Expertní komise OSN pro reformu mezinárodního měnového a finančního systému, které předsedám, právě zveřejnila svou předběžnou zprávu. Zaměřuje se zejména na dopad krize v rozvojových zemích a na chudé lidi po celém světě, který bude zřejmě značný. Ve srovnání s rokem 2007 stoupne letos počet nezaměstnaných o 30 miliónů. Nárůst může dokonce dosáhnout až 50 miliónů. Pokrok v odstraňování chudoby se může zastavit. Zpráva varuje, že "Pokud nebudou neprodleně provedena opatření, která by čelila krizi, může být zbídačeno zhruba 200 miliónů lidí, většina z nich v rozvojových zemích."

I když jde o globální krizi, protiopatření jsou přijímána národními vládami, které celkem přirozeně upřednostňují zájmy vlastních občanů. Zvlášť odporná jsou protekcionistická opatření, jako "buy America" v tamním stimulačním balíčku. Zprávy Světové banky ve skutečnosti uvádějí, že protekcionistická opatření přijalo 17 z 20 zemí skupiny G-20, a to poté, co vloni v listopadu na summitu ve Washingtonu přijaly závazek, že to neudělají. Jestliže v centru pozornosti jsou národní, nikoliv globální důsledky, globální stimul bude menší -- a globální oživení bude oslabeno.

Zatímco existuje konsensus v tom, že všechny země by měly přijmout silná fiskální stimulační opatření, mnoha rozvojovým zemím chybějí prostředky, a to volá po koordinovaném přístupu k dodatečnému financování -- jak výdajů, tak podpory likvidity -- pro země a korporace postižené kreditní krizí. Rozvinuté země by měly přispět 1% z vlastních výdajů na stimulaci ekonomiky; měly by být okamžitě uvolněny "special drawing rights (SDRs)", tj. peníze Mezinárodního měnového fondu vyžitelné zejména těmi, kdo čelí těžkostem, a rozšířeny iniciativy regionálního charakteru jako asijská Chiang Mai (asijský fond stability CMI pojmenovaný po thajském městě, kde vznikl - KD).

Je důležité, aby pomoc byla poskytována bez obvyklých omezení. Podmínky nutící rozvojové země omezit výdaje a zvýšit úrokové míry jsou kontraproduktivní: Smyslem pomoci je, aby ekonomiky expandovaly, a tím napomohly globálnímu oživení. Nedostatky nynějšího institucionálního uspořádání výdeje prostředků -- například prostřednictvím MMF -- byly zaznamenány již dávno, ale dosavadní reformy byly nedostatečné. Země disponující prostředky často nejsou ochotny poskytnout peníze institucím, ve kterých mají jen slabé slovo, a které prosazují politiku, jež tyto země nepodporují; a jiné země si zase často neochotně vypůjčují vzhledem ke stigmatu, které je spojeno s žádostí o pomoc od těchto institucí. Komise vyzývá k vytvoření nové úvěrové linky (credit facility), v níž by hlas nových poskytovatelů financí i dlužníků byl více slyšet.

Z této krize je možno odvodit několik důležitých poučení. Jedním je potřeba lepší regulace. Avšak reformy nemohou mít pouze kosmetický charakter a musejí jít za hranice finančního sektoru. Neadekvátní vynucování zákonů na ochranu konkurence dovolilo bankám, aby vyrostly do takových rozměrů, že je stát nemůže nechat padnout. Neadekvátní korporátní řízení vyústilo v systémy pobídek, které vedly nadměrnému riskování a krátkozrakému chování, které neprospívá ani akcionářům.

Komise doporučuje zřídit Globální radu pro ekonomickou koordinaci, která by nejen koordinovala ekonomické politiky jednotlivých zemí, ale také vyhodnocovala hospodářskou situaci, identifikovala mezery v globálním institucionálním uspořádání a prosazovala řešení. Existuje například potřeba Globálního finančního regulačního úřadu -- bez nějž existuje riziko regulační arbitráže, podrývání regulace a vzniku a soutěže o zemi s nejslabší regulací. Existuje potřeba Globálního úřadu na ochranu soutěže -- trhy jsou svým rozsahem globální. Existuje potřeba lepšího zacházení se státními bankroty, kterých může být během krize celá řada. A je třeba lépe řídit řadu rizik, kterým čelí rozvojové země, zejména v oblasti zadlužení a kapitálových účtů.

Další důležité doporučení komise se týká vytvoření nového globálního rezervního systému. Existující systém s americkým dolarem coby rezervní měnou se rozpadá. Dolar byl nestabilní. Rostou obavy z budoucích inflačních rizik. Současně s tím každoroční tesaurace kvůli tvorbě rezerv proti rizikům globální nestability vyvolává sklon k poklesu agregátní poptávky a tím oslabuje globální ekonomiku. Navíc má současný systém tu zvláštní vlastnost, že chudé země půjčují Spojeným státům biliony dolarů v zásadě za nulový úrok, zatímco v jejich vlastních zemi existuje velmi mnoho potřeb, do nichž by bylo třeba investovat. Komise tvrdí, že nový Globální rezervní systém je "uskutečnitelný, neinflační a snadno realizovatelný".

Po východoasijské krizi se hodně mluvilo o reformě a nové globální finanční architektuře. Ale byly to jen řeči; když se globální ekonomika vzpamatovala, impuls k reformě se vytratil. Toto je horší krize. Potrvá déle. Doufejme, že tentokrát se poučíme.

Zdroj: ZDE