Jana Hybášková v oslavném traktátu k 10. výročí vstupu České republiky do NATO na svých webových stránkách napsala: "Členství v NATO bylo a zůstává výchozím předpokladem našeho rychlého a úspěšného vstupu do Evropské unie. Členství v NATO je však především naší spoluodpovědností za bezpečnost Euro-atlantického společenství demokratických zemí. Členství v NATO je proto jak garancí naší vlastní bezpečnosti, tak zejména trvalým závazkem k naší účasti v misích NATO."

Zanedlouho po slavném vstupu ČR do tohoto vojenského paktu začaly dopadat první humanitární bomby na Bělehrad. Jiří Dientsbier, který tehdy v bývalé Jugoslávii působil jako zvláštní zpravodaj pro lidská práva při OSN, útok NATO ve vzpomínkovém pořadu na ČT24 24. března označil za "naprosto nesmyslný a založený na zfalšovaných důvodech". Hybášková předloni peskovala kosovskou mafii za obchod s drogami a lidmi, aniž by si uvědomila, že jde o dědictví balkánských konfliktů, k nimž během kosovské krize i bosenské války lvím dílem přispělo právě NATO.

Evropská úroveň

Citované prohlášení Jany Hybáškové se týkalo i "naší účasti v misích NATO", konkrétně v Afghánistánu. Europoslankyně českým vojákům projevila vděk za "obranu a bezpečnost svobodného světa" a připomněla i ty, "kteří pro naši bezpečnost přinesli nejvyšší oběť". Není mi známo, jak urputné boje našich vojáků s nezlomnou guerillou kdesi ve skalnaté a trýzněné zemi tisíce kilometrů od našich hranic zajišťují bezpečnost malého státu v srdci Evropy. Paní poslankyně dnes aplauduje rozhodnutí Obamovy administrativy posílit americkou vojenskou přítomnost v Afghánistánu o 17 000 vojáků, ačkoliv řada západních politiků a komentátorů otevřeně tvrdí, že vojenského vítězství v této zemi dosaženo nebude. Západ by se měl poučit z neúspěšných pokusů Britů a Rusů ovládnout Afghánistán a měl by přijít s jinou strategií.

Jana Hybášková, původní profesí arabistka, patří v české politice k předním lobistům za Stát Izrael. Přestože se zaklíná univerzálními hodnotami -- svobodou, partnerstvím či přátelstvím - v půli ledna na půdě Evropského parlamentu k situaci v Gaze uvedla: "Tři vedoucí izraelští představitelé Barak, Livniová a Olmert se v těchto okamžicích různí v tom, za jakých podmínek a garancí jsou ochotni zastavit palbu. Řešení leží v Egyptě. Tedy ve způsobu kontroly tunelů a pašování, který by byl přijatelný pro egyptskou stranu."

Člověk nemusí být arabistou, aby věděl, že klíč k ukončení barbarského útoku na uvězněnou a frustrovanou populaci Gazy neležel v Egyptě, ale ve Washingtonu a Jeruzalémě. Hybášková hájí zájmy Izraele dlouhodobě a velmi sveřepě. Ani skutečnost, že Izrael v Pásmu úmyslně zabíjel civilisty, jak nyní ukazují svědectví vojáků, některých rabínů a izraelských vojenských stratégů, nemění nic na jejím fanatickém zápalu pro destruktivní politiku Izraele vůči Palestincům.

V listopadu minulého roku Hybášková coby předsedkyně delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Izraelem důrazně odmítla návrh, aby na půdu Evropského parlamentu vstoupilo několik členů hnutí Hamás. Svůj postoj odůvodnila tím, že je Hamás na evropském seznamu teroristických organizací. Přitom vedle europoslanců z Řecka, Itálie nebo Irska již delší čas podporují nutnost dialogu s Hamásem desítky intelektuálů židovského původu. Projevilo se to například v jejich nedávném otevřeném dopise izraelské vládě, která jednání s Hamásem dosud odmítá. Pravděpodobně k němu ale dříve nebo později stejně dojde.

100 000 obětí, nebo milion?

Bystrému zraku Jany Hybáškové coby bojovnice za šíření západních výdobytků a hodnot neunikla ani "stabilizovaná" bezpečnostní situace v Mezopotámii. V komentáři "Evropané konečně v Bagdádu" pro ČRo 6 a na svém blogu na Aktuálně.cz se coby členka delegace Evropského parlamentu vyjádřila, že "privatizace, liberalizace, ani demokratizace v Iráku nejsou uskutečnitelné bez vlády práva. Tady může být užitečná Evropa." Opravdu ta dobrá žena nikdy neslyšela o společnosti Halliburton nebo Bechtel, jež se v Iráku obohatily o desítky miliard dolarů, aniž by přispěly k lepšímu životu obyčejných lidí té země? Neví nic o zvláštním dekretu amerického místodržícího v Bagdádu Paula Bremera, kterým v prvních letech okupace umožnil privatizaci veřejného sektoru zahraničními společnostmi a poslal irácké hospodářství, již tak zdecimované americkými sankcemi, od čerta k ďáblu? S touto skutečností se kandidátka do EP mohla seznámit již v roce 2004 třeba v článku renomovaného ekonoma Paula Krugmana "Privatizace Iráku je mimo kontrolu", otištěném v New York Times.

Ačkoliv se Jana Hybášková ve svých komentářích k Iráku několikrát zmiňuje o odvrácené tváři tamní reality, je prý ráda, že skončila "strašlivá hrůzovláda", a lituje, že v průběhu operace "Trvalá svoboda" a při teroristických útocích zemřelo 100 000 lidí. Zde si nejsem jist, jedná-li se o fatální neznalost nebo o zlý úmysl. John Tirman z Centra pro mezinárodní studia při Massachusettském technologickém institutu letos v únoru publikoval zprávu, že ona svoboda s americkými křídly přinesla v Iráku smrt milionu lidí a zanechala za sebou milion až milion a půl vdov a pět milionů sirotků. Respektovaný reportér Nir Rosen, který dlouhá léta působí na Blízkém a Středním východě, předloni prohlásil, že Irák již neexistuje a že není možné v žádném případě hovořit o jeho demokratizaci.

Ideologické síto, jehož prostřednictvím Jana Hybášková filtruje složitý a mnohobarevný svět, je vlastní i mnoha dalším oblíbencům domácích médií hlavního proudu. Úsilí o to, aby se alespoň veřejnoprávní sdělovací prostředky více přiblížily svému zákonnému zadání, je jedním z největších úkolů české občanské veřejnosti. Ta si i na evropské úrovni zaslouží poučenější, otevřenější a solidnější zástupce, než je Jana Hybášková.

Autor je překladatel a publicista.