13. 10. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
13. 10. 2008

Radar u Prahy

České vládě se podařil mistrovský propagandistický tah: v přesvědčovací kampani tak dlouho opakovala slovní spojení ,,radar v Brdech," až ho přejali i odpůrci základny. Ze sousloví se stalo magické zaklínadlo, jehož vyslovení zvýší hladinu adrenalinu většiny obyvatel České republiky, ať už se radaru bojí, nebo po něm touží. Zároveň ale našeptává našemu podvědomí: Je to někde v kopcích, uprostřed lesa, kam se stejně nesmí, protože je tam vojenský prostor, takže se tě to občane příliš netýká. Zahraniční novináři se naší vládou nenechali ovlivnit a píší o ,,radaru u Prahy" (International Herald Tribune, 26. 9. 2008). Základna má skutečně stát pouhých 70 km vzdušnou čarou od Pražského hradu, na dohled od hlavního města! Z Petřínské rozhledny je za jasného počasí vidět hora Tok v sousedství plánovaného objektu.

Ale abych nestranil jen Pražákům, základna by měla stát 25 kilometrů od Plzně, 15 km od Rokycan, 90 km od Chomutova a Mostu, 80 km od Loun a Žatce, 50 km od Rakovníka, 60km od Kladna, 70 km od Benešova, 70 km od Tábora, 45 km od Písku, 40 km od Strakonic a od Klatov, 20 km od Příbrami... nechť si laskavý čtenář dosadí svoji obec. Česká republika je malá země a tak bychom k radaru měli všichni znepokojivě blízko.

Nebezpečné základny

Radar, který by si Američané u nás chtěli postavit má v systému jejich protiraketové obrany zvláštní úlohu. V následujících letech budou na světě jen dvě taková zařízení. Na rozdíl radarů včasné výstrahy, jejichž posláním je sledovat případné útočící hlavice, základna u Prahy by měla navádět protiraketové střely na cíl. Má to být mířící oko palebného systému. Druhé bystré oko stojí na plošině u ostrova Adak v severním Pacifiku. Pokud by někdo chtěl zaútočit na USA, nebo se rozhodl odpovědět na americký útok, pokusí se tyto oči vypíchnout, aby svým hlavicím zvýšil šanci doletět nad cíl. Stačí, aby se nepřátelská hlavice nepatrně odchýlila od zadané dráhy a místo kopce ,,někde v Brdech" zasáhne Plzeň či Prahu. Pro mezikontinentální balistickou střelu s doletem 10 000 km to znamená chybu 0,25 % (Plzeň) a 0,7% (Praha). Pokud by se Američané rozhodli radar v Čechách bránit proti útoku, může nastat orbitální honička, kde se útočící hlavice pokusí kličkovat před interceptory. Jestli se hlavici nepodaří sestřelit, není jisté, zda se přístrojům řídícím směr letu podaří vrátit nálož na původní trajektorii. Pravděpodobnost zásahu města se tak může ještě zvýšit.

Radar je zařízení objemné a křehké. Aby mohl plnit svoji funkci, musí mít volný výhled na oblohu, není možné ho ukrýt v bunkru. K jeho zničení by stačil zásah náloží konvenční trhaviny, nebo účinek tlakové vlny exploze, ke které by došlo nedaleko objektu. Přesto lze očekávat útok jadernou municí. Pokud Američané uvedou do provozu vícevrstvý protiraketový štít, bude mít největší šanci proklouznout právě moderní atomová bomba, zbraň velikosti termosky na čaj, jejíž exploze může mít sílu 100 až 1000 tun TNT.

Žádná konvenční trhavina nenabízí pro útočníka tak příznivý poměr objem/výkon. Jediná raketa může nést takových bomb desítky. Tyto malé, tzv. nestrategické nálože nepodléhají závazným mezinárodním odzbrojovacím smlouvám (Pitschmann 2005: Jaderné zbraně -- nejvyšší forma zabíjení). Jaderné velmoci dosud dobrovolně udržovaly počet hlavic na jedné raketě v řádu jednotek. Na počátku 21. století přišel do módy boj bez pravidel. Na Českou republiku se tak v blízké budoucnosti může snést atomové hromobití.

Přestože Američané tvrdí, že činnost dvou velkých naváděcích radarů neohrožuje lidské zdraví a jedná se o čistě obranné systémy, o kterých si máme myslet, že žádného zloducha nemůže napadnout na ně zaútočit, udržují si od nich značný odstup. Zařízení na ostrově Adak je vzdáleno 7400 km od hlavního města Washingtonu, 3900 km od Seattlu, nejbližšího velkého města na západním pobřeží USA, i aljašský přístav Anchorage od radaru dělí 2000 km. K nám by se měl přestěhovat radar z ostrova Kwajalejn, který leží 12 000 km od Washingtonu a 7900 km od San Francisca. Velká americká města tedy od radaru dělí stokrát až tisíckrát větší vzdálenosti v porovnání s tím, co by měli snést lidé v České republice.

