Takže ranka se o rok později proměnila v gangrénu, když udělala před pěti měsíci bankrot firma Lehman Brothers. Stalo se to 15. září 2008 a gangréna se dále šíří a politikové pořád nedělají nic.

Dospěli jsme nyní skutečně do bodu, kdy je jediným možným lékem úplná amputace této potenciálně fatální finanční gangrény? Možná je jediným způsobem jak se vyhnout skutečně katastrofální globální depresi a obchodní válce jedině rozhodnutí znárodnit všechny významné banky v Americe, v Británii a v eurozóně - protože žádné z nich bez vládních záruk nepřežijí.

Tento názor nyní zastává mnoho ekonomů. Já osobně nejsem ještě připraven přijmout tento krok. Pro mě je likvidace globálního finančního kapitalismu a jeho nahrazení neomarxistickým systémem kapitálových alokací státem pořád ještě příliš velký mentální skok. Ale vzhledem k tomu, jak se věci vyvíjejí, i já brzo kapituluji před nevyhnutelností všeobecného znárodnění světových bank.

Důvod je jednoduchý. Ani nulové úrokové míry, ani daňové škrty nemohou obnovit hospodářskou činnost, pokud zůstává ochromen úvěrový systém. Politikové a bankéři čeli jednoduché volbě: buď budou normální bankovní služby rychle obnoveny, anebo musejí převzít přímou kontrolu vlády.

Důvodem pro to, proč vlády dosud neučinily žádoucí radikální kroky pro sanaci bankovního systému, je, že se bojí "jak by to vypadalo v novinách". Avšak britští a američtí politikové by se mohli stále ještě osvobodit od tohoto sebeničivého populismu tím, že se jim vysvětlí dva jednoduché fakty.

Zaprvé, veřejnosti je nutno vysvětlit, že "potrestat" či "zachránit" banky není totéž jako potrestat či zachránit bankéře. Voliči nenávidí bankéře, že půjčovali peníze jako idioti, ale měli by si uvědomit, čí peníze ti bankéři půjčovali. Pokud bude dovoleno, aby banky udělaly bankrot, většinu ztrát odnesou malí vkladatelé, jejíchž peníze ty banky půjčovaly, anebo daňoví poplatníci, kteří budou muset garantovat peníze uložené v těchto bankách. Když vláda dotuje či podpoří banku, podporuje vkladatele, nikoliv akcionáře či bankéře.

A druhý fakt je ještě důležitější. Ať už přijde vláda o jakkoliv obrovské peníze tím, že bude muset odkoupit toxické půjčky či poskytnout bankám dotované zárukly, tyto výdaje jsou minimální ve srovnání s obrovskými daňovými ztrátami, pokud hospodářství upadne do hluboké recese. I kdyby daňoví poplatníci museli přijít o desítky miliard liber v dotacích bankám, byly by to dobře investované peníze, pokud by to zrychlilo hospodářské oživení i jen o několik měsíců.

Bankéře klidně potrestejte, ale banky prosím neamputovat.

Kompletní článek v angličtině ZDE