Bestia triumphans 2009

26. 6. 2009 / Boris Valníček

Tak jako po listopadu byl metodou kuponové privatizace v širokém měřítku zdecimován zdejší průmysl, byl administrativně likvidován technický vývoj. Špičková pracoviště, jako Výzkumný ústav sdělovací techniky, Výzkumný ústav vakuové elektrotechniky, běchovický areál výzkumných ústavů s Vývojovou a provozní základnou, atd. - celkem několik stovek pracovišť nejrůznějších oborů výzkumné a vývojové základny ČSR uvádí poslední zpráva statistického úřadu z r. 1986. Na těchto pracovištích bylo celkem asi 250 000 kvalifikovaných odborníků nejrůznějších profesí a úrovní, kteří prostě zmizeli - do obchodu, do podnikání, ti nejlepší do ciziny. Nezbylo nic - budovy prodány, rozpronajímány, zařízení rozkradeno, zašantročeno.

Tuto první vlnu po r. 1990 Akademie přežila. Ve druhé vlně bestie přišla s heslem zvýšení efektivity práce v Akademii a kolem r. 2000 se redukovaly stavy zhruba o 30-50 %. Akademie přesto žije a velice efektivně pracuje.

Avšak příchod tzv. krize se stal záminkou pro konečnou likvidaci základního výzkumu v ČR. Ten je totiž hlavní náplní práce Akademie a bez něho se pokrok lidské společnosti neobejde. Tak jako likvidací řady průmyslových pracovišť a oborů jsme se stali závislými na nákupu materiálů a výrobků odjinud, tak jako likvidací vývojových technických pracovišť jsme přišli o možnost nezávisle urychlovat a modernizovat řadu výrob, tak v současnosti bychom měli přijít o možnost řešení špičkových problémů v oblasti základního výzkumu v Akademii. Ten totiž nelze nahradit a jediným důsledkem jeho likvidace bude, že špičkoví odborníci odejdou do ciziny, pracoviště se prodají, rozkradou a zašantročí, a ČR se dostane v této oblasti na úroveň střední Afriky.

Důvodem navrhovaných opatření na krácení rozpočtu Akademie nemohou být jen otázky finanční. Uvědomělý státní orgán musí vědět, že i v nejtěžších situacích je třeba špičkovou vědu zachovat. Pokud to neví, není svého úřadu důstojný. Je ovšem třeba říci, že pojem "základní výzkum" je v naší společnosti soustavně zaměňován za "technický rozvoj a vývoj". U řady činitelů převládá stále představa, že výzkumník musí vyřešit konkrétní úkol a předložit výrobní podklady, které po zavedení výroby přinesou zisk. Tento úřednický pragmatizmus neplatí a platit ani nemůže v základním výzkumu, jehož úkolem je např. známými metodami najít a popsat Neznámé. Nebo dokonce najít novou metodiku k řešení Neznámého. A to se naplánovat dost dobře nedá a také se nedá říci, jestli a jaký to přinese zisk. A také se to nedá dělat na koleně a bez prostředků. Doba, kdy stačilo spojit měděný a železný vodič přes žabí stehýnko a objevit elektřinu, je nenávratně pryč.

Je tedy třeba konstatovat, že pojem, náplň a praxe základního výzkumu je Radě pro výzkum a vývoj poněkud nejasná. Snadněji to pochopíme, když se podíváme blíže na její složení. Radu tvoří:

3 ekonomové, 6 techniků, 3 filosofové, 1 zemědělec, 1 lékař, 1 aktivní vědecký pracovník.

Je to tedy kolektiv značně nesourodý. Musíme hledat důvod, proč zaujímá tak negativní stanovisko k základnímu výzkumu. Ač nesourodý, mají jeho členové určité společné znaky. Z nich nejmarkantnější je příslušnost většiny z nich k vysokým školám, kde zastávají řadu funkcí, pak účast v řadě řídících a správních orgánů, a podíly na podnikových aktivitách. Vztah vysokých škol k Akademii byl od samého začátku v padesátých letech negativní. Už při jejím vzniku se objevovaly názory o zbytečnosti takové instituce a po Listopadu se začaly hlásat zcela otevřeně. Antikomunismus této společnosti pak s odvoláním na to, že Akademie je pozůstatkem minulého režimu, který ji budoval podle sovětského vzoru, toto dílo dokončuje. V podstatě šlo vždy především o závist, kdy nezávislost Akademie (její předseda byl za socialismu členem vlády), a samostatný rozpočet, u vysokých škol budily vždy nevraživost. Zdá se, že současné složení Rady bylo utvářeno už s úmyslem Akademii likvidovat.

Stále se objevuje argument, že vědu mají dělat vysoké školy. Některé ji i dělají, i když jen okrajově. Je přitom ale opomíjen fakt, že soustavná práce v základním výzkumu vyžaduje to, čemu dnešní terminologie říká "plné nasazení". Většina vědeckých pracovníků Akademie je takto pracovat zvyklá. Bývá problém přesvědčit rodinu, že nemůžeme jet na dovolenou, není čas. A to se jedná třeba jen o týden. Rozhodně to nejde na tři měsíce prázdnin, jak je na vysokých školách zvykem. Věda je totiž řehole. Kdo to s ní myslí vážně, ten nemůže počítat ani s pohodlím, ani se světskými statky. A někdy ani s uznáním společnosti, která podstatu jeho práce často ani nechápe.

Tak tedy jednou provždy už tu Akademii zlikvidujte. Nastěhujte se do jejích budov a laboratoří a rozdělte si její rozpočet. Nic se nestane - jen tak jako po roce 1948, 1968 i 1989 řada chytrých lidí odejde, pomocný personál vám zčásti poslouží, zčásti ho propustíte, nepotřebný inventář dáte do šrotu a vyměníte ceduli u vrat. Problém základního výzkumu v ČR bude definitivně vyřešen a Bestia triumphans skončí.

Vytisknout