PONDĚLNÍ KRITICKÝ BLOC-NOTES

Reakce na Kinské, jak se žilo a žije ženám a dva fenomény: Husák a Gott

11. 5. 2009 / Josef Brož

Klišé. Všichni to známe. Zdravý rozum vám říká, že jste žili ve světě, který se podobal věznici, ale jsou lidé, kteří se měli dobře. Bohužel je tomu ale i naopak. Sebeprožívání jednoho života může zabránit vidění jiných životů těch, kteří prostě tyto zkušenost nemají. Banalita prožitku se promění v užitečné klišé, které se poté stává vyprázdněným obratem, který ztratil původní smysl. Platí to pro více kategorií myšlení v současnosti, kterých jsem byl svědkem v poslední době.

Dopisy / Ohlasy. Dostalo se mi upřesnění, že v jednom z předchozích bloc-notes jsem označil architekta Karlovy Koruny, historického sídla rodu Kinských, za italského. Čtenář Ladislav Brzbohatý mne opravuje:

"Architekt Jan Blažej Santini-Aichl byl český architekt italského původu. Jeho děd Antonín Aichl (někde i Antonio Akel), italský zedník (pocházel z města Roveredo), přišel do Prahy někdy v 30tých letech 17tého století, kde se oženil (manželka Kristýna Ostová pocházela z Plzně) a zde pak měli syna Santina Aichla, který byl v Praze kameníkem, v Praze se oženil (manželka Alžběta Thimová). A jejich syn Jan Blažej (takto pokřtěný v chrámu sv.Víta r.1677), rovněž v Praze narozený, se stal proslulým architektem, který vytvořil specifickou barokní formu - barokní gotiku. Jedním z jeho geniálních děl je i Karlova Koruna."

Mé vlastní jméno také nezní právě česky, ale tak už to bývalo na tomto kontinentě. Každopádně mne vždy těší, když se čtenáři zapojí do mého zápisníku, mám tím pádem pocit, že ta připojení, co se objevují dole na stránce, nejsou jen nějakou pozoruhodnou fintou webmastera. Děkuji tedy panu Brzobohatému, a slibuji, že pokud nepůjde právě o výroky agresivní a nesnášenlivé, vždy je rád zařadím do svých bloc-notes. Nezůstanou nepovšimnuty...

Dokument / V hlavní roli Gustáv Husák. Bez povšimnutí nelze přejít dokument o "prezidentu zapomnění"! Navazuje totiž na fenomén, který se tu v poslední době šíří. Kdo si vlastně něco dnes pamatuje? Dokumentarista Robert Sedláček o svém filmu, který koncem dubna vysílala Česká televize, řekl: "Gustáv Husák nás přitahoval jako čistá esence všeho, co je na politice odpudivé, jako obrazárna pudů, jichž je politika katalyzátorem."

Odkaz na film ZDE

Musím podotknout, že film je lepší než silácké výroky autora. Chápu, že by bylo asi problematické například říct: "Gustáv Husák je veskrze pozoruhodným fenoménem koncentrace moci. Vždy jsem obdivoval jeho schopnost toho dosáhnout, a zničit při tom své protivníky!" Přitom politika ve svých vrcholech, dějinně, ale v současnosti, je především o tom. Promiňte, ale čtěte Machiavelliho (nebo Shakespeara), abyste pronášeli věty o odpudivosti a pudech. Nebo se jen podívejte na film Hannibal ¨ (2001) Ridleyho Scotta s Anthony Hopkinsem v hlavní roli filmu, který toto téma trochu více estetizuje, a dovádí do poněkud pokleslé podoby. Dokumentarista Sedláček ale dokáže být lepší, než tvrdí, dokáže nabídnout pohled na první lásku Gustáva Husáka, velmi neotřelé výroky Michaila Gorbačova, ale zejména ty Lubomíra Štrougala. Kdokoliv se kdy pokoušel o srovnatelné výroky, ví, že to není snadné, a že bývalý významný aparátčík Štrougal je české společnosti dlužen mnoho užitečných komentářů. Vysvětlovat dětem něco o listopadu 1989 je totiž bez něho naprosto nemožné, není možné se obejít bez jeho analýz v jiných případech.