Přitom Američané v případě mimořádně důležitých základen, mezi něž by radar u Prahy patřil, mnoho let utajují informace o zdravotních rizicích či o haváriích, ke kterým na základnách došlo. Základna na ostrově Kwajalejn sloužila ve 40. a 50. letech jako zázemí pro pokusné atomové výbuchy na atolech Bikini a Eniwetok, kde byla odpálena první americká vodíková bomba (1951, operace Greenhouse) i největší americká termonukleární nálož (1954, výbuch Bravo). Výbuch Bravo se vymkl kontrole, radioaktivní spad zamořil ostrov Rongelap a rybářskou loď Fukuru Maru. Zasažení lidé trpěli nemocí z ozáření, radista z Fukuru Maru po sedmi měsících zemřel. Přesto jsou některé zásadní údaje o testu dodnes tajné. Na atolu Kwajalejn probíhají zkoušky mezikontinentálních balistických střel a v poslední době i testy protiraketového systému. Obyvatelé vybraných ostrovů byli sestěhováni na ostrůvek Ebeye o rozloze 0,36 km2, kde se v chatrčích tísní 9 300 lidí (United States General Accounting Office, 2002, Kongresem vyžádaná zpráva: ,,Kwajalein Atoll Is the Key U.S. Defense Interest in Two Micronesian Nations). Obyvatelé se v minulosti několikrát marně dožadovali zrušení základny na Kwajaleinu.

V roce 1968 se u americké základny v Thule na severu Grónska, kde od roku 1961 stojí jeden ze sledovacích radarů včasné výstrahy, při návratu z tajné mise zřítil bombardér B-52G se čtyřmi vodíkovými pumami na palubě. Trosky letadla začaly hořet a žár způsobil explozi konvenční trhaviny ve všech čtyřech bombách. Výbuch rozprášil plutonium a tritium do okolí. Dekontaminaci oblasti provádělo 700 lidí po dobu devíti měsíců, někteří si v následujících letech stěžovali na zdravotní problémy včetně neplodnosti a rakoviny. Dvě stě dánských dělníků se v roce 1987 bezúspěšně domáhalo odškodnění od Spojených států.

Dánský ústav klinické epidemiologie diagnostikoval u lidí provádějících dekontaminaci 40 % nárůst případů rakoviny v porovnání s ostatními příslušníky Thulské základny (Pitschmann 2005). Americké letectvo v roce 2001 revidovalo výzkum možného ozáření pracovníků. Air Force Surgeon General's Office došel k závěru, že dekontaminační práce: ,,byly provedeny bezpečně, bez významného ohrožení plutoniem...rovněž s tritiem bylo zacházeno bezpečně." (http://airforcemedicine.afms.mil/latestnews/body.pdf) Zpráva byla zveřejněna až v roce 2002, 13 měsíců po napsání. Žít v blízkosti významné vojenské základny USA znamená žít v nejistotě.

Nemáme kam jít

Smlouvu o postavení amerického radaru u Prahy podepsal za Českou republiku ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Voliče vyzývá ke globální odpovědnosti, solidaritě se spojencem v zámoří a upozorňuje, že jako členská země NATO musíme nést i jisté riziko. Jenže v případě jaderného útoku nebudou ohroženi všichni stejně. Pokud nebude mít tu smůlu, že by ho zasáhl výbuch, může se Radarový Kníže před radioaktivním spadem uchýlit na rodové sídlo Schloss Schwarzenberg v bavorském Scheinfeldu, 230 kilometrů západně od radaru, dozajista snesitelné zázemí může poskytnout zámek Murau v Rakousku (280 km jižně od radaru) a švýcarské občanství mu nabízí bezpečí neutrální země 500 km jihozápadně od radaru. Nebo se snad Karel Schwarzenberg a jeho potomci chystají solidárně s civilním obyvatelstvem umírat na nemoc z ozáření, zabaleni do pláštěnky a igelitových sáčků?

Většina obyvatel České republiky se nemá v případě jaderné války kde schovat. Kapacita atomových krytů je nedostatečná a místa v nich mají rezervována především politici a generálové, kteří nás nyní nabádají ke statečnosti. Americký protiraketový deštník je údajně budován proti jadernému úderu omezené intenzity. V takovém případě je v našem existenčním zájmu nevytvářet na území České republiky strategicky významné cíle, nechat hlavice nerušeně přeletět, a spoléhat se, že se radioaktivní spad naředí na přežitelnou úroveň dříve, než zasáhne naše území. Je to nesolidární a cynické, avšak Česká republika nevlastní jaderné zbraně, proč bychom tedy měli nést riziko za velmoci, které nejsou schopny se dohodnout na globálním jaderném odzbrojení a ještě si nechají smrtící technologie ukrást?

