Voltaire kdysi napsal, že sice víru v Boha neuznává, ale jeho krejčí, je-li věřící, méně krade. O krejčích toho mnoho nevím. Ale o jednom konkrétním předraženém a zfušovaném obecním kanalizačním projektu bych věděl, když už tedy jde hlavně o tohle. Tady je vidět, co dělá absence kostela v životě lidském.

Je pravda, že neznám žádnou stavební firmu vedenou lidmi evidentně věřícími. Nemohu tedy napsat to, co kdysi spoluzakladatel moderního antiklerikalismu. Ve světě logiky pana Kadlubce to naštěstí není nutné. Když zločiny členů církve jsou zločiny celé církve, proč by švindle nevěřícího nebyly švindly všech nevěřících?

Podle Starého zákona slíbil Bůh zemi od Nilu k Eufratu potomstvu Abrahámovu. Nikoli Jákobovu, který byl posledním společným předkem Židů. A Jákobův bratr Ezau měl také rodinu. (pravda, Abrahám nebyl jediný Semita. Ale kdo z dnešních Semitů, a nakonec třeba i Evropanů, zaručeně není jeho potomkem?) Podíváme-li se na rozšíření semitské populace, pak Bůh svůj slib splnil. Později, v islámské éře, dokonce ještě přidal pořádnou prémii.

Že by první křesťané zavrhli starozákonního Boha mi není známo. Kristus negoval jen některá z Mojžíšových pravidel a pokud to šlo, dával přednost jejich doplnění a zpřesnění (pravda, takovému, které je často de facto anulovalo). Je pravda, že evangelia psali a posléze schvalovali paulikánští vítězové, nikoli poražení stoupenci jeruzalémské církve. Těžko by však bylo možné zamlčet úplné odmítnutí smluv Boha s Abrahámem a s Mojžíšem. To by od počátku znamenalo naprostou neslučitelnost judaismu a křesťanství. Tak tomu ale v době evangelistů nebylo. Být křesťanem a zároveň židem se stalo nemožným až později, přičemž vzájemnou propast vyhloubila spíše křesťanská strana.

Tvrzení, že a že "Starý zákon je kniha horší a sadističtější než Souostroví Gulag a Postavení dělnické třídy v Anglii" a že "barbarsky kruté scény [jako ve Starém zákoně] nemají ve světové literatuře obdoby" jsou přinejlepším sporná. Pár skutečně krutých scén ve Starém zákoně najdeme, týkají se většinou zacházení s poraženými vládci a jejich potomky. Je jich ale poměrně málo, vezmeme-li v úvahu, že Starý zákon zmiňuje vyvraždění celých měst a národů. Skutečný sadista dává přednost kvalitě před kvantitou. Engelsovu knihu jsem nečetl a tak ji hodnotit nemohu. Ale Souostroví Gulag nabízí v tomto směru rozhodně více. Podobně Ilias a Odyssea či někteří římští historici, abychom zůstali u literatury dostupné již v antice.

Autoři Starého Zákona museli popsat precedentní případy a výjimky. Nebylo však nutné jít do banálních detailů toho, co bylo ve své době zcela samozřejmé. A nejen v zemi Izraelské. Já sám žiji ve městě, které někdo podobným způsobem vyvraždil někdy ve třináctém století před Kristem. Pachateli byli pravděpodobně příslušníci etnika známého dnes jako "lid popelnicových polí". O jejich náboženství nic nevím, ale židovský Jahve v něm patrně nebyl. O pár století přišla odplata, když Čechy na východ od Labe dobývali stejným způsobem naši keltští předkové. Ti byli polyteisty, jejich pantheon čerpal mimo jiné ze stejných indoevropských kořenů jako řecký. Keltové i jejich předchůdci ovšem nesvěřili své genocidní úspěchy písmu, což se z dnešního hlediska jeví jako velmi rozumné.

Ostatně, genocida dobytých měst je doložena i ze starých řeckých dějin. Teprve společnosti, které se sociálně rozvrstvily a lidé (= hlavy rodin) si přestali být vzájemně rovni, si mohly dovolit luxus zotročování či asimilace celých etnik a kultur.

Katolická církev, podobně jako všechny velké a byrokratické organizace, poskytla ve svých dějinách útočiště mimo jiné též mnoha osobám se silně negativním vztahem k práci. V obdobích úpadku k nim patřili i někteří církevní funkcionáři. Normálně byli ovšem preláti, biskupové a mocní tohoto světa pracovně dost vytíženi. Udržet si moc a zároveň nezavadit o práci ani pohledem je v praxi dost obtížné. Většinou není nouze o pilné, kteří jsou připraveni líné mocné nahradit, buď zcela nebo jen při faktickém výkonu moci. Možná ale, že jiná než fyzická práce pro pana Kadlubce prací není.

Je pravda, že evangelia i celý Nový Zákon neopírají o "racionální myšlenky", ale o iracionální hodnoty. Tady je dobré podotknout, že všechny pozitivní hodnoty v lidském životě se opírají v posledním kroku o iracionalitu. Včetně vodovodu a kanalizace pro všechny. Jedinou vposledku racionální hodnotou je sobectví. Ne proto, že by se nedalo filozoficky zpochybnit, ale proto, že v praxi takovémuto zpochybnění nejlépe odolává.

S výkladem a pochopením novozákonních knih a epištol nemám, na rozdíl od pana Kadlubce, žádný velký problém. Kromě Apokalypsy, ale ta byla jako obtížně vyložitelná alegorie přímo napsána. Je pravda, že Nový zákon není nejlepším čtením pro ty, kteří potřebují nikoli nápovědu, ale jasnou kuchařku pro řešení praktických problémů. Třeba jak naložit s padlými ženami nebo jak vyřešit ekonomickou krizi. V tomhle směru jsou Mojžíš či Mohamed nepochybně o poznání srozumitelnější, neboť nebyli jen proroky, ale také vojevůdci, administrátory a soudci. Takže si mezi svými ovečkami nemohli vybírat tak, jako Ježíš.

Je důstojné příslušníka Homo sapiens sapiens považovat církev za svatou? Kdybych byl věřící, odpověděl bych, že i sebesvatější církev je dílem lidským. A že i kanonizovaní svatí byli jenom lidé. Požadavek absolutně dokonalé společnosti vede k zločinům ještě horším než ty, kterým měl původně čelit. Ve skutečnosti věřící nejsem a tak připustím, že to možná důstojné není. To ovšem neznamená, že by snaha za každou cenu negovat církev byla důstojnější.