepokrytá kampaň ve prospěch KSČM
15. 2. 2008 Co bych byl řekl na Hradě být předsedou KSČM Jaroslav  Čejka
15. 2. 2008 Nevysloveným jádrem diskuse je samotná povaha poslaneckého či senátorského mandátu Petr  Novotný
15. 2. 2008 Embargo je formou lži Jiří  Maštálka
15. 2. 2008 Čtyři otázky poslanci Maštálkovi Jan  Rovenský
16. 2. 2008 Stále neklidná Gruzie
14. 2. 2008 Řešení pro tajnou volbu: zaškrtnout, vyfotit, nehodit Štěpán  Kotrba
15. 2. 2008 Úmluva ILO o zákazu práce žen v podzemí Stanislav A. Hošek
15. 2. 2008 Nevydíratelný Bursík: Ani 70% občanů ho nepřesvědčí Vladislav  Černík
15. 2. 2008 O co vlastně jde Petr  Wagner
15. 2. 2008 Co mohou Srbové dělat s nezávislostí Kosova? Ivo  Šebestík
15. 2. 2008 Proč by měli Srbové vůbec něco dělat se samostatností Kosova?
15. 2. 2008 Strategie úspěchu Jan  Mertl
15. 2. 2008 Kdo se bojí Václava Klause ? Ivan  Veselý
15. 2. 2008 Proč se politiků Václav Moravec přímo nezeptá?
15. 2. 2008 Kterak nevyplácet příspěvky v nezaměstnanosti, aneb můžete jít do dolů Anna  Čurdová
15. 2. 2008 Peklo na zemi Sandra  Wain
15. 2. 2008 CERGE-EI je nepolitická organizace
15. 2. 2008 Skutečný motiv, proč se odkládá přijetí eura? Jan  Macháček
14. 2. 2008 Česká televize má "moderátorská esa"
14. 2. 2008 Ivánku, kamaráde ..... neblbni, kámo. Karel  Březný
13. 2. 2008 Co dělat a co nedělat Rudolf  Převrátil
14. 2. 2008 Volba prezidenta na ČT1 a ČT24 v pátek 15. února
15. 2. 2008 Demokracie ohrožena II.: Pod/vodná volba p/rezidenta Wenzel  Lischka
15. 2. 2008 Učebnice českých fyziků nejsou intelektuálním dobrodružstvím Boris  Cvek
15. 2. 2008 ŠK: Kritizovat materialismus exaktní vědy může jen blbec nebo pánbíčkář Boris  Cvek
14. 2. 2008 Metafyzika pana Tichánka Jiří  Štěpán
14. 2. 2008 Základní otázka, nejen filosofická Petr  Frish
14. 2. 2008 Metafyzické názory do fyziky nepatří Jiří  Šoler
14. 2. 2008 Errata, zneuznaní géniové a vynálezci dutoprostoru Štěpán  Kotrba
15. 2. 2008 Stanovisko CEVRO Institutu k osobě Martina Bacíka
14. 2. 2008 Britský soudce: Pouze vlastnit teroristickou literaturu není trestný čin
15. 2. 2008 Jiřina Jirásková pokřtí Lucii Bílou v roli malé černé gorily
14. 2. 2008 Je to normální, být jiný, neboli Obvyklý čas pro depresi se střídá s věkem šťastného života Uwe  Ladwig
14. 2. 2008 Interspar musí zaplatit pokutu půl milionu korun za porušování zákona
11. 2. 2008 Britské listy ukazují, že tudy cesta nevede
30. 11. 2007 Jací jsme
12. 2. 2008 Hospodaření OSBL za leden 2008