                 
Obsah vydání       13. 10. 2008
13. 10. 2008 Radar u Prahy Ivan  Větvička
13. 10. 2008 Ramstein, závisle pohodové městečko Jan  Neoral
13. 10. 2008 Kopnete-li si do Kundery, stanete se komickou postavou jeho románů Jan  Čulík
13. 10. 2008 Jak "naši historikové" pronásledují devětasedmdesátiletého autora
13. 10. 2008 Nevíte koho volit do Senátu? Nechte si napovědět na www.KohoVolit.eu Michal  Škop
13. 10. 2008 Řekněte ve volbách NE výpovědi z práce bez udání důvodu! Jan  Sova
13. 10. 2008 Budu volit ODS Boris  Cvek
13. 10. 2008 Volte voly, volte krávy, jen nevolte klerikály Štěpán  Kotrba
13. 10. 2008 Anální vesmíry. A co je za nimi? Bohumil  Kartous
13. 10. 2008 1945: Češi popravovali snad nejvíc z Evropanů Jan  Čulík
13. 10. 2008 Čína zřejmě dovolí zemědělcům prodávat svou půdu
13. 10. 2008 Írán chce trestat odpadlictví od víry smrtí, Západu je to jedno
10. 10. 2008 Prosím, pomozte jazykovému výzkumu
13. 10. 2008 Michael  Marčák
13. 10. 2008 Smrt hejtmana Ladislav  Žák
13. 10. 2008 Rakouskem otřásá Haiderova smrt Richard  Seemann
13. 10. 2008 Krumlov, Kleť a Ekofilm František  Řezáč
13. 10. 2008 Michael  Marčák
13. 10. 2008 Je to Škoda Beno  Trávníček
13. 10. 2008 Není "jen" krajská politika Milan  Daniel
12. 10. 2008 Dělnická strana: Za rudou kamufláží hnědé jádro Pavel  Pečínka
12. 10. 2008 Ceny dříve a dnes Josef  Vít
13. 10. 2008 Zestátnění bank -- následek finanční krize, aneb Podivné obojetnictví kancléřky Merkelové Uwe  Ladwig
12. 10. 2008 15 zemí EU se dohodlo na záchranném plánu pro banky
12. 10. 2008 Ztráta Ruska jako obchodního partnera hrozí Ukrajině katastrofou
13. 10. 2008 Kritický rok 1938 Jan  Máče
13. 10. 2008 V Rusku proběhly regionální volby, Jednotné Rusko získalo většinu. I v Čečensku
13. 10. 2008 Praha 1968 a poté -- Na prahu nové éry
13. 10. 2008 I když slova jsou hrachem toliko
13. 10. 2008 Smysl života v bolestech
12. 10. 2008 Kauza Asanace po osmnácti letech skončena. Skončena?
12. 10. 2008 Hamižnost ano, ale držená na uzdě
11. 10. 2008 Volby 17. a 18. října budou referendem o radaru Jan  Tamáš
11. 10. 2008 Skupina G7 schválila globální záchranný plán
10. 10. 2008 Finanční krize ohrožuje ruské zemědělství
10. 10. 2008 Vyhlídky českých "futures" na trhu s bezpečností Karel  Dolejší
11. 9. 2008 Hospodaření OSBL za srpen 2008

Americká protiraketová základna v České republice RSS 2.0      Historie >
13. 10. 2008 Ramstein, závisle pohodové městečko Jan  Neoral
13. 10. 2008 Radar u Prahy Ivan  Větvička
11. 10. 2008 Volby 17. a 18. října budou referendem o radaru Jan  Tamáš
10. 10. 2008 Vyhlídky českých "futures" na trhu s bezpečností Karel  Dolejší
30. 9. 2008 Radar v Česku bude jiný než ten na Kwajaleinu   
26. 9. 2008 Švejk znovu v ruské uniformě Milan  Daniel
26. 9. 2008 USA: Pokus o předpověď Ladislav  Žák
25. 9. 2008 Iniciativa Ne základnám odmítá spojení se zpravodajskou činností Ruské federace   
25. 9. 2008 Ví česká vláda, komu chce poskytnout radarovou základnu? Mojmír  Babáček
25. 9. 2008 Kontrarozvědka: "Ruští špioni se snaží v ČR vyvolat odpor proti americkému radaru"   
12. 9. 2008 Obama pro radar Boris  Cvek
12. 9. 2008 9/11 a naše neodpovědná odpovědnost Miroslav  Polreich
10. 9. 2008 Referendum jako jediný legitimní prostředek rozhodnutí o základně   
1. 9. 2008 Americká ochrana životů a majetku v praxi Ladislav  Žák
27. 8. 2008 O jaký radar se vlastně jedná? Petr  Pokorný