18. 11. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
18. 11. 2008

Dilema finančních institucí

Současná finanční krize ozřejmila mnohým apologetům neoliberalismu, že s autoregulací tržního hospodářství na základě individuální odpovědnosti to nebude nic slavného. Respektive že tato autoregulace sice funguje, ale nikoli včas, nikoli dokonale a nikoli tak, aby zabránila vzniku bilancí a ekonomických vztahů, které mají "samožerný" potenciál likvidující věcný smysl původních transakcí. V této souvislosti se stále častěji hovoří o reálné a virtuální ekonomice a vztahy mezi nimi, i o tom, jak se problémy v jedné z těchto sfér přesouvají do sféry druhé či naopak.

Domnívám se ovšem, že tato situace je fakticky důsledkem ztráty řady atributů, které finanční instituce jako hlavní aktéři virtuálního světa sice ještě stále deklarativně proklamují, ale v praxi již nedodržují a nesledují.

Finanční instituce totiž -- jak praxe prokázala -- nemusí plnit onu Smithovu tezi o neviditelné ruce trhu, při níž pekař maximalizací svého zisku uspokojuje touhu po pečivu celé vesnice (a ideálně má ještě konkurenta, který peče chleba také a tím de facto nepřímo kontroluje ceny konkurence). Finanční instituce sledují klíčový parametr svého zisku, který může být celkem snadno realizován -- a v tom je ten problém -- bez vazby na realitu či prospěch konkrétních klientů. Jinak řečeno, finanční instituce v praxi ztrácejí pocit spoluodpovědnosti za rozhodnutí svých klientů, do kterého je ale svými produkty de facto tlačí -- protože je samozřejmě evidentní, že jsou v dané oblasti výrazně znalejší než koncový klient. A také větší a silnější, což samo o sobě je znakem nerovného postavení.

Jinak řečeno. Autoregulace finančních trhů by musela fungovat empiricky a ex ante, aby se jí mohlo věřit. Nelze, při současné složitosti a komplexnosti produktů finančních institucí, spoléhat na to, že tržně racionální klienti příslušné finanční instituce sami z trhu vytlačí, jak to předpokládají neoliberální schémata. Teoretická možnost takových jevů zde samozřejmě zůstává, ale praxe hospodářské politiky nás v podobě současného vývoje přesvědčuje o něčem jiném.

Je skutečností, že řada finančních institucí prodává klientům produkty, o nichž dobře ví, že jejich prospěch pro klienta je definován spíše mírou průšvihu, v němž se onen klient zrovna nachází. Mám na mysli např. různé spotřebitelské úvěry s vysokou úrokovou měrou a jiné podobné produkty. Tržní racionalita těchto produktů je asi jasná, problém spočívá v tom, že z hlediska klienta jsou po podrobném rozklíčování tyto produkty výhodné asi tak, jako kdybychom člověku spadlému do propasti hodili lano s tím, že až ho vytáhneme, bude nám muset dva roky dělat pomocnou sílu v domácnosti jako uklizeč. Paradox racionality trhu spočívá v tom, že samozřejmě pro člověka, který je v té propasti, je tato možnost, pokud mu nikdo nenabídne žádnou lepší, skutečně jediným racionálním řešením. A onen průšvih může být jak objektivní, tak subjektivní -- tedy to, že člověk třeba skutečně je ve špatné sociální situaci, tak třeba i v tom, že subjektivně chce koupit dětem na Vánoce snowboard a bez úvěru nemůže, což sice není příznak objektivní chudoby (na jídlo mají a bydlet kde taky), ale subjektivně je to možná ještě horší. A také účinnější z marketingového hlediska, jak nás o tom denně přesvědčují televizní reklamy.

Navíc k tomu přistupuje problém nezměřitelných veličin typu důvěra, dobrá vůle, jistota, stabilní prostředí atd. Těmito pojmy se dnes řada finančních institucí zaklíná a je schopna je dokonce i měřit různými ratingy, které se při změně metodiky nebo sociálně-ekonomických podmínek rozplývají jako pára nad hrncem. Ze smluv nebo nakoupených produktů uzavřených za situace, kdy ony nezměřitelné veličiny jsou na tom "dobře", se pak stávají cáry papíru nebo znehodnocené investice, pokud tyto atributy, kterým se řada ekonomů tak vyhýbá, protože je neumí změřit, nejsou přítomny v dostatečné míře.

Vraťme se ještě k té spoluzodpovědnosti za klienta. Zdánlivě to vypadá jako protimluv, v tržní ekonomice si přece za každé rozhodnutí každý odpovídá sám. Ano, odpovídá. Ale ke každé transakci jsou potřeba dva. A současné finanční instituce už tohle, většinou, neví. Marketingové kampaně jsou zaměřené především na jedinou věc -- přesvědčit klienta k podpisu určité smlouvy. Přitom se mluví o vizích, nadějích, smyslu daného produktu, vztahu klienta a instituce. V momentě, kdy je tato smlouva uzavřena (a bývá často daleko složitější než daňové přiznání, jehož složitost tak kritizují někteří politici), se vše řídí podle této smlouvy. Uběhne určitý čas, "produkt běží". A pokud se začne klient na něco dotazovat, vše se už odvozuje pouze dle striktního znění smlouvy. Najednou jsou vize pryč, nastupuje šedá realita, nikoho nic nezajímá. Racionalita z pohledu klienta se tak posuzuje v jediném bodě -- když podepisuje smlouvu. Racionalita z pohledu finanční instituce je výrazně širší, dlouhodobější, a pokud klient není expertem na daný produkt, nemá prakticky šanci ty věci rozklíčovat tak, aby dosáhl výhodnějších nebo z hlediska své situace lepších řešení. Když pomíjíme již nastíněnou otázku, že mu nemusí nikdo nic lepšího nabídnout a on je nucen (nebo přemluven) přistoupit na zjevně suboptimální řešení, jehož racionalita vychází z toho, že momentálně jiné k dispozici není (to ale nemusí znamenat, že neexistuje, jen ona tržní ekonomika ho tomu konkrétnímu člověku nenabízí).

Dilema finančních institucí tudíž spočívá především v tom, že by se měly pozastavit nad smyslem a efekty svého fungování, nad tím, jestli náklady, které jsou spojeny s jejich existencí, vyvažují přínosy, které z tohoto fungování jejich klienti mají. Zda ve své snaze maximalizovat zisk nelikvidují svůj vlastní smysl. Zda by při lepším fungování a nastavení svých produktů nemohli více lidem přinést větší prospěch. Jestli vlastně není špatně to, když vykazují po řadu let bezprecedentní zisky, kterých dosáhli po odečtení ještě bezprecedentnějších nákladů. Jestli privatizace zisků a socializace ztrát je ten správný typ vazeb mezi finančními institucemi a státem, resp. tedy veřejnosti, která ony ztráty z daní částečně uhradí. A jestli to, když klient pod tlakem reklamní kampaně nebo věcných okolností přistoupí na nákup v zásadě nevýhodného produktu, je chyba klienta, nebo finanční instituce.

Souhrnně z toho vyplývá otázka, čeho jsou ty výborné hospodářské výsledky finančních institucí v dobrých dobách vlastně projevem. Jestli ještě odměny za inovaci, zlepšení, odvahu a riziko, nebo jestli toho, že prostřednictvím svých produktů dokáží profitovat na reálné ekonomice (či spíše na peněžních tocích v ní) bez toho, aby nutně přinášely adekvátní přidanou hodnotu. A jestli by finanční instituce spíše než vymýšlení ještě lepších a ještě inovativnějších produktů neměly věnovat znalosti, schopnosti, síly a prostředky také na to, aby reálný prospěch z jejich fungování byl co největší. Možná by se pak ony nezměřitelné pojmy jako je důvěra, vztah ke klientovi a jiné, které si dávají finanční instituce tak rády za okna svých kanceláří, začaly skutečně v praxi naplňovat.

                 
Obsah vydání       18. 11. 2008
18. 11. 2008 Čeští občané se nenechají zastrašit
18. 11. 2008 Akademická jatka 2008, aneb Gaudeamus Igitur Josef  Švéda
18. 11. 2008 Akademický senát FFUK žádá o navýšení rozpočtu vysokých škol
18. 11. 2008 Jeden z nejvýznačnějších britských soudců odsoudil válku v Iráku jako protizákonnou
17. 11. 2008 Nedokončitelná revoluce Karel  Dolejší
18. 11. 2008 Václav Havel promluvil jako Mongol Ivan  Větvička
18. 11. 2008 O bankách, jež se změnily v latríny Alex  Koenigsmark
18. 11. 2008 Utkejte se se svým náckem Milan  Daniel
18. 11. 2008 Zamyšlení nad globálním vládnutím podle G20: regulace a volný trh Ludmila  Štěrbová
18. 11. 2008 O vlivu ekonomické "vědy" na globální energetické prognózy a jak z toho ven Jindřich  Kalous
18. 11. 2008 Dilema finančních institucí Jan  Mertl
17. 11. 2008 Vláda zastavila "žluté nebezpečí" Milan  Daniel
17. 11. 2008 Sarkozy ustoupil od kritiky protiraketové obrany
17. 11. 2008 Národní raketová obrana USA -- obrana nebo útok? Jan  Tamáš
18. 11. 2008 Pitomost socialismu. Král demagogů a princové -- pohled na jejich díla. Radar Tomáš  Pečený
18. 11. 2008 Proč se Bohumínské usnesení ČSSD tolik utajuje? Jan  Piegl st.
18. 11. 2008 Bohumínské usnesení je výmluva Štěpán  Kotrba
18. 11. 2008 Zasedání G20 bylo úspěchem, neboli Topolánek jako budoucí představitel EU Uwe  Ladwig
18. 11. 2008 Já tě z tý střechy sestřelím!
18. 11. 2008 Sedmdesát let od "Dekretu na obranu italské rasy" Richard  Seemann
18. 11. 2008 Immanuel Wallerstein: Obamovo vítězství -- strach a naděje Immanuel  Wallerstein
15. 11. 2008 Pomáhat a chránit, aneb logika výroků "no, tak vidíte" a "udělali jsme nějaký zákrok..." Michal "Wolf" Vlk
15. 11. 2008 Pokud existuje soudní příkaz, zásah proti squatterům byl oprávněný Alexandr  Vojta
17. 11. 2008 Jen je nechte, ať si hrají - aneb studenti s pseudoproblémy Ivan  David
18. 11. 2008 Kríza je šancou prijať lepšie pravidlá Poul Nyrup Rasmussen
17. 11. 2008 Rudá hvězda na vlajce státu Kalifornie Ivan  Sommer
9. 11. 2008 Hospodaření OSBL za říjen 2008

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize RSS 2.0      Historie >
18. 11. 2008 Dilema finančních institucí Jan  Mertl
18. 11. 2008 Zasedání G20 bylo úspěchem, neboli Topolánek jako budoucí představitel EU Uwe  Ladwig
16. 11. 2008 Stínový ministr financí pod tlakem   
14. 11. 2008 George Bush: Finanční krize není "selháním volného trhu"   
13. 11. 2008 Pomůže krachujícímu automobilovému průmyslu   
13. 11. 2008 Šéf ústřední Anglické banky podpořil dotace pro ekonomiku   
13. 11. 2008 Zvláštní zvíře: pravičák, nechtějící radar a americký monopol moci   
12. 11. 2008 Rusko zvýšilo úrokové míry na 12 procent ve snaze zachránit rubl   
12. 11. 2008 Světové burzy zase padají   
7. 11. 2008 Úrokové míry v Británii sníženy na 3 procenta   
7. 11. 2008 Miliony Číňanů přicházejí o zaměstnání   
5. 11. 2008 Michail Chazin: USA budú čoskoro čeliť novej Veľkej depresii   
4. 11. 2008 Terra Daily: Zničila finanční krize kapitalismus?   
4. 11. 2008 Povede finanční krize v Evropě k vzestupu extremní pravice?   
3. 11. 2008 Finanční krize -- systémový pohled Ilona  Švihlíková