22. 9. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
22. 9. 2008

Finanční krize: Komu se dá věřit ?!?

Nechci v tomto příspěvku jakkoliv komentovat veškeré výroky a úvahy, které se týkají toho, co se nejčastěji nazývá krizí finančních trhů. Je toho příliš mnoho, vyjadřuje se kde kdo a konec konců tak chci učinit i já. Myslím si, že nejlépe je se podívat na to, co že se to vlastně nachází v krizi. Tvrdí se, že to jsou finanční trhy. Pokud se podívám na prazáklad významu slova trh, tak naleznu v mnoha jazycích slova, která zní velice podobně a řada jazyků má výrazy naprosto odlišné.

Jde o slova stará, tak stará, jak dlouhá je tradice obchodu. Nicméně se dá říci, že prazáklad významu těchto slov je společný. Slovo trh představuje ve své podstatě vymezené místo, na kterém platí určitá pravidla. Jinými slovy není to všude a není to pro každého. Prostřednictvím plotu a pravidel, tedy určité izolovanosti tohoto prostoru, se v něm vytváří podmínky pro nadstandardní úroveň důvěry mezi těmi, kteří mají do tohoto prostoru přístup. Když se ovšem podíváme na jeden z přívlastků spojení „finanční trh“, pak často slyšíme slovo „globální“. Dá se tedy tušit, že tenhle trh se s nějakými těmi hranicemi příliš nezabývá, natož aby nějaké vůbec měl.

Pokud se týká přívlastků tohoto slova, dá se hovořit o postupující specializaci trhů. Vezměme si jen několik aktuálních i původních názvů náměstí českých a moravských měst. Kozí rynek, Senovážné náměstí, Zelný trh, Obilní trh, Koňský trh, Dobytčí trh atd.atd. Zde je patrné určité oddělení komodit a bylo by jistě zajímavé pozorovat na vlastní oči setkání komodit Zelného trhu a Kozího rynku. Pokud se podíváme na slovo „finanční“, tak můžeme mít vážné pochybnosti o tom, co že se to na tom trhu vlastně prodává. Vidíme tam sliby nezvané hrdě futures a jiné deriváty, vidíme tam obrovské množství virtuálních elektronických sald, sem tam se mihnou i nějaké skutečné peníze, ale není to v žádném případě trh skutečných hodnot, které jsou podloženy jakoukoliv realitou. Pod známými hesly- „to, co já ti mohu slíbit, to ti nemůže nikdo dát“ a „to, co na co si dneska vypůjčíme, na to nemusíme zítra vydělat“, se tak provozoval podivuhodný virtuální prostor bez pravidel a hranic.

Dlouhodobě se u nás píše o tom, že sedět před hracím automatem s nadějí, že se na displeji objeví tři stejné obrázky a dole zacinkají peníze, je naprosto prodělečné a závislost na takovém přístroji má přesnou psychiatrickou diagnózu. V prostoru finančních trhů je to pro srovnání asi tak, že vůbec nevím, jaké obrázky na kotoučích jsou, těch kotoučů je nespočetně, některé jsou hranaté a těžko se dá říci, kdy se který otočí. Přesto je závislost na takových instrumentariích nejen bez diagnózy, ale naopak je systematicky do společnosti vnášena pod heslem, že žít na dluh je naprosto standardní a je to jediná cesta ke štěstí. Kdo nemá půjčeno, není dostatečně in a hlavně nemůže spotřebovávat. A právě okamžitá spotřeba je to hlavní. Je daleko důležitější, než všechno to, co nastane potom. Tedy, pokud toho „potom“ není tak trochu nad hlavu. Jako třeba teď.

Před necelými 40 lety opustily peníze definitivně svou zlatou paritu a vydaly se na dráhu své svobodné existence, která hlavně způsobila to, že jich může být pod různými záminkami v různých podobách libovolně mnoho. Toto prostředí muselo zákonitě ovlivnit za ta dlouhá léta i celou generaci finančníků a především ty mladší, kteří se do ní už narodili. Dovedu si dobře představit, že toto prostředí umožnilo určitou infiltraci radostného pocitu ze zadlužení jako léku na nutnost odložit spotřebu do doby, než si na ni vydělám, i do horních pater finančních institucí, včetně těch nejctihodnějších. Pokud se Velká hospodářská krize někdy pojmenovává jako „krize z nadvýroby“, pak možná to, co se děje nyní, může nést název krize z „nadspotřeby“. Všeobecné žití nad poměry nemůže nikdy trvat dlouho. Individuálně je to jasné, teď je to jasné úplně, přestože řada renomovaných ekonomů tvrdla dlouhodobě opak. Nelze zcela vyloučit, že někteří tomu i doopravdy věřil a věří. Hlavně ti, které nikdy nepustili k jakémukoliv hospodaření, o domácnosti nemluvě.

