1. Proč Čína začala vyvíjet tento systém?

Prvním důvodem byla účinnost americké rakety Pershing II, která patrně Číňanům ukázala, že manévrující návratové těleso s radarovým naváděním může být pozoruhodně přesné. Druhým byl tchajwanský incident v roce 1996, kdy se ukázalo, že čínské ozbrojené síly jsou proti USA a jejich letadlovým lodím úplně bezmocné. (ČLR se tehdy evidentně pokusila ovlivnit výsledky prezidentských voleb na Tchaj-wanu nátlakovými akcemi včetně odpalování balistických střel do blízkosti pobřeží ostrova, na což USA zareagovaly vysláním operační skupiny s letadlovou lodí do průlivu a několika jasnými prohlášením o odhodlání ostrov chránit i silou; Čína tehdy pochopila, že její v zásadě pobřežní námořnictvo by po několika dnech konfrontace s US Navy jednoduše přestalo existovat; pozn. LVI)

2. Kdy tento projekt začal a v jaké je fázi?

Čína pravděpodobně zahájila základní výzkum už po příchodu střely Pershing II, tedy po roce 1984. V roce 1991 snad Čína dokončila svoji vlastní manévrující hlavici. Podle čínského textu z roku 1994 bylo těleso MaRV použito proti pevnému cíli. Na vojenské přehlídce v roce 1999 se objevila střela, která už zjevně disponovala všemi technologiemi potřebnými pro protilodní balistickou střelu (Anti-Ship Ballistic Missile, ASBM). Jestliže se podíváme na současný stav čínských družic a dalších průzkumných platforem, můžeme odhadovat, že systém už nejspíše dosáhl počáteční operační způsobilosti. Své plné schopnosti ale zřejmě získá až díky zavedení dalších kosmických prostředků a bezpilotních letadel.

3. O jaké rakety vlastně jde a jakými vylepšeními se vyznačují?

Systém je s největší pravděpodobností založen na balistické raketě DF-21. Jde o zbraň na tuhé palivo, která vzlétá z mobilního silničního odpalovacího zařízení. Je průběžně modernizována a dostřel současné podoby DF-21C dosahuje 2000 km, což pokrývá všechny oblasti, kde by se mohl případně odehrát konflikt. Shoduje se také s oblastmi, jež pokrývají čínské radiolokátory vidící za horizont (OTH-B). DF-21 unese i hlavici dost velkou na to, aby poškodila americkou letadlovou loď a mohla mít komplexní navádění. Manévrující hlavice poskytuje zvýšení šancí na průnik protiraketovou obranou, neboť může provádět nečekané úhybné manévry. Zřejmě u ní byly provedeny úpravy snižující radarový obraz. Těleso má navádění s několika režimy, asi aktivním radarovým, pasivním radarovým a infračerveným. Pravděpodobně má rovněž nějaké prostředky pro překonání elektronických protiopatření.

4. Jaké zdroje dat se používají pro zaměřování?

Podle čínských pramenů jde o pět hlavních zdrojů. Prvním jsou průzkumné družice; je známo, že Čína provozuje satelity řad Ziyuan a Yaogan, jež zřejmě mají elektrooptické senzory, CCD kamery a snad i radary se syntetickou aperturou (SAR). Data by mohly dodávat i satelity série FY sloužící pro pozorování Země; v roce 2004 Čína avizovala, že hodlá vypustit až sto družic této kategorie. Podle čínských stránek už se družice FY-2 používá pro sledování lodí. Také se říká, že v případě konfliktu může Čína rychle dostat do kosmu desítky mikro-družic s krátkou životností. Satelit o hmotnosti 100 kg prý může být vypuštěn 12 hodin po vyhlášení poplachu. 2. srpna 2005, tedy během rusko-čínského vojenského cvičení Peace Mission 2005, byl vyslán do vesmíru experimentální pozorovací satelit, který pracoval 27 dnů. Druhým zdrojem dat pro zaměřování raket by mohly být družice typu ELINT (Electronic Intelligence), tj. takové, které zachycují a analyzují elektronické signály, podobně jako např. americké družice rodiny White Cloud. Není ovšem známo, že by Čína dnes takové satelity vlastnila. Třetím zdrojem mají být již zmíněné zahorizontální radary (OTH-B); předpokládá se, že čínské komplexy tohoto druhu mají dosah 800 až 3000 km s přesností 20 až 30 km, kterou lze však za pomoci družic zpřesnit až na úroveň 2 až 3 km. Čtvrtým zdrojem mají být bezpilotní letadla. V Číně existuje rozsáhlý program jejich vývoje a výroby, jehož výsledky byly předvedeny i na veletrhu v Zhuhai. ČLR vyvinula celkem moderní bezpilotní letouny s delší vytrvalostí pro střední i velké výšky, které nesou označení Yilong a Xianlong; první z nich je menší protějšek amerického letounu Global Hawk, kdežto druhý odpovídá letounu Predator. Dosud sice Čína patrně nemá k dispozici dost malé a výkonné proudové motory, což se ale může během deseti let změnit. A konečně pátým zdrojem zaměřovacích dat mohou být pozemní rádiová detekční zařízení. (Pravděpodobně jde o pasivní sledovací systém YTC-20, který Čína vytvořila jako poněkud lepší duplikát známého československého komplexu KRTP-91 Tamara; pozn. LVI)

