Varovné signály ze zahraničí

Podle agentury Bloomberg je situace zemí střední a východní Evropy nejistá. Velké firmy, které v Česku, na Slovensku nebo v Maďarsku postavily svoje továrny, snižují výrobu a obávají se o svoji budoucnost.

"Jestli je minulostí regionu železná opona, jeho budoucností může být rezavý pás," upozorňuje agentura s odkazem na situaci na severovýchodě Spojených států v 60. až 80. letech minulého století. Tam se ve velkém zavíraly průmyslové podniky jako například ocelárny a zůstaly po nich jenom rezivějící továrny.

Podle ekonoma Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) Rafala Kierzenkowskeho nefungují ve střední a východní Evropě motory ekonomiky. Průmyslová produkce padá ve všech zemí rekordním tempem, vývoz zboží ze střední a východní Evropy se snížil o 30 procent.

"Relativní zranitelnost východoevropských bankovních systémů bude odhalena stále tvrdším operačním prostředím ve středovýchodní Evropě v důsledku ostré a dlouhé hospodářské krize spojené s makroekonomickou zranitelností," konstatuje se v Moodyho zprávě.

Ratingová agentura očekává "trvalý tlak směrem dolů na rating středo- a východoevropských bank" v důsledku zhoršující se kvality kapitálu, selhávajících místních měn, regionální krizi na trhu nemovitostí a nesplněné poptávce po krátkodobých úvěrech.

Úvěrová krize vyvolala obavy nad tím, zda bude středoevropský region vůbec schopen financovat svůj deficit na běžném účtu. Zpomalující se růst globální ekonomiky posílil znepokojení nad zdravím středoevropských a východoevropských ekonomik, které silně závisejí na vývozu.

Investor a spoluzakladatel fondu Quantum Jim Rogers uvedl, že by se vyhnul investování v tomto regionu. "Naděje v regionu se po pádu komunismu dramaticky zvýšily, bude ale mnoho zklamaných lidí," říká investor.

Podnikatelské sdružení a odboráři v západní Evropě navíc lobují u politiků za to, aby se výroba z jejich zemí dál na východ nestěhovala. Francouzská organizace sdružující šéfy malých a středních firem CGPME tak uvítala oznámení o zrušení podnikatelské daně a vyjádřila názor, že to pomůže udržet továrny ve Francii, a zabránit jim tak v přesunu výroby do zemí s levnější pracovní silou.

Pomohou ekonomice z krize opatření NERVu?

Nepomohou! Problém české ekonomiky spočívá v tom, že 80% „českých“ firem je v zahraničním vlastnictví, takže vláda nemá na jejich rozhodování pražádný vliv. Pomůže-li výrobě daňovými a jinými opatřeními, pomáhá tak vlastně převážně zahraničním vlastníkům. Pomůže-li lidem k vyšší spotřebě pak, díky tomu, že až na malé výjimky české zboží prakticky neexistuje, opět pomáhá s odbytem zahraničním vlastníkům.

Musíme hledat naprosto odlišné řešení.

Koupě perspektivních firem státem

„Jako námezdníci a nevlastníci nemůžeme zahraniční podniky na našem území ovlivňovat v jejich strategickém rozhodování. To dokázal jen Baťa ve svém vlastním, českém podniku (zvýrazněno V.K.), protože si jej dokázal uchovat!“ (Zelený, Proti recesi slunečníčky nepomohou). A tady je jádro pudla - můžete ovlivňovat jen ty podniky, které Vám skutečně patří. Chce-li stát nějaký výrobní podnik ovlivnit, musí mu patřit, musí jej reálně vlastnit! Vezměme příklad Crystalexu: pokud by jej stát koupil, přes banku zaúvěroval, okamžitě by mohl jím dosazený management obnovit výrobu a okamžitě zaměstnat i lidi. Není to výhodnější a rychlejší operace, než budovat například další a další kilometry dálnic?

Státní „žraločí fond“a budoucí konjunktura

Může-li mít svůj „žraločí fond“ nejbohatší Čech Petr Kellner, proč by jej nemohl mít i český stát? Proč by neměl v krizi kupovat lacino firmy, které mají zakázky a vybudovat z nich páteř budoucího úspěchu v době konjunktury?

„Rent to Buy“ program

Ze zahraničí známe případy, kdy podniky se zakázkami převzali sami zaměstnanci. Dělo se tak na základě programu „nejprve pronajmi a pak kup“. Jinými slovy jde o program, kde si zaměstnanci nejprve podnik pronajmou a z výnosů postupně hradí jeho kupní cenu. Nestálo by za to takovýto program zavést i u nás? Co Vy na to odboroví předáci?

Kraje a zaměstnanost

Největším strašákem některých krajů je velká nezaměstnanost. Proč by kraje nemohly majetkově vstupovat do místních podniků a ve spolupráci se zaměstnanci nerealizovat výše zmíněný „Rent to Buy“ program. Pomohlo by to jistě oběma stranám.

Autor je mezinárodní realitní konzultant