1. Navzdory tomu, že NATO důrazně schválilo americký plán rozmístit 10 dalekonosných pozemních antiraket v Polsku, vyjednávání mezi Varšavou a Washingtonem zůstávají i nadále ve slepé uličce ohledně otázky dlouhodobé vojenské pomoci USA Polsku.

2. Z nedávných tiskových zpráv vyplývá, že americký Kongres bude požadovat dodatečné testy antirakety, která mají být umístěny v Polsku. Takový požadavek by vedl k podstatnému odkladu realizace operačního systému na dobu pozdější, než je dnes plánovaný rok 2013.

Po shrnutí známých skutečností a tvrzení, že systém americké protiraketové obrany ochrání "všechny", tedy Spojené státy i jejich spojence, poznamenávají analytici, že Washington ukončil svá "vyjednávání" s českou vládou o radaru v Brdech a ministryně zahraničí Riceová pravděpodobně podepíše příslušnou dohodu v Praze v červenci.

Avšak, pokračuje analýza, vyjednávání s Varšavou nepokračují tak hladce. Navzdory tomu, že ve Washingtonu v únoru konstatoval polský ministr zahraničí Radek Sikorski, že "ze slepé uličky při vyjednávání o protiraketové obraně jsme se dostali", k podstatnému pokroku nedošlo. Celá řada schůzek na vysoké úrovni, nabídek a protinabídek nestačila k tomu, aby došlo k obnovení rozhovorů, a Polsko i nadále tvrdošíjně požaduje podstatný balík americké pomoci na transformaci polské armády, včetně mobilního systému protivzdušné obrany za miliardu dolarů. Nedávné tiskové zpravodajství - které Bushova vláda energicky popírá - naznačuje, že Amerika tajně v květnu dokončila vyjednávání s Litvou jako alternativou pro umístění antiraket. Bílý dům ale nepopírá, že americká vláda Litvu navštívila a informovala její vládyu o raketové obraně jako takové.

Litva je realizovatelným, praktickým místem pro rozmístění antiraket. I když je Polsko pro USA prvotní volbou, není nepředstavitelné, že se Washington tiše informoval jinde. Zatímco mezi Washingtonem a Vilniusem neprobíhají oficiální rozhovory, je pravděpodobné, že došlo k neformálním rozhovorům, už jen proto, aby se Američanům jemně podařilo přitlačit Varšavu těsněji k jednacímu stolu.

Americká vláda chce ve věci raketové obrany pokročit co nejrychleji, protože čas tlačí ze dvou důvodů:

1. Pokud nebude dohoda uzavřena do konce léta, je nepravděpodobné, že by se americké vládě dohodu podařilo uzavřít před odchodem prezidenta Bushe z úřadu. Dohoda o případné raketové obraně by pak závisela na politické ideologii příští americké vlády.

2. Hrozba z Íránu je časově kritická, předpokládá se, že vyvinou své dalekonosné raketové zbraně a tajné jaderné zbraně do roku 2013-2015, anebo ještě dříve, pokud je podpoří darebácké státy jako Severní Korea.

V důsledku výše uvedených faktorů vznikla nová situace v důsledku problémů při jednání s Varšavou. I když se celá věc ještě nedostala na pokraj propasti, příležitost pro dohodu začíná mizet. Americká vláda je pod silným časovým tlakem, a tak je možné - a rozumné - že pomýšlí i na další alternativy. Avšak, pokud by selhalo vyjednávání s Varšavou a pokud by Washington rychle uzavřel dohodu s Litvu, vážně by to narušilo novou éru v polsko-amerických vztazích. Takové selhání by také vyvolalo další hněv z Moskvy, která vyhlásí, že v případě Varšavy vyhrála, a zároveň bude protestovat proti další americké provokaci. Varšava nesmí podceňovat dlouhodobé důsledky toho, kdyby nesouhlasila s umístěním antiraket v Polsku.

Požadavky Kongresu na testy

Datum, kdy má být protiraketová obrana funkční, totiž r. 2013, utrpí další ránu, pokud Kongres bude trvat na uplatnění tradiční akviziční procedury při výstavbě základny v zahraničí. Tato tradiční operační procedura vyžaduje, aby byly předem provedeny úspěšné operační zkoušky, než bude systém vybudován v praxi, což je přístup, který by byl nevhodný a nemoudrý.

Úřad pro raketovou obranu buduje integrovaný systém systémů. Takový systém se dá testovat pouze, až bude vybudován kompletní. Proto je tradiční přístup nevhodný. Je nevhodný také proto, že balistické schopnosti zemí, jako je Írán, mezitím rostou. Každým dnem, kdy je vybudování raketové obrany zdrženo, zůstávají Spojené státy a jejich spojenci zranitelní balistickými střelami, vypálenými z darebáckých států.

Je politováníhodné, že Kongres však v současné době trvá na tradičním akvizičním přístupu pro antirakety, které mají být rozmístěny v Evropě. Paragraf 222 Národního obranného autorizačního zákona Duncana Huntera pro finanční rok 2009 (H.R. 5658) omezuje akviziční fondy pro program antiraket až do té doby, než ministr obrany potvrdí, že určité operační testy byly dokončeny. Kongres nemá důvod, proč na tom trvat. Antirakety pro Polsko nejsou dramatickým novým technologickým krokem. Existující třístupňové rakety, které jsou už rozmístěny na Aljašce a v Kalifornii budou modifikovány na dvoustupňové rakety.

Na obou stranách Atlantiku zůstávají podstatné překážky bránící realizaci amerického protiraketového obranného systému v Evropě. Ale prezident Bush má pravdu, že potřeba raketové obrany v Evropě je reálná i naléhavá. Avšak prostor pro realizaci tohoto systému se pomalu uzavírá a je zapotřebí neuvěřitelné množství politického kapitálu a státnictví, má-li Washington a Varšava uzavřít dohodu před koncem léta.

Kompletní článek v angličtině ZDE