5. Jak má probíhat proces nasazení této zbraně?

Lze předpokládat asi tento scénář: V případě války Čína vypustí množství malých satelitů pro pozorování Země, jež budou patrně zaměřeny na okolí Tchaj-wanu, a v blízkosti válečné zóny se budou nacházet bezpilotní letouny s dlouhou vytrvalostí. Základní údaje o poloze americké flotily dodají zahorizontální radiolokátory OTH-B. Tato data budou zkombinována s daty, jež poskytnou družice. Střela bude odpálena na předpokládanou pozici letadlového nosiče. Pokud bude cíl vzdálen 2000 km a raketa poletí rychlostí cca Mach 10 (tj. okolo 10 000 km/h), svého cíle dosáhne asi za 12 minut. Hladinová skupina USA se zřejmě bude pohybovat svou běžnou rychlostí 30 uzlů (56 km/h), takže za dobu letu střely urazí přibližně 11 km, což by mohlo být pro zaměřovací kapacity radaru OTH-B a družic příliš mnoho a také by to už mohlo být mimo rozsah senzorů střely. Ta tedy bude muset i během letu neustále komunikovat se základnou, a to nejspíše pomocí spojovacích družic (jako je nedávno vynesená TianLian-1), aby se dosáhlo zvýšení přesnosti. Střela by mohla získávat data také pomocí satelitů sítě Beidou-2. Jakmile se dostane do blízkosti cíle, mají podle čínských blogů proběhnout tři fáze útoku, a sice navádění z velké výšky, klouzavý sestup a navádění z malé výšky. Je možné, že raketa zpomalí, aby byl naváděcí systém schopen přesnější a spolehlivější činnosti a rovněž aby mohla střela provádět neočekávané úhybné manévry kvůli průniku obranou.

6. Jaký je nyní operační status systému?

Podle dostupných zdrojů lze usoudit, že čínské námořnictvo pokládá tento systém za zbraň ve stádiu počáteční operační způsobilosti. Jak známo, Číňané zpravidla nezveřejňují podrobnější informace o vojenské technice před jejím vstupem do výzbroje. Na základě článků z čínských vojenských časopisů lze říci, že počáteční způsobilosti bylo dosaženo snad v letech 2007 nebo 2008, ale jak už bylo uvedeno, ještě nejsou k dispozici všechny potřebné zaměřovací systémy, zejména družice a bezpilotní letouny, takže jde o postupný proces.

7. Jak účinný může být tento systém?

To je opravdu velice sporná otázka. Neexistuje žádný precedens; nikdo neví, jaké škody by na americké letadlové lodi mohl napáchat přímý zásah hlavicí balistické rakety. Nicméně, pokud by byl americký nosič poškozen tak, že by nebyl schopen provádět letové operace, či dokonce pokud by jen hrozba takového systému mohla US Navy vystrašit tak, aby drželo nosiče dál od čínské pevniny, systém by splnil svůj úkol. (Zejména ale existují velké pochybnosti o tom, zda by raketa skutečně dokázala proniknout protiraketovým obranným systémem Aegis BMD, jenž vykazuje vynikající výsledky i proti manévrujícím střelám, a pokud by přece jen pronikla, není jisté, jestli by skutečně zasáhla relativně rychle plující cíl; dost možná zde Čína spoléhá právě na odstrašující psychologický faktor; pozn. LVI)

8. Existují nějaké jiné platformy pro vypuštění?

Spekuluje se i o možném odpalování menších protilodních balistických raket z letounů JH-7A (dvoumotorový stíhací bombardér, přibližný ekvivalent evropského stroje Jaguar; pozn. LVI). Existuje mnoho menších typů balistických střel, které by JH-7A mohl nést; mluví se o tom, že na protilodní raketu může být kromě DF-21 upravena i DF-15 (jednostupňová střela s doletem 600 km; pozn. LVI). Teoreticky připadá v úvahu také vypuštění z ponorek, ale existuje hrozba, že by to Američané pokládali za start nukleární rakety a podle toho by odpověděli. (Je známo, že Čína dlouhodobě zkoumá možnost vypouštět balistické střely z letadel, a to nejen bojových, ale i upravených transportních; existují také informace o možné instalaci balistických střel na velké hladinové válečné lodě; pozn. LVI)

Americké námořnictvo si je této hrozby pochopitelně dobře vědomo. Jeho obavy navíc rostou v souvislosti s americko-čínským napětím kvůli nárokům ČLR v Jihočínském moři. V březnu došlo v mezinárodních vodách k dosti nepříjemnému incidentu mezi neozbrojenou americkou lodí a čínskými plavidly. Známý analytik amerického námořnictva Raymond Pritchett napsal: „Reakce námořnictva svědčí o tom, že tyto informace si vynucují změnu způsobu uvažování a působí paniku. Pokud se vedení významné složky vojenských sil takto chová, když musí čelit novému zbraňovému systému s nepokrytě likvidačním posláním, znamená to, že se buď jedná o skutečně legitimní hrozbu, nebo je ono vedení nekvalifikované. V hodnocení reakce loďstva není příliš šedých míst a je zřejmé, že tato hrozba je reálná.“

PLAN Anti-Ship Ballistic Missile Development ZDE