Představa, že se věhlasná americká finanční soustava a s ní i pořádný kus světa dostala do osidel „úžery“ podobně jako romská rodina v Chánově nebo Matiční, je skutečně velice instruktivní. O to více, že v obou případech jde o to, že „úžerníci“ jsou z vlastního hnízda. Obavy některých našich spoluobčanů z toho, že se otevře malá černá díra v CERNu, která pohltí celou planetu, nabízejí analogii, zda se na Wall Streetu neotevřela velká černá díra, která pohltí celou tu obrovskou bublinu finančních trhů, nikoliv jen tu hypoteční. S maturitou z fyziky a zdravým rozumem si myslím, že daleko pravděpodobnější je ten druhý scénář, čímž neříkám, že nastane Do jedné ze svých prací jsem napsal, že pokud heslem 20.století bylo slůvko „růst“, pak heslem 21. století by mělo být slovo „stabilita“. Možná, že to, co prožíváme, označí jednou historici za konec novověku a začátek...čeho vlastně?!? No, hlavně jestli nějací historici vůbec ještě budou.

Shrnuto a podtrženo. Finančnímu trhu se nedá věřit. Nemá pravidla a nemá hranice. Nejde zdaleka už jenom o ideologii trhu, která z něj dělá předmět posvátného uctívání a všelék podobně jako kdysi z ramena sv.Víta nebo jiných relikvií. Jde i o samu podstatu. Trh není univerzální instrument. Myslím, že můžeme s klidným svědomím konstatovat, že na menších trzích ohraničených a s jasnými pravidly lze dosáhnout dobrých řešení, které se mohou stát základem i pro chování i mimo ně. Jinými slovy, mohu docela dobře konstatovat, že cena kozy na Kozím rynku je vodítkem pro to, kolik může koza stát i jinde. Dokonce i pro to, jak má prodejná koza vypadat. Ale nemůže to nic vypovídat o tom, jak má vypadat kůň nebo kolik má stát kráva...Nebo tuleň v Grónsku. Tomu se nedá opravdu věřit.

Nedá se věřit ani slovům a soudům, které pronášejí různí experti, auditoři a především ratingové agentury, protože oni i ony stejně jako všichni ostatní na finančním trhu profitovali z růstu finančních trhů a tak dávali vysoká ocenění těm, kteří bublinu přifukovali a jim zabezpečovali jejich příjmy. Na místě je otázka z Iuvenalisových Satir. Quis custodiet ipsos custodes? Mimo jiné je to i název jednoho z článků profesora Stiglitze, který byl vedle tržních skautů a komsomolců přelomu tisíciletí vykreslován jako stará konzerva. Jak říká jeden můj známý: „Můžeš mít policajty, prokurátory,soudy, katy i plné kriminály a stejně je Ti to k ničemu, když si lidé nemyslí, že normální je nekrást...“ Nebo nežít na dluh, dodávám já. Je pozoruhodné, jak se v USA replikovala ve stonásobném měřítku aféra Enron. I zde selhaly kontrolní mechanismy, audity a ratingy, protože byly živy z rostoucího obratu. Rozdávat si odměny z toho, co smlouvou prodám a nikoliv z toho, kolik dostanu zaplaceno, by položilo každou trafiku a je naivní se domnívat, že to nepoloží finanční instituci. Tedy pokud na to není zpráva Světové banky nebo MMF, které ostatně v poslední době podivuhodně mlčí. Také audit od Andersenů by se hodil. Je až podivuhodné, jak málo se spojuje činnost dnes již bývalé firmy Andersen, smutné hrdinky aféry Enron, s osobou významného pohádkáře. Možná se objeví ratingová agentura Grimm Brothers. I když ono Korouhev a Sprostý také nezní nijak dvakrát...

Dlouhodobě píšu o sociálním kapitálu nebo o důvěře jako o něčem, co dokonale prostupuje historii lidské civilizace a kultury. Důvěra je to, co dějiny postihují velmi obtížně, ale stojí za většinou dohod, které výrazně přispěly k úspěchům druhu Homo sapiens. Dovoluji si proto vnímat to, co se děje, prioritně jako krizi důvěry. Důvěry v naše vlastní prostředí a tím i v sebe sama. Prosím všechny, abychom si uvědomili, že najednou se na stole neobjevilo „pět v českých“, ale „tisíc tisíců v amerických“. Milion milionů státních dolarů z daní po celém světě to stojí. Zatím, a ještě bude. A to nám říkali, že není na sociální pojištění, na zdravotnictví, na školství a na hladové umírající děti.... A teď se zjišťuje, že nakonec jsou, ale že půjdou na záchranu těch, kteří nám celou dobu nutili žití na dluh a závislost jako životní styl a sami si vypláceli odměny na úrovni HDP malých rozvojových zemí. Znárodnění nákladů na zcela zjevně opět krátkodobé řešení tohoto problému(co bude „potom“ opět nikoho nezajímá) a jejich přenesení na daňové poplatníky na celém světě povede jen a jen k dalšímu rabování ve veřejném prostoru. Přeneseně řečeno, můžeme se chystat na to, že u nás zůstane pošta už jenom Praze na Hlavním nádraží, kde ovšem pojede osobní vlak jen v sudé úterý...Teď jsme investory na Wall Streetu skutečně všichni, ani jsme nechtěli. O tom se Otcům kupónové privatizace nezdálo ani v nejbujnějších snech...

