Během posledních dnů je však stále jasnější, že vysocí úředníci Obamovy administrativy žijí stále v zajetí tržní mystiky. Stále ještě věří v magii finančních trhů a v umění čarodějů, kteří ji provozují.

Tržní mystika ale finanční politice nevládla vždy. Amerika vyšla z Velké deprese s přísně regulovaným bankovním systémem, který udělal z finančnictví usedlý, ba dokonce nudný byznys. Banky lákaly vkladatele vhodně uspořádanou sítí poboček a jako bonus možná dávaly toustovač; peníze použily k poskytování půjček, a to bylo vše.

Finanční systém nebyl pouze nudný. V porovnání s dnešními standardy byl také malý. I během zlatých let po roce 1960 vytvářelo finančnictví a pojišťovnictví necelá 4% HDP. Relativní nevýznamnost finančnictví se odrážela i ve složení průmyslového Dow Jonesova indexu, který do roku 1982 nezahrnoval akcie jediné finanční společnosti.

V porovnání s dnešními standardy to vypadá primitivně. Nicméně tento nudný a primitivní finanční systém obsluhoval ekonomiku, která za jednu generaci zdvojnásobila životní standard.

Po roce 1980 se samozřejmě objevil velmi odlišný finanční systém. V Reaganově éře deregulace bylo staromódní bankovnictví stále více nahrazováno velkorysými operacemi v oblasti oběhu peněz a prodeje. Nový systém byl mnohem větší než starý režim: Na počátku současné krize představovaly finančnictví a pojišťovnictví 8% HDP, více než dvojnásobek svého podílu v 60. letech. Počátkem minulého roku Dow Jones zahrnoval pět finančních gigantů, například AIG, Citigroup a Bank of America.

A finance byly vše jiné, jen ne nuda. Přitahovaly mnoho bystrých mozků a vybrané menšině přinesly nezměrné bohatství.

V pozadí módního nového světa financí byl proces sekuritizace. Půjčky už nezůstávaly věřiteli. Místo toho byly prodány jiným lidem, kteří individuální dluhy rozdělili, zamíchali a vyčistili, aby z nich syntetizovali nová aktiva. "Subprime" hypotéky, dluhy z kreditních karet, půjčky na auta - útroby finančního systému strávily vše. Z druhého konce údajně vycházely sladce chutnající investice s ratingem AAA. A finanční čarodějové byli ze dohled nad tímto procesem bohatě odměňováni.

Ale čarodějové podváděli, ať už o tom věděli nebo ne, a jejich magie byla něčím víc než jen sbírkou levných pódiových triků. Hlavní slib sekuritizace - že díky rozložení rizika učiní finanční trhy robustnějšími - se stal lží. Banky používaly sekuritizace ke zvýšení rizika, nikoliv k jeho redukci, a učinily tak hospodářství více, nikoliv méně náchylným k finančnímu rozvratu.

Dříve či později věci musely skončit špatně, a to se také stalo. Padla Bear Stearns; padl Lehman; ale především selhala sekuritizace.

A tím se dostávám zpět k přístupu Obamovy administrativy k finanční krizi.

Debata o toxických aktivech se z větší části zaměřila na detaily a aritmetiku, a to plným právem. Za tím vším je však to, co je skutečně ohromující, a sice vize vyjádřená jak ve finančním plánu samém, tak ve výrocích úředníků administrativy. V zásadě se zdá, jako by administrativa věřila, že až se investoři uklidní, sekuritizace a celý finanční byznys znova začnou přesně v tom bodě, kde před dvěma lety skončily.

Abych byl spravedlivý, úředníci volají po větší regulaci. Ve čtvrtek ministr financí Tim Geithner předložil plány na zesílení regulace, které by ještě nedávno vypadaly dost radikálně.

Ale v pozadí vládní vize zůstává předpoklad, že finanční systém bude víceméně týž jako před dvěma lety, jen poněkud zkrocený novými pravidly.

Jak jste si mohli všimnout, já tuto vizi nesdílím. Nemyslím, že to co zažíváme je pouhá finanční panika; věřím, že to znamená selhání celého modelu bankovnictví, přerostlého finančního sektoru, který přináší více škody než užitku. Nemyslím si, že Obamova administrativa může vzkřísit sekuritizaci, a nevěřím ani, že by se o to měla snažit.

Zdroj: ZDE