Zjednodušování je v této zemi ale často až příliš na pořadu dne, a i když se kdysi Lubomír Štrougal podílel na vládě tmy, nelze ho jedním šmahem řadit pouze k sekyrníkům. Obávám se, že není možné zkrátka pochopit některé věci bez toho, že se zbavíme klišé o sobě, o svých dějinách, a o těch osobnostech, které ji tvořily. Dokument Roberta Sedláčka je dobrým úvodem, bezpochyby.

Diskuse / Ženy v normalizaci. Hned několik sdružení se v posledních dnech pokusilo zaznamenat svět, který tvořila éra prezidenta a generálního tajemníka ÚV KSČ Gustáva Husáka. První seminář, který zorganizovala Knihovna Václava Havla a Fórum 50%, se snažil oživit atmosféru bytového semináře. Týkalo se to "ženského odporu za normalizace" a v pražské Galerii Montmartre se sešla asi padesátka lidí, kteří naslouchali několika bojovnicím té doby. Doprovodná akce je k vidění do konce června, diskusi jste si ale musili odbýt dříve. A bylo to poněkud tristní. Diskusi druhou, která následovala sotva týden po té první, pod názvem Ženy ve veřejném životě, organizovala Asociace pro rovné příležitosti, asociace Ano pro Evropu, za podpory Programu EU "Evropa pro občany". Z této akce jsem měl pouze nepřímé ohlasy.

Ale první jaksi předpokládá akci druhou. Při té první šlo vlastně o návrat ke zdrojům ženské emancipace, i když v podmínkách třeskutě nesnesitelných: za pravidelného fízlování, záznamů a útisku -- potažmo vězení. Mezi těmi ženami, co to prožily, mohl divák ocenit výklady zvláště Petrušky Šustrové, nebo Jiřiny Šiklové.

Více informací ZDE.

Každá ovšem vnášela do diskuse své velmi osobité výklady, které občas ústily v klišé, které by člověk od nich nečekal. Úhel pohledu v rámci studií generové problematiky zaváděl až příliš k výrokům typu: "Pouze ženské dokážou vytvořit podhoubí k nevládním organizacím!" Člověka tak maně napadlo, že svět se přece nedělí pouze na muže a ženy, a že mnohé ženy přejímají mnohdy naprosto zbytečně mužské role. Těším se, až se jednoho dne objeví seminář o roli homosexuálů za totality, nebo třeba o významu travestitů. Nechci tím rozhodně zlehčovat ani význam vystoupení slovutných dam v Senátu České republiky, jmenovitě: Aleny Gajdůškové, Květoslavy Kořínkové, Moniky MacDonagh-Pajerové, Marie Jílkové, Alexandry Jachanové-Doleželové, jakkoliv byly z doslechu poněkud méně autentické. Ale jistě to nebylo chybou moderátorky Michaely Marksové-Tominové, o níž vím, že se tématu věnuje velmi náruživě.

Více ZDE

Dokument / Fenomén Karel Gott. Uplynulý víkend se nedal tentokrát přehlédnout dokument o jiném normalizačním fenoménu, tentokrát od režisérky Olgy Špátové. Víkendový večer jistě zvedl bránici mnoha z těch lidí, kteří se považují za Gottovy životní odpůrce. Dočkáme se jistě v následujících dnech výroků o kolaborujícím umělci české pop-music, který se zaprodal za Zlaté slavíky apod. Olga Špátová ale dokázala nabídnout, jistě velmi efektně, nicméně rozhodně nikoliv nečasový dokument o fenoménu, který přenáší nejen hory, ale je srozumitelný i generacím, které si přímo nezadaly.

Některé materiály nabízí TV Nova ZDE

Dokumentaristka se ovšem ve šlépějích své matky a svého otce dostala do fáze takové emancipace, že možná příště bude dělat něco, nad čím zůstane rozum stát. Efektní promotion k tomu tak trochu vybízí, neboť i kritička Mladé fronty Dnes Mirka Spáčilová považovala za podstatné podotknout něco, co se vlastně netýká jejího listu. Titulek své recenze nazvala: "Film o Gottovi netají, že se má líbit". Spáčilová napsala: "To nejlepší na Fenoménu Gott je, že nic nepředstírá. Celovečerní dokument, jejž pro sobotní Novu natočila Olga Špátová, by v každé televizi představoval rozumný vkusný způsob, jak se vyrovnat s 'povinným' jubileem legendy." Kdo dnes ale v televizi je připraven natočit film, který nebude podléhat takovým klišé?

Více ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 11.5. 2009