Věřte si tomu všemu klidně dál, ale já končím. Mám krizi důvěry a už se asi nedožiji jejího konce...

                 
Obsah vydání       22. 9. 2008
22. 9. 2008 Gordon Brown se chce zachránit globální iniciativou proti finanční krizi
22. 9. 2008 Zákaz pražského karnevalu míří k Nejvyššímu správnímu soudu
22. 9. 2008 Cesta z pasti pro nelegály Milan  Daniel
22. 9. 2008 Čunkův recept na demokracii: politické bratrstvo Boris  Cvek
22. 9. 2008 Není investigativní žurnalistika na scestí? Miloš  Dokulil
22. 9. 2008 Pošpiněný institut prezidentských milostí Zdeněk  Jemelík
22. 9. 2008 Udělá americká vláda sama bankrot?
22. 9. 2008 Michael  Marčák
22. 9. 2008 Gordon Brown vede Labouristickou stranu k rozdrcení v příštích volbách
22. 9. 2008 Finanční krize: Komu se dá věřit ?!? Ladislav  Žák
22. 9. 2008 Kapitalismus vždycky ví, jak problém vyřešit Milan  Kohout
22. 9. 2008 Obětí Mnichova byla i Milada Horáková Miloslav  Štěrba
22. 9. 2008 Associated Press: Rosenbergovi synové přiznali, že jejich otec byl špion
22. 9. 2008 Michael  Marčák
22. 9. 2008 Nord Stream: Putin zve po tvrdém vyjednávání Evropu k spoluúčasti
22. 9. 2008 O posmrtném životě historických osob, neboli Ani velkému počtu hlasů se někdy nedá věřit Uwe  Ladwig
22. 9. 2008 Paranoia nikdy nepřináší mír, ale vždycky jen válku Štěpán  Kotrba
22. 9. 2008 K romskému táboru patří romské písničky i čardáš Pavel  Pečínka
22. 9. 2008 Gazprom bude těžit plyn v Bolívii
22. 9. 2008 Vůdcovo hlavní město kultury Richard  Seemann
19. 9. 2008 Protestujeme proti likvidační politice české vlády
22. 9. 2008 Křesťanská identita Evropy Jan  Sova
19. 9. 2008 Kde a kdo jsou ti extrémní levičáci Lubomír  Molnár
19. 9. 2008 Proč bychom měli vědět, jaké otázky položil LHC Miloš  Dokulil
19. 9. 2008 Jsou Češi heretici? Miloš  Dokulil
19. 9. 2008 Nekompetence, anebo nějaká "tajná strategie"?
18. 9. 2008 Co ukazuje finanční krize Jan  Mertl
18. 9. 2008 Strčte si vaše kostky cukru za klobouk, pane Vondro! Josef  Brož
18. 9. 2008 Nad léčivými jointy s Lumírem Hanušem Štěpán  Kotrba, Lumír Ondřej Hanuš
11. 9. 2008 Hospodaření OSBL za srpen 2008

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize RSS 2.0      Historie >
22. 9. 2008 Finanční krize: Komu se dá věřit ?!? Ladislav  Žák
22. 9. 2008 Kapitalismus vždycky ví, jak problém vyřešit Milan  Kohout
22. 9. 2008 Udělá americká vláda sama bankrot?   
22. 9. 2008 Gordon Brown se chce zachránit globální iniciativou proti finanční krizi   
22. 9. 2008 Finanční krize: pořád řešíme zástupné problémy   
20. 9. 2008 Číňané kupují Rotschilda   
20. 9. 2008 "Horší nás teprve čeká"   
19. 9. 2008 Nekompetence, anebo nějaká "tajná strategie"?   
19. 9. 2008 Obrat na bankovních trzích: Americká vláda zasahuje, akcie rychle stoupají   
18. 9. 2008 Globální finanční krize se prohlubuje   
18. 9. 2008 Svět finančních fantazií zlikvidoval údajné obry globálního bankovnictví   
18. 9. 2008 Ruský finanční systém se také otřásá, Gazprom ztratil v posledních dnech 20% hodnoty   
18. 9. 2008 Ústřední banky napumpovaly do trhů 180 miliard dolarů   
18. 9. 2008 Co ukazuje finanční krize Jan  Mertl
17. 9. 2008 Americká vláda zřejmě zachrání obří pojišťovnu AIG před bankrotem