9. 10. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Radola Gajda: Moje paměti
9. 10. 2008

Český vojevůdce Radola Gajda

Radola Gajda: Moje paměti - Střet českých legií s rodící se bolševickou mocí, 11. 8. 2008, Jota, ISBN 9788072175840, EAN 9788072175840

Jen se někdy zkuste pozitivně vyjádřit o osobě generála Radoly Gajdy. V naprosté většině případů budete automaticky označeni za fašisty, protože lidé o něm vesměs vědí jen to, že za první Československé republiky vedl Národní obec fašistickou. Někteří pak k tomu iniciativně přidávají ještě vědomost, že kolaboroval s nacisty. To ovšem není vědomost, nýbrž pitomost, jelikož Gajda s nacisty nikdy nespolupracoval, naopak pomáhal odboji. Po válce mu nemohli kolaboraci dokázat dokonce ani komunisté!

Radola Gajda skutečně neměl žádné důvody, aby se s nacisty nějak bratříčkoval. Zejména je nutno velmi jasně konstatovat, že prvorepublikový fašismus nebyl tak docela „fašismus“ v dnešním smyslu, nýbrž spíše radikální konzervativní nacionalismus. Gajdovi fašisté byli vždy důrazně protiněmečtí, neboť Německo (samozřejmě velice správně) vnímali jako existenční hrozbu pro Československo. A Gajda sám byl (což je však dosud velice málo známým faktem) na prvním místě přesvědčený monarchista. To spolu s jeho tvrdým antikomunismem (nikdy se netajil názorem, že sovětský bolševismus znamená pro svět nesmírné nebezpečí) způsobilo, že byl propuštěn z armády a odsouzen (kvůli nátlaku Hradu a na základě zjevně vykonstruovaných důkazů) za přípravu státního převratu a špionáž pro (což bylo už zcela absurdní) SSSR. Byla to hloupost na druhou a asi největší Masarykova chyba. Do té doby se sice Gajda netajil svými radikálními názory, ovšem jako voják zůstával k republice loajální. Až po propuštění z armády začal dělat skutečné potíže.

Ale o to nejde. Ačkoli vnímání Gajdy jako politika je obecně velmi zkreslené, asi těžko lze jeho politické působení označit za pozitivní. Pro mě je velkou a významnou postavou českých dějin Gajda jako voják. Lidé totiž mají jakési tušení o jeho politické kariéře, ale zapomnělo se na jeho ohromné vojenské úspěchy, díky kterým byl v Československu mimořádně populární a díky kterým samozřejmě získával i politické body. Gajda totiž prodělal celou první světovou válku, a to dokonce v „prodloužené“ verzi, neboť bojoval až do roku 1919. V srpnu 1914 byl mobilizován, ovšem v listopadu 1915 přeběhl k Srbům a bojoval v jejich armádě jako kapitán. V listopadu 1917 se dostal do legií v Rusku, kde jeho hvězda začala strmě stoupat. U Zborova prokázal nesmírnou statečnost a velitelské schopnosti a poté byl asi nejúspěšnějším velitelem československých legií v bojích proti bolševikům.

Jako konzervativec a monarchista byl generál Radola Gajda, rodným jménem Rudolf Geidl (14. 2. 1892 Kotor – 15. 4. 1948 Praha) rozhodným zastáncem pokračování bojů proti rudým a zasazoval se za co nejužší spolupráci s „bílými“ Rusy. To posléze vyústilo v jeho odchod od legií k armádě admirála Kolčaka, která bojovala s bolševiky na Sibiři. Až u Kolčaka se mohly plně projevit Gajdovy velitelské schopnosti, když plánoval a prováděl skvělé operace na velké vzdálenosti. Platil za experta na manévrové boje (tehdy se jim říkalo „mobilní válka“) a uměl pravidelně vítězit proti obrovské přesile rudých. Velitelé intervenčních sil západních velmocí pokládali Gajdu za pravděpodobně nejlepšího taktika a polního velitele, kterého „bílí“ Rusové vůbec měli. Vlády Velké Británie a Francie mu udělily vysoká vyznamenání. Pro řadu neshod s Kolčakem se ale Gajda nakonec vrátil do Československa.

