Raketonosné ponorky dnes

Ponorky nesoucí balistické rakety tvoří část ruské jaderné triády. Jde o plavidla třídy Delta-III a Delta-IV (ruská označení Projekt 667BDR Kalmar a Projekt 667BDRM Delfin; pozn. LVI), které mají po šestnácti mezikontinentálních střelách s vícenásobnými hlavicemi. Lodě dostaly novější elektroniku a byla u nich snížena hladina hluku. Ve službě zůstávají také obří ponorky třídy Typhoon (Projekt 941 Akula; pozn. LVI), což jsou největší podmořská plavidla, jaká kdy byla zkonstruována. Plavidlo Dmitrij Donskoj momentálně slouží jako testovací platforma pro zkoušky nových balistických raket Bulava a další dvě ponorky (Archangelsk a Severstal) nyní čekají v záloze na základně Severodvinsk na severu Ruska. „Budou modernizovány a nejspíše ponesou střely s plochou dráhou letu nové generace; budou tak protějšky amerických ponorek třídy Ohio,“ uvedl k tomu představitel ruského námořnictva. (Třída Ohio byla zkonstruována coby nosiče balistických raket, ale první čtyři plavidla třídy prodělala přestavbu a dnes každé nese až 154 střel s plochou dráhou letu Tomahawk; pozn. LVI)

Perspektivy raketových ponorek

Už probíhají ukotvené zkoušky ponorky Jurij Dolgorukij, prvního plavidla z nové třídy Borej (Projekt 955; pozn. LVI). Zkoušky na moři mají začít v červnu 2009 a ještě v letošním roce by plavidlo mělo vstoupit do služby. Loděnice Sevmaš stavějí dva další kusy nazvané Aleksandr Něvskij a Vladimir Monomach; ty mají být loďstvu předány v letech 2010 a 2011. 19. března (tj. na Den posádek ponorek) bylo oznámeno, že už brzy začne stavba čtvrté lodě třídy Borej a že do roku 2015 má být vyrobeno celkem osm kusů. Tím by mělo být dosaženo úplné obměny námořní části odstrašující nukleární triády Ruské federace. Loď třídy Borej měří na délku 170 m, má trup o průměru 13 m, může se ponořit do hloubky až 450 m a její nejvyšší rychlost činí přes 29 uzlů. Posádku tvoří 107 mužů, z nich 55 důstojníků. Výzbroj má představovat šestnáct balistických raket nového typu Bulava-M (SS-N-30). (Různé zdroje uvádějí odlišné informace o počtu raket; je možné, že první loď třídy jich ponese jen dvanáct a až další lodě, označované také Projekt 955A, jich budou mít šestnáct; pozn. LVI)

Otazníky nad Bulavou

Střela Bulava-M by měla přepravit deset nukleárních hlavic na vzdálenost až 8000 km. V pěti zkouškách z deseti však selhala (naposledy při testu 23. prosince 2008) a nad její budoucností se vznášejí stále větší otazníky. V roce 2009 mají proběhnout ještě nejméně tři zkušební starty z ponorky Dmitrij Donskoj, a jestliže se podaří, mohla by následovat minimálně dvě zkušební vypuštění z ponorky Jurij Dolgorukij. Oficiálně se vina za neúspěšné testy klade na problémy při výrobě a stále se trvá na tom, že raketa by měla vstoupit do služby na konci roku 2009, ale to není zdaleka jisté. Řada odborníků, mezi nimi i Ilja Kramnik, hlavní analytik RIA Novosti, totiž dlouhodobě označuje Bulavu za program problematický sám o sobě. Podle jejich názoru by nové ponorky třídy Borej měly být přizpůsobeny pro instalaci raket R-29RMU Siněva, což je modernizovaná varianta starší střely R-29 z plavidel třídy Delta. Siněva je sice větší, těžší a technicky méně pokročilá, ale rozhodně spolehlivější. Podle Kramnika je třeba zavést plavidla třídy Borej do služby s raketami Siněva, jelikož brzy dojde k vyřazení ponorek třídy Delta-III, za které je samozřejmě nutno mít připravenou funkční náhradu.

