Spojeným státům americkým trvalo až do roku 1954, než prohlásily rasovou segregaci za nezákonnou. Až tehdy padla zásada "odděleni a přece rovni". Rasová segregace v "kolébce demokracie" padla daleko později, než v Rakousko Uhersku poprvé vystoupily ženy s požadavkem na volební právo. To bylo na prvním sjezdu socialistek ve Stuttgartu v roce 1907, kdy s tímto požadavkem vystoupila rakouská delegátka. O tři roky později, v roce 1910 na II. mezinárodní konferenci žen - socialistek v Kodani totéž navrhla Klára Zetkinová. Poprvé se takto ženy sešly v roce 1911 v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku, v Americe. Právo na práci, na odborné vzdělání a konec diskriminace – to byl počátek.

Ruské ženy 8. března 1917 uctily památku ženských nepokojů proti válce a bídě v Petrohradě, které přerostly v únorovou revoluci a abdikaci cara.

Dnes je MDŽ celosvětovou manifestací za odstranění diskriminace žen a za jejich rovná práva. A k lidským právům patří i sociální práva. Připomíná se v celé Evropě, Americe i Austrálii. Slaví se i v Africe. A mimo jiné i v Česku. Jen někteří a některé v Česku neslaví. Topí se ve žluči nenávisti a vytahují strašáka dávno uplynulých let.

„Paní poslankyně, ani jednou jste se nedistancovala od komunistického zneužití svátku“, pravil mi senátor Štětina, jdouce se mnou z rozhlasového studia. „Nemám proč se distancovat, bráním starý sociálně demokratický svátek, který byl zneužit komunisty, tak, jako byl nacisty zneužit Den matek, pane senátore.“

Sedm let hrají někteří ohranou a falešnou písničku na téma: Odstraňte z kalendáře MDŽ, a zjevně ji budou hrát dál a karavana půjde dál. Odstraněním MDŽ z kalendáře se společnost nestane rovnoprávnější a spravedlivější. Odstranění MDŽ z kalendáře povede k zapomnění práv žen úplně. Ke zlepšení jejich postavení však nestačí pouze zákony, ale je nutná změna v myšlení celé společnosti. A také vůle ke změně.

Jedna kytka jaro neudělá, ale přála bych ji všem ženám, i těm, které MDŽ v hloubi duše odmítají. Protože je symbolem úcty, lásky a porozumění, ale je i uvědoměním si dluhu. Dluhu, který společnost k ženám má.

Autorka je poslankyně českého Parlamentu, místopředsedkyně Rady Evropy, stínová ministryně pro ženu a rodinu a kandidátka ČSSD do Evropského parlamentu