V posledních letech se Jiří Králík snažil dát LFŠ i mezinárodní dimenzi. I když to pokaždé úplně nefungovalo, vládla snaha filmy případným zahraničním účastníkům tlumočit do angličtiny. Letos se o něco takového organizátoři vůbec nepokusili. Češi na LFŠ znovu, pouze "hovoří mezi sebou". Festival je vždycky zajímavý především tím, že umožňuje divákům přístup k archivním filmům, které nejsou běžně k dispozici a bohužel nebyly vydány ani na DVD.

Ztrátou Jiřího Králíka přišla Letní filmová škola opravdu o hodně. Chybí jeho kontakty, jeho dlouholetá zkušenost, jeho otevřenost i jeho charismatický přístup. Dobře, dopustil se údajně finančních nesrovnalostí. Nemyslím, že to udělal ze zlé vůle, ze snahy se obohatit, spíš z finanční nekompetentnosti. Charakteristickým rysem LFŠ pod Králíkovým vedením byla vždycky určitá míra docela "milého", pro Králíka charakteristického, chaosu a improvizace. Přesto byl Králík nadšenec. Byla to osobnost. Měl toleranci a zkušenosti. Ta letošní LFŠ chybí. Za něho byla LFŠ, zdá se mi, daleko více platformou pluralitních názorů. Obrození akce mladými lidmi není vždycky nutně ku prospěchu. Akci zploští.

Je orwellovské, že byl Jiří Králík z LFŠ naprosto vyzmizíkován. V katalogu LFŠ je krátký článek o "historii Letní filmové školy". O Jiřím Králíkovi, který byl léta její spiritus movens, v ní není ani slovo.

Možná je v dnešní svobodné české společnosti příliš konfliktů a hašteření. Snad by bývalo bylo rozumnější, kdyby lidi víc hledali kompromis. Pokud byla AČFK s Králíkovým hospodařením nespokojena, mohla mu odebrat finanční pravomoce a nadřadit mu peněžní kontrolu, Ve vedení LFŠ ho však měla nechat -- už jen proto, že je to charismatická osobnost, která se během let stala doslova trademarkem této akce. Králíkova absence je cítit. V jádru LFŠ je mrtvé centrum. Před začátkem LFŠ dostali novináři honosící se tiskovou informaci, že Filmovka bude především prezentovat současné české filmy, a to "systematicky" , na rozdíl od předchozích let, kdy byla prý prezentace současného českého filmu na LFŠ "chaotická". No, nevím. Ze současných českých hraných filmů se nepromítá na LFŠ letos skoro nic. Kde jsou například vynikající Děti noci Michaely Pavlátové, které bylo možno zhlédnout začátkem července v Karlových Varech?

Tiskové zprávě jaksi protiřečil v sobotu dopoledne na LFŠ při uvádění Radokova filmu Daleká cesta filmový kritik Jaromír Sedláček, když divákům sdělil, že přece nechtějí vidět současné české filmy, zajímavé na Filmovce je právě to, že přináší archivní filmové materiály.

Zdá se, že se prostě LFŠ letos některé nejnovější české filmy získat prostě nepodařilo.

Pohlédnutím do katalogu (který novináři dostávali v minulých letech zadarmo, letos si ho museli zakoupit) člověk objeví ještě jednu pozoruhodnou a neuspokojivou věc.

Letošní LFŠ, zdá se, není pluralitní. Možná z nedostatku finančních prostředků má těsné vazby na několik sdělovacích prostředků, především na Respekt, A2, Mladou frontu Dnes a Českou televizi. Institut mediálního partnerství, jak v postkomunismu vznikl v ČR, je velmi sporný. Jak mohou média psát o nějaké akci kriticky a objektivně, když s jejími organizátory uzavřou partnerství? A během festivalu se na ně promítají reklamy? (Viz např. reklama na týdeník A2, kterou diváci vidí před některými filmy.)

Nejspornější jsou však programy, které zavánějí propagandou. Na LFŠ se promítá sekce filmů nazvaných "Totalita ve filmu a ve skutečnosti". Tu připravilo Ministerstvo obrany (!!) ve spolupráci se společností Člověk v tísni a Českou televizí. Je skutečně záhodno, aby nezávislý intelektuální festival dával prostor k propagandě vládní instituci, ať už české nebo americké? (V případě Ministerstva obrany ČR a Člověka v tísni platí vlastně obojí.) Dovedete si představit, že by např. součástí nějakého nezávislého amerického filmového festivalu byla sekce, kterou připravilo ministerstvo obrany USA třeba o válce v Iráku? :)

Téma komunistické a nacistické totality je důležité. I letošní LFŠ je cenná tím, že umožňuje přístup k archivním filmovým materiálům, které nejsou normálně k dispozici. Mám však problém se způsobem, jímž se tyto filmy na LFŠ prezentují. Formulace v katalogu, například jako že film Alfreda Radoka Dlouhá cesta "pobouřil komunistické cenzory natolik, že film celá dlouhá desetiletí zůstal utajovaným klenotem československé kinematografie" (Alena Prokopová) patří do bulvárních, propagandistických novin, nikoliv na festival, který má ambice přispívat k odbornému, akademickému diskursu. Doufám, že navzdory propagandistickým pokusům organizátorů, které se projevují především v katalogu, si o předváděných filmech účastníci udělají vlastní názor -- protože důležité je především dílo samo. Významný je ovšem kontext a důvěryhodnost osob, které filmy předvádějí. Tuším-li, že v pozadí je nějaký propagandistický účel, znepokojuje to.

Filmy z padesátých a šedesátých let myslím dokáží mluvit za sebe, problematičtější je prezentace ideologických normalizačních filmů ze sedmdesátých let, bez nestranného vysvětlení kontextu. Na rozdíl od padesátých let, kdy komunistické ideologii tvůrci často věřili, tomu už v sedmdesátých a v osmdesátých letech vůbec nebylo -- ideologizující filmy z té éry byly naprostým pokrytectvím. "Takyfilmaři" je vyráběli pouze pro peníze, nikoliv z vnitřního přesvědčení. Dokáže Filmovka jasně prezentovat tento kontext?

Velmi sporné jsou i "diskuse časopisu Respekt", na něž byly pozvány vlastně jen osoby, které sympatizují s ideologií tohoto týdeníku. Jak velkou důvěru vyvolává řekněme anotace "diskuse Respektu" , na 26.7.?

Jak objektivní může být asi diskuse o "budoucnosti českého filmu", kterou moderuje antikomunistický aktivista Jan Rejžek?

Oni Češi opravdu neumějí uspořádat diskusi, který by nebyla už charakteristikou pozvaných propagandistickým cvičením "kamarádů, kteří si rozumějí"? Je opravdu tak obtížné pozvat lidi jiných názorů, aby vznikla skutečná diskuse? Zase vládne nebezpečí, že se bude předstírat, že existuje jen jediný správný, establishmentový názor, a to ten náš. Možná to tak nedopadne, ale působí to tak. Anotace na diskuse Respektu jsou odpuzující.

Dověděl jsem se, že nový šéfredaktor Respektu Milan Šimečka se snaží v týdeníku prosazovat princip, aby v každém článku byla slyšena i druhá strana. Výsledek je prý špatný. "Češi prostě nejsou Britové," zněl informovaný názor.

Nové vedení LFŠ je, zdá se, opravdu na dobré cestě bez Králíka Filmovku zdiskreditovat a proměnit ji v propagandistický nástroj, případně v akci, při níž si budou navzájem lichotit a blahopřát příslušníci uzounké skupiny profesních kamarádů a přátel. Je to politováníhodné nebezpečí, které vzniká v českých podmínkách tak často. Myslím, že si to Králíkův odkaz nezasloužil.

Filmovku v její druhý den však nezatracuju. I když je její program o chudší než v předchozích letech, festival přesto prezentuje celou řadu cenných archivních děl. Může být cenným poučením. Budeme informovat, co se bude na LFŠ dít dále.