Nukleární útočné ponorky

Tři desítky útočných ponorek představují plavidla tříd Akula a Oscar II (Projekt 971 Ščuka-B a Projekt 949A Antej; pozn. LVI) Ponorky druhé jmenované třídy jsou vyzbrojeny 24 těžkými protilodními střelami dlouhého doletu SS-N-19 Shipwreck (P-700 Granit; lodě třídy Oscar II, mezi něž patřil i nešťastný Kursk, ovšem nejsou útočné ponorky v pravém slova smyslu, nýbrž specializované nosiče střel, postavené takřka jednoúčelově pro ničení amerických letadlových lodí; vzhledem k takto úzkému zaměření a k enormním nákladům na provoz je dnes užitečnost takových ponorek poměrně diskutabilní a pochybná; pozn. LVI). V roce 2010 nebo 2011 bude loďstvu předána první víceúčelová ponorka čtvrté generace Severodvinsk, tj. první loď z nové třídy Graney (Projekt 885 Jaseň; pozn. LVI). Do jejího arzenálu mají patřit různé typy nových střel s plochou dráhou letu, doletem až 5000 km a jadernými hlavicemi; zkoušky těchto zbraní již probíhají. (Uvedený dolet naznačuje, že jde pravděpodobně o námořní verzi leteckých střel Ch-555; dále lze předpokládat, že ponorky třídy Graney a také přestavěné lodě třídy Typhoon ponesou zbraně řady Oniks/BrahMos a Club; navíc se objevily informace, že třída Graney by mohla odpalovat i balistické rakety krátkého dosahu; pozn. LVI) Druhá ponorka této třídy má vstoupit do služby pravděpodobně v roce 2015.

Dieselelektrické ponorky

Rusko dnes používá dieselelektrické ponorky třídy Kilo (Projekt 877 Paltus; pozn. LVI), které si svou mimořádně nízkou hlučností vysloužily přezdívku „Černé díry“ a stále jsou pokládány za jedny z nejtišších ponorek na světě. Jejich následníky jsou ponorky čtvrté generace Projekt 677 Lada z konstrukční kanceláře Rubin; exportní verze má jméno Amur 1650. Tyto ponorky mají nový protihlukový plášť a zvýšený dosah a nesou nové, vysoce účinné typy protilodních a protiponorkových zbraní včetně křižujících střel řady Club-S. První plavidlo této třídy Sankt Petěrsburg bylo stavěno od roku 1997 v petrohradských Loděnicích Admirality a do služby se má dostat letos nebo v roce 2010. „Ponorka prodělává testy pohonu, elektroniky a zbraňových systémů,“ uvedl viceadmirál Oleg Burcev. Stavějí se další dvě ponorky této třídy (Kronštadt a Sevastopol) a celkem se počítá s osmi exempláři. Rusko vlastní také určitý počet „speciálních ponorek“ pro zkoušky nových technologií nebo zbraní. Řada pramenů uvádí, že je mezi nimi i B-90 Sarov (Projekt 20120), dieselelektrické plavidlo s malým jaderným reaktorem na palubě coby pomocným zdrojem energie. Ponorka vstoupila do výzbroje v roce 2007 a Severní flotila ji údajně používá pro špionáž v arktických vodách.

Strategické i taktické zbraně

Zdroj z ruského generálního štábu také uvedl, že z celkových šesti desítek ruských ponorek se vždy okolo deseti nachází na různých místech světového oceánu, kde plní rozmanité mise. Jde nejen o výcvikové plavby, ale také o bojové hlídky s jadernými zbraněmi na palubě, zdůraznil onen zdroj. „Generální štáb námořnictva věří, že strategické ponorky budou nadále hrát velice významnou roli při obraně národní bezpečnosti Ruska, neboť zůstávají důležitým prvkem naší vojenské moci a představují odstrašení proti potencionálním hrozbám a agresím,“ doplnil. Ale kromě strategických jaderných zbraní mají ruské ponorky disponovat také taktickou nukleární výzbrojí. „Taktické nukleární zbraně na ponorkách budou mít klíčovou roli,“ řekl viceadmirál Oleg Burcev. „Jejich dosah a přesnost se neustále zvyšují. Není třeba montovat na střely velké jaderné hlavice. Můžeme instalovat malé jaderné náplně na existující střely.“ Viceadmirál pak jako příklad uvedl ponorku Severodvinsk. (V této souvislosti se někdy spekuluje také o tom, že ponorky Baltské flotily by mohly být výhledově vyzbrojeny i novými střelami s plochou dráhou letu 3M14 Club, v jejichž dosahu by se mohly nalézat základny americké protiraketové obrany umístěné v Česku a Polsku. Skutečný dostřel těchto zbraní ovšem není znám, a tak lze opravdu jen spekulovat. Podrobněji viz ATM 12/2008; pozn. LVI)

Komentář LVI: Ruské námořnictvo dokázalo (za cenu drastických redukcí) překonat krizi 90. let a nyní hledí do budoucnosti s optimismem, což dokazují nejen ambiciózní plány stavby ponorek, ale také např. avizovaná stavba nových letadlových lodí s jaderným pohonem. Flotila ponorek čtvrté generace může být důležitým faktorem strategického jaderného odstrašování, nástrojem k obraně politických a ekonomických zájmů Moskvy ve světě a v neposlední řadě prostředkem pro udržení a posílení vlivu Ruska v oblasti Arktidy (která se v poslední době stala předmětem zvýšeného zájmu mocností). Zcela zásadní otázkou ovšem je, jak se na těchto plánech ruského námořnictva podepíše světová ekonomická krize.

Russia to put into service Bulava ballistic missiles in 2009 ZDE