Podle Henryho je možné, že ekonomové kolem Obamy jsou příliš v zajetí svého dlouhodobého studia velké deprese z 30. let. Stimulační balíček schválený Kongresem je co do podílu na příjmech státu větší než podobný balíček Franklina Delano Roosevelta před 2. světovou válkou. To by mohla být dobrá zpráva, kdyby to ovšem celé fungovalo podle předpokladů. Podobně dobrou zprávou by mohlo být odkoupení problematických pohledávek bank, nepříliš striktní měnová politika, vyhýbání se silnému protekcionismu charakteristickému pro 30. léta a opatření proti osobním bankrotům.

I když se ale prezident obklopil nejchytřejšími ekonomy a nejzkušenějšími veterány z Fedu a ministerstva financí, něco se zjevně nedaří. Na rozdíl od Roosevelta, který hned od počátku sklízel velmi pozitivní reakce jak veřejnosti, tak akciového trhu (ačkoliv se tehdy prezident s burziány navzájem nesnášeli), reakce akciových trhů a analytiků na Obamovu politiku je z největší části negativní. Akciové trhy i výrobní podniky jsou stále ve špatném stavu. Kde je tedy problém?

Je jich hned několik. Zaprvé, Obama kvůli úspoře času a snaze zastavit rychle růst nezaměstnanosti obešel časově náročné přesvědčování Republikánů - a chybějící podpora ho mimo jiné stála zhruba 40 miliard dolarů z plánovaného balíčku, zatímco podíl "prorepublikánských" daňových škrtů teď činí téměř 40 procent jeho celkové hodnoty. Většina makroekonomů je však přesvědčena, že v podmínkách, kdy existují velké nadbytečné kapacity, nevedou daňové škrty k vytvoření příliš mnoha pracovních míst, protože vysokopříjmové skupiny získané peníze zpravidla uloží nebo použijí ke splácení dluhů. Mnoho daňových škrtů v Obamově balíčku je navíc regresívních, což jejich dopad na tvorbu nových míst dále omezuje.

"Jako bývalý obyvatel Minnesoty naprosto souhlasím, aby měl každý z dvou miliónů farmářů WiFi zdarma", vtipkuje Henry. Podle něj však takové projekty, stejně jako třeba projekty na "zelené bydlení", aktuálně nepomůžou zaměstnat milióny lidí bez práce žijící v městských oblastech. Jde prý o součást "únosu" projektu environmentalisty, energetickými společnostmi, odbory veřejného sektoru, guvernéry, propagátory daňových škrtů a dalšími zájmovými skupinami.

Původní předpoklad zněl, že program do roku 2012 vytvoří přinejmenším 4 milióny pracovních míst, jedno za 200 000 dolarů. Avšak podle propočtů Congressional Budget Office by to znamenalo pouze snížení nezaměstnanosti o několik málo procent ročně. Poté, co program prošel úpravami v Senátu, budou ale výsledky ještě slabší a většina ekonomů předpokládá, že do roku 2012 vytvoří jen 2,5 miliónu míst a sníží nezaměstnanost o 1,5-2 procenta, přičemž daňoví poplatníci zaplatí za jedno místo 315 000 dolarů. Ve srovnání s Rooseveltovým New Dealem to není zrovna ohromující.

Je problém určit skutečnou aktuální míru nezaměstnanosti, protože standardní nástoje nejsou již adekvátní. Oficiálně je nyní nezaměstnaných 13 miliónů Američanů, neboli 8,5 procenta veškeré pracovní síly, a dalších 7,8 miliónu uvádí, že jsou podzaměstnaní; kromě toho 2,1 - 5,9 lidí vypadlo ze statistik, protože hledání práce vzdali a nepobírají už podporu. Podle jiného ukazatele může být nezaměstnaných mimo oficiální statistiky ještě více, až 10,6 miliónu.

To všechno znamená, že tu existuje něco mezi 23-33 milióny dospělých Američanů postižených rostoucí nezaměstnaností, o 13-17 miliónů více než před rokem. Na konci roku 2009 to patrně bude už 40 miliónů. Většina těch lidí má rodiny. Protože průměrná doba nezaměstnanosti nyní překračuje deset týdnů, vyplývá z toho, že v příštím roce se nezaměstnanost osobně dotkne třetiny Američanů, z nichž někteří zakusí nedobrovolnou nezaměstnanost, možná i bezdomovectví a bídu.

Tato čísla navíc ještě nezahrnují 1,44 miliónu příslušníků ozbrojených sil, kteří budou po návratu domů čelit potížím, 2,3 miliónu trestanců federálních věznic a zhruba 8,1 nedokumentovaných zahraničních pracovníků. Právě ti poslední jsou krizí nejvíce zranitelní. Většina z nich podporuje rodiny buď doma nebo v zahraničí, mnozí tvrdě pracovali celá léta a nyní ztratili práci, aniž by měli nárok na podporu, zdravotní péči, sociální pojištění a další benefity. Protože se Kongres neshodl na mírnějším zákonu o přistěhovalectví, může se stát, že po létech práce a čekání nedosáhnou na americké občanství. Nyní tedy čelí tvrdé volbě, zda zůstat v USA bez práce, nebo se vrátit do zkorumpovaných a násilnických bantustanů v Mexiku, Střední Americe, na Filipínách a leckde jinde.

Je těžké srovnávat současné údaje se statistikou z 30. let, kdy se používala jiná metodologie. Avšak podle Henryho propočtů je možné, že současná krize bude nakonec srovnatelná se situací z roku 1933, kdy nezaměstnanost zasáhla přibližně čtvrtinu americké pracovní síly.

To zasazuje Obamův plán do patřičného kontextu: Dokonce ani ve své originální podobě nebyl dost ambiciózní, a ve verzi, v níž byl nakonec schválen, k vytvoření dostatku pracovních míst rozhodně nepostačí.

Zdroj: ZDE