Díky tomu je HDI ke Spojeným Státům ještě poměrně milosrdný (vychází z ekonomických dat roku 2005), neboť s tím, jak klesá hodnota dolaru, klesá v mezinárodním srovnání proporcionálně nejen hodnota americké produkce, ale i tamní cenová úroveň. Proto v hrubé domácí produkci přepočtené paritou kupní síly Spojené státy stále ještě figurují na špici ekonomicky vyspělých zemí (za Lucemburskem a Norskem, jejichž ekonomická výkonnost je však zkreslena specifickými vlivy).

Parita kupní síly může zvyšovat sebevědomí obyvatel méně vyspělých zemí, neboť fakticky zvyšuje hodnotu jejich produkce v mezinárodním srovnání. Mezinárodní obchod však neprobíhá v cenách, upravených paritou kupní síly, ale v cenách přepočtených aktuálním kurzem národních měn. Pominu zde otázku, jak se kurzy v krátkém horizontu tvoří (interakce státu – úrokové sazby – a neregulovaných toků finančního kapitálu), ale princip arbitráže zajišťuje, že vyjádříme-li hodnotu produkce jednotlivých států v prakticky libovolné měně, může to být objektivním měřítkem, jak si „trh“ cení produkci toho kterého obyvatele na globálním tržišti. Podívejme se tedy, jak si stojí USA z tohoto pohledu. Přiložená tabulka ukazuje vývoj roční dolarové hodnoty hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele pro vybrané země a vybrané roky. Přitom rok 2008 představuje odhad Eurostatu a počítá s kurzem 1,54 USD/EUR (a 24,75 CZK/EUR). Zároveň je zde pro názornost ukázán propad USA na pomyslném žebříčku. Tento propad sice nepociťuje běžný Američan, pokud je doma, kde se stále ještě může pyšnit vysokým „reálným“ růstem. O to větší to však může pro něj být šok, pokud opustí hranice své země. Zde si totiž za svůj „reálný“ blahobyt koupí stále méně a méně a svojí produktivitou se řadí až mezi ty méně vyspělé země eurozóny. V této situaci se mi vybavuje výrok bývalého ekonoma (a současného prezidenta) Václava Klause, že „euro nepředstavuje žádný velký úspěch“ . Zeptal bych se tedy: je to naopak dolar, který je v současnosti vzorem úspěšné měny?