"Svou hloubkou a náhlostí," argumentuje Johnson, "připomíná americká hospodářská a finanční krize šokujícím způsobem situaci, jaké jsme nedávno byli svědky na vznikajících trzích". "Avšak," dodává Johnson, "zvlášť znepokojující je to, že elitní podnikatelské zájmy - v americkém případě finančníci - hrály ústřední roli při vytvoření krize. Hazardovali stále více a více, podporovala je vláda až do nevyhnutelného kolapsu." "Velké bohatství, které finanční sektor vytvářel a koncentroval, poskytovalo bankéřům obrovský politický vliv."

Podle profesora Johnsona nyní moc finančního sektoru brání vyřešení krize. "Banky nechtějí uznat plný rozsah svých ztrát, protože to by odhalilo, že jsou insolventní. Toto chování je ničivé: nezdravé banky buď nepůjčují, anebo zoufalým způsobem riskují investicemi, které by mohly přinést velké zisky, ale pravděpodobně nepřinesou žádné. Ekonomika trpí dál a bankovní kapitál dál upadá - takže vzniká vysoce ničivý cyklus.

Johnson argumentuje, že odmítání mocných institucí přiznat své ztráty - čemuž napomáhá vláda, která je zajatcem finančníků - způsobuje zřejmě, že se krize nevyřeší. Z krize podle něho takto vznikne dlouhodobá, neřešitelná hospodářská stagnace.

Avšak, argumentuje dále Martin Wolf, znamená to, že jsou Spojené státy jako Rusko? Ne. V mnoha vznikajících ekonomikách řádí otevřená korupce. V Americe pochází moc jednak ze systému ideologického přesvědčení, jednak z lobbování. Předpokládalo se tam, že co je dobré pro Wall Street, je dobré pro svět. Důsledkem byl program nedostatečné regulace (který podporovaly obě americké politické strany), platný pro USA a potažmo i pro celý svět.

A nadto, představa, že Wall Street musí být zachráněna, je především důsledkem strachu. Je docela dobře možné, že není správné se domnívat, že velké a složité finanční instituce nesmějí dojít ke krachu. Je ale pochopitelné, proč politikové nechtějí zkoušet, zda je tomu tak. Zároveň se politikové obávají lidového hněvu, pokud bankám poskytnou příliš mnoho peněz. Takže, jako Japonsko, Spojené státy jsou v pasti mezi strachem elit z bankrotu a odporem veřejnosti vůči státním dotacím pro finanční instituce.

Avšak k rozhodné restrukturalizaci musí dojít, argumentuje Wolf. Je tomu tak proto, že návrat k růstu z posledních let, poháněnému zadlužeností, není možný. Finanční instituce se musejí stát důvěryhodně solventními a žádná soukromá instituce usilující o zisky nesmí být považována za příliš velkou, takže není možné ji nechat padnout. To není kapitalismus, ale socialismus. Součástí trvalého řešení musejí být bankroty. Bez této podmínky vznikne z této finanční krize další.

Podrobnosti v angličtině ZDE