Korejské filmy:

Žízeň: poloironické upírské "dilema"; Matka: Film o nezamýšlených účincích

5. 7. 2009 / Jan Čulík

Karlovarský filmový festival nabízí jedinečnou příležitost zhlédnout nejnovější filmy z celého světa. Výrazné jsou i letos především korejské a ruské filmy. K obojím se v Britských listech vrátíme.

Všechny korejské filmy, které je možno ve Varech vidět, jsou produktem hrdého, zralého a profesionálního filmového průmyslu, a to i ty na komerčnější náměty, jako je například film Žízeň (2009) režiséra Parka Chan-Wooka, který dostal letos v Cannes cenu poroty. Poloironický a polokomerční film Žízeň je příběhem mladého zbožného katolického kněze, který se chce obětovat Bohu, a tak se dobrovolně nabídne jako zkušební králík pro lékařské experimenty s nevyléčitelnou smrtelnou nemocí.

Stejně jako všichni ostatní dobrovolníci při pokusech zemře, jenže si lidé myslí, že zázrakem přežil. Krevní transfuze těsně po smrti z něj totiž udělala upíra. Film se pak dobré dvě hodiny potácí mezi knězovou vinou a snahou ji překonávat - upír svou podstatou musí vraždit lidi a zabíjet, bývalý katolický kněz to však nechce... Nakonec upír i jeho partnerka, dívka, do níž je zamilován a která se během příběhu také stane upírkou, spáchají na jeho naléhání sebevraždu, když se po melodramatickém příběhu, plném krve, vystaví na břehu moře rannímu slunci, které je promění v popel.

Ale snad nejlepším korejským filmem v Karlových Varech byl zatím film Matka (2009) režíséra Bong Joon-Hoa. Snímek potvrzuje, jako obvykle, že podstatou dobrého filmu je vždy inteligentně napsaný příběh. To je to, co současní čeští režiséři a prozaikové právě jaksi většinou neumějí.

Film Matka je svým posláním varováním před nezamýšlenými důsledky zbrklých činů, které vás doženou i po letech, ač jste kdysi netušili, že se to může stát. Přitom jsou během narativu tyto okolnosti prozrazeny až postupně. Překvapivý příběh zkazím, když ho zde stručně převyprávím, avšak vzhledem k tomu, že se tyto vynikající filmy v ČR zřejmě nikdy nedostanou do širší distribuce (proč?) je to asi jedno.

Matka je především vynikajícím výkonem herečky Kim Hye-ja, která hraje matku sedmadvacetiletého, mírně duševně postiženého mladíka. Je to pohledný mladý muž, ale chová se jako asi pětileté dítě, kromě toho agresivně reaguje vždycky, když ho někdo nazve idiotem. Teprve někdy v půlce filmu se dovídáme, že mentální retardace syna je důsledkem toho, že svobodná matka se syna i sebe samu, když byl chlapeček malý, ze zoufalství pokusila usmrtit tím, že mu dala vypít insekticid - vypila ho sama, neumřeli, ale ze syna se stal duševní kripl.

Ve čtvrti je spáchána vražda mladé dívky a policisté zatknou právě tohoto mentálně retardovaného mladíka, protože u mrtvoly najdou jeho golfový míček. Syn si nepamatuje nic. Matka bojuje ze všech sil, aby prokázala nevinu svého syna, přestože je pro policii případ už uzavřen. Za pomoci jeho staršího kamaráda začne případ ve čtvrti sama vyšetřovat.

Matka objeví mobilní telefon zavražděné. Vyjde najevo, že dívka byla sexuálně promiskuitní a všechny své partnery si do mobilu fotografovala. Vznikne tedy dočasně podezření, že ji snad zabil některý její zákazník.

Prostřednictvím fotografií se matka dostane až k místnímu vandrákovi, shromažďovateli a prodejci veteše, v jeho polorozbořeném brlohu na venkově. Vandrák neví, že je žena matkou duševně retardovaného mladíka, obviněného z vraždy, a svěří se jí, že byl svědkem toho, že mladík dívku skutečně usmrtil: hodil po ní kamenem poté, co mu řekla, že je debil.

Matka reaguje na základě mateřského citu drsně a impulzivně. "Ne, to není možné," vykřikne a ubije vandráka kladivem. Jeho brloh podpálí.

Policie mezitím na základě chybně ukazujících důkazů zatknou jiného mladíka a duševně postiženého chlapce propustí. Matka, přestože ví, jak to všechno ve skutečnosti bylo a že byl nyní zatčen nevinný mlčí. Duševně postižený mladík najde na spáleništi vandrákova brlohu matčin soubor jehel k akupunktuře. Oba tedy nyní vědí, že zavraždili.

Film je velmi citlivou psychologickou studií mateřského úsilí na záchranu syna v situaci, kdy se nikdo nestará, jak to dlouho ve filmu vypadá, že byla spáchána nespravedlnost, a pak morálních dilemat, která vzniknou, když se ukázalo, že nespravedlnost spáchána nebyla.

Korejské filmy jsou pozoruhodným oknem do sofistikované společnosti. Jsou mnohovrstevnaté a projevují lidskost. Zajímavé je, jak velkou roli v nich hraje emocionalita. Škoda, že nejsou běžněji českému publiku k dispozici.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 3.7. 2009