POZNÁMKA NA OKRAJ:

Nechtěli byste si taky něco koupit, neboli O rozkoši a závislosti

29. 7. 2009 / Uwe Ladwig

Když jsem četl článek KD, hned jsem si vzpomněl na heslo organizace 'Irre menschlich Hamburg', které zní: "Je to normální, být jiný", a na televizní pořad, ve kterém jedna mladá žena vykládala, jak trpí nutkáním stále si něco kupovat, ačkoli dobře věděla, že na to nemá a že tím trápí nejen sebe samu, ale také své rodiče. Se zájmem jsem se potom podíval na citovaný článek 'Bitterness, Compulsive Shopping, and Internet Addiction The diagnostic madness of DSM-V' a měl jsem dojem, že bych měl poukázat na to, že každý člověk má samozřejmě právo lišit se od statistického průměru a nebýt za to automaticky pokládán za nemocného, protože variabilita lidských tužeb a lidského jednání je něco úplně normálního. Na druhé straně by se však nemělo zapomínat, že je velký rozdíl mezi chutí něco si koupit, rozkoší z něčeho nového, co si člověk ještě může 'dovolit', občasnými nakupovacími výstřelky a neustálým nucením k nakupování, ačkoliv se ví, že je to součást závislosti ničící samotný život -- a tím také podle všeobecné definice nějaká forma mentální choroby, která by se měla léčit, a ze které se člověk často dostane jen s pomocí druhých.

Nebezpečí, že by někteří psychiatři a psychologové (a nejen oni) mohli hledat nové zákazníky a podle toho definovat nové nemoci, to ovšem není neznámé. V denním životě nejde ale o to, že lidé se liší od ostatních nebo jednají nějak jinak než druzí či jakýsi statisticky existující průměrný model, jen tak dlouho, dokud svým jednáním netrpí, aniž by to mohli změnit. Proto ale není chybné, když se v DSM v souvislosti s nenasytným nakupováním píše o mentální nemoci; dostatečným důkazem té nemoci ovšem není jen přečerpání konta. To by ale mělo být jasné dokonce i Christopheru Laneovi, nebo myslíte, že ne?

Vytisknout