Jeho politické názory však způsobily, že o něj armáda neměla příliš zájem a udělila mu tzv. repatriační dovolenou. Až na výslovné přání francouzské vojenské mise byl vrácen do služby, poté odešel do Paříže studovat válečnou školu a v roce 1922 se stal armádním generálem. Pak ale opět následovaly potíže, Gajda se stále více politicky angažoval, až byl roku 1926 konečně propuštěn a degradován. Poté už se věnoval jen politice. Ale ačkoliv nemohl cítit nic dobrého k Edvardu Benešovi, v září 1938 mu nabízel své vojenské schopnosti a rozhodně se stavěl za vojenskou obranu proti Německu. Velké Británii a Francii vrátil všechna vyznamenání. Patrně byl v kontaktu s generály, kteří tehdy uvažovali o provedení převratu, a s Výborem na obranu republiky, který jednomyslně (včetně hlasů komunistů) doporučil jako předsedu polovojenské obranné vlády Gajdova přítele, národního demokrata Ladislava Rašína.

Není náhodou, že Jan Drnek ve své úžasné knize Žáby v mlíku pověřuje (do aktivní služby vráceného) generála Gajdu velením protiútoku na jižní Moravě (tzv. operace Levý hák), který končí úspěšným obsazením Vídně. „Ukážeme jim, jak se má dělat blitzkrieg,“ říká tam Gajda. Jsem přesvědčen, že kdyby zůstal Gajda v československé armádě, měl by na ni podobný vliv jako řada jeho zahraničních současníků na armády jiné. Gajda jednoznačně patřil do oné nové „manévrové“ školy, která rozpoznala potenciál rádiového spojení, tanků a letectva a vytvořila doktrínu „bleskové války“: John F. C. Fuller a Basil Liddell Hart v Británii, Charles de Gaulle ve Francii, Erich Manstein a Heinz Guderian v Německu nebo Michail Tuchačevskij v SSSR. Precizní spolupráce různých druhů vojsk, drtivé dělostřelecké i letecké údery, obrněná vozidla jako hlavní útočná síla s podporou motorizované pěchoty, soustředění sil proti slabým místům protivníka, mobilní velitelská stanoviště... To vše přece dobře známe od zmíněných velkých teoretiků či vojevůdců 30. a 40. let, ovšem kořeny tohoto přístupu lze vystopovat až do první světové války a většinu jeho rysů rozpoznáme i ve způsobu, jímž generál Gajda vyhrával své monumentální bitvy na Sibiři. (Pro úplnost je vhodné dodat, že podobným typem velitele byl také československý „generál pancířů“ Sergej Ingr, který v září 1938 velel III. armádnímu sboru na jižní Moravě, kde se počítalo s manévrovými boji proti německé XIV. armádě.)

Zúčastnil jsem se několika diskusí na téma, kdo byl nejlepší český vojevůdce ve 20. století. Jednu skupinu kandidátů tvořili velitelé legionářských vojsk na Sibiři, zejména Ludvík Krejčí, Stanislav Čeček a Radola Gajda, zatímco druhou velitelé z druhé světové války, tedy Ludvík Svoboda a Karel Klapálek. Většina lidí má tendenci favorizovat Svobodu, což je ale poněkud nefér vůči generálům-legionářům, protože jejich velitelská činnost je už dnes podstatně méně známá a obecně hůře zdokumentovaná. Ludvík Svoboda má navíc i aureolu člověka, jenž byl perzekuován bolševiky a posléze jako prezident podporoval reformy „Pražského jara“. Voják byl bezpochyby výborný, ale jako součást mašinérie Rudé armády jednoduše neměl možnost plně prokázat své schopnosti. Osobně bych tedy nejlepšího českého vojenského velitele hledal spíše mezi muži, díky kterým se Masarykovi kdysi přezdívalo „Pán Sibiře“. Pokud porovnám výsledky, kterých dosáhli, musím dojít k závěru, že nejlepším českým vojevůdcem 20. století (a asi i moderních českých dějin vůbec) byl Radola Gajda.

Poznámka: Nakladatelství Jota nedávno vydalo Gajdovy paměti, jež popisují jeho zapojení do občanské války v Rusku.

  • Gajda Radola, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, nakl. Libri, autor hesla (tp) doc. PhDr. Tomáš PASÁK, CSc.
  • Radola Gajda, stránka s články a dokumenty o Gajdovi. Je zde volně ke ztažení i Gajdův životopis. Správci stránky jsou aktivisté již zaniklé nacionalistické organizace Národní čest, Václav Sekera a Andrej Draganov.
  • Radola Gajda, Životopisy online, autor textu neuveden, za textem odkazováno na Lesák, V.: Biografický slovník osobností moderních dějin.
  • Radola Gajda encyklopedické heslo CS Wikipedia
                 
Obsah vydání       9. 10. 2008
9. 10. 2008 Americká burza se ve čtvrtek opět propadla
9. 10. 2008 Jak čeští politikové likvidují humanitní obory Jiří  Holý
9. 10. 2008 Americký radar v ČR potřebujeme proti Německu i proti Rusku
9. 10. 2008 Vysvětlete podstatu finanční krize Jan  Čulík
9. 10. 2008 Britská vláda dala světu příklad jak vyřešit finanční krizi
9. 10. 2008 Burzy se uklidňují
9. 10. 2008 Globální role Západu ochabuje
9. 10. 2008 Globální snížení úrokových měr nezastavilo pád trhů
8. 10. 2008 Potěš Pánbůh Evropskou unii při nadcházejícím předsednictví
9. 10. 2008 Stačí vynechat "americký" a hned je všechno jinak
9. 10. 2008 Jak bránit Pobaltí William S. Lind
8. 10. 2008 Stratfor: Německá otázka
9. 10. 2008 OSN: O nezávislosti Kosova má rozhodnout Mezinárodní soudní dvůr
9. 10. 2008 Film o romských dětech v kině Světozor
9. 10. 2008 Peníze, které nemají žádnou hodnotu
9. 10. 2008 Sarkozy-Medveděv: společný hospodářský prostor EU-Rusko
9. 10. 2008 Rusko vyzbrojuje NATO
9. 10. 2008 V BL jsou "amatéři" a nemají "soudnost"; patří jim to! Miloš  Dokulil
9. 10. 2008 Eutanázie? Máme dost starostí s těmi, kteří chtějí žít, jak chceme rozhodovat o těch, kteří už žít nechtějí? Jan  Paul
9. 10. 2008 Český vojevůdce Radola Gajda Lukáš  Visingr
9. 10. 2008 O zlatě, zisku a ztrátách, neboli Kupci a prodavači měli vědět, proč a s jakým rizikem ten druhý dělá to, co dělá Uwe  Ladwig
8. 10. 2008 Orientální obory v objetí ministerstva vnitra Lukáš  Zádrapa
9. 10. 2008 Ministerstvo vnitra "bude přímo financovat malé obory na FFUK"
9. 10. 2008 Kdo s čím zachází, s tím nejednou schází! Miloš  Dokulil
9. 10. 2008 Rada bezpečnosti schválila vojenské akce proti pirátům v Somálsku
9. 10. 2008 Můj plat už není 1840 Kčs, ale 19 600 Kč čistého
9. 10. 2008 Nase budoucnost jako hovězí ve vlastní šťávě Karel  Košťál
9. 10. 2008 Naše bankovky dnes zlatem kryté nejsou Jan  Makovička
8. 10. 2008 Rakety Hatf - jaderná pěst Pákistánu Štěpán  Kotrba, Lukáš  Visingr
8. 10. 2008 Šťastná to země, šťastná to paní Bolfová, aneb Bohužel ekonomická krize už není před vraty ČR Uwe  Ladwig
7. 10. 2008 Co by se stalo, kdyby Západ rozpoutal válku s Východem
7. 10. 2008 FAZ: "Bankéři zradili tržní hospodářství"
7. 10. 2008 Naše nynější krize Michal  Vimmer
7. 10. 2008 Bude Pentagon příští americkou institucí, která zkrachuje?
8. 10. 2008 Britské listy jsou bez koncepce
9. 10. 2008 Jsou Britské listy bez koncepce? Milan  Sova
11. 9. 2008 Hospodaření OSBL